Sousedé

Bylo sobotní dopoledne kolem desáté hodiny, když Matěj vstal z postele s mírně bolavou hlavou. Včera to trochu přehnal s pitím, vlastně ne včera, ale už dneska. Přemýšlel, v kolik hodin vůbec dorazil domů. Určitě už bylo krátce před rozedněním. Cestou domů z práce to vzal přes bar, kde se potkal s pár kamarády a rázem se cesta protáhla, navíc ještě o odbočku do non-stopu. Naštěstí měl dost rozumu, aby nemíchal panáky jako jiný borci a držel se svého Jacka s kolou. Jenže horší je to nevyspání, to snáší rok od roku hůř. Těžko říct, co mělo větší vliv na fakt, že měl teď žaludek na vodě.

Zuby si vyčistil co nejrychleji, aby si žaludek nepodráždil ještě víc a pak si zapálil jednu ranní zdravotní. Když si k ní chtěl udělat kávu, ke své hrůze zjistil, že mu už všechna káva došla.Napadlo ho, že by si mohl dojít koupit novou k ťamanovi u zastávky, ale to by znamenalo oblékání, tři patra dolů, cesta do obchodu a zpátky, zase tři patra nahoru a než by si udělal kávu, uplynula by bezmála hodina. Hodil na sebe triko, nazul boty a přešel přes chodbu k sousednímu bytu.

Tam se ve své posteli právě převalovala Adéla s knížkou. Na dnešní den neměla žádné povinnosti a hodlala si proto užít nicnedělání. V tom uslyšela zvonek u dveří. Rychle na sebe hodila župan a šla se podívat, kdo to zvoní. Kukátkem viděla, že to je soused, co bydlí naproti. Nevěděla, jak se jmenuje, bydlela tu teprve krátce a znala ho jen od vidění. Utáhla si pevněji pásek u županu a otevřela.

„Dobrý den, copak byste potřeboval?“

Matěj koukal mírně překvapeně, kdo mu to přišel otevřít. Úplně zapomněl, že se do toho bytu před dvěma týdny nastěhoval nový nájemník, teda vlastně nájemnice a ještě k tomu pohledná blondýna s velkýma modrýma očima.
Přejel jí pohledem od hlavy k patě a nemohl si nevšimnout, že je sousedka oblečená jen v lehkém župánku, který jí sahal do půli stehen – mimochodem moc krásných, pochvalně si zamručel pro sebe Matěj. Hned ho taky napadlo, co se asi skrývá pod tenkou látkou. Jestlipak je nahá? Vlasy měla neupravené, byla nenamalovaná, takže usoudil, že nejspíš teprve vstávala. Další neodbytná myšlenka se mu drala do mozku – jestlipak v té posteli spala sama?
Rychle zamrkal, aby zahnal obraz sousedky ležící v županu na posteli.

„Ehm, pardon, že obtěžuju, jmenuju se Matěj a bydlím naproti přes chodbu.“
Adéla kývla, jako že ví a s tázavým výrazem čekala na vysvětlení, co potřebuje. Jeho lehce nezdvořile civící výraz se zase vrátil do normálu a řekl:
„Došla mi káva a chtěl jsem vás požádat, jestli byste mi trochu neodsypala. Vrátím vám to hned, jak si skočím nakoupit.“
Adéla sjela pohledem k hrnečku, který držel Matěj v ruce.
„Ale jo, jistě. Pojďte dál, ať nestojíte na chodbě,“ řekla a pozvala ho dovnitř.
Matěj vešel do malé předsíně a zavřel za sebou dveře, zatímco Adéla pokračovala do další místnosti, kde, jak se později ukázalo, byla kuchyň.
Matěj u dveří chvilku zaváhal, ale nakonec se přeci jen zul a šel za ní.
„Používám kávovar, takže mám jen mletou na turka, nebo vám můžu udělat preso rovnou do hrníčku, jestli chcete?“ povídá Adéla opřená bokem o linku.

Kruci, pomyslel si Matěj a zatřepal hlavou, nejradši by si jí na tu linku vysadil. Bude se muset začít trochu krotit, nebo na něm budou jeho myšlenky vidět naprosto jednoznačným důkazem v šortkách.

„Děkuju, to byste byla laskavá,“ odpověděl a lehce si odkašlal. „A nedáte si se mnou? Ve dvou káva vždycky líp chutná,“ usmál se na ní a pak ještě rychle dodal:
„Teda pokud vás s manželem neruším?“

„Nerušíte,“ usmála se na oplátku Adéla. „Jednak nemám manžela a jednak jsem se stejně chystala, že si taky udělám kávu,“ zalhala a trochu se zastyděla, i když nevěděla proč. Vždyť on přeci nemůže vědět, co měla, nebo neměla v plánu, a že kávu měla už ani ne před hodinou. Nejvíc se ale podivila, že mu toho o sobě vyklopila tolik v jediný větě, když ho vlastně vůbec nezná a nic o něm neví.

Každopádně, prolítlo jí hlavou, soused má pravdu, káva ve dvou opravdu chutná líp a já se tak aspoň konečně seznámím s někým z domu a možná se dozvím i něco o dalších nájemnících. Navíc jí byl Matěj sympatický a způsoboval jí lehké šimrání v podbřišku. Vnímala, jak se jí krev hrne do tváří, jakmile si ten pocit uvědomila.

„Nebudeme si radši tykat? Já jsem Adéla,“ řekla rychle, aby odvedla své myšlenky a podala mu ruku.
„Já jsem Matěj, těší mě,“ potřásli si rukama a trochu strojeně si dali letmou pusu na tvář.
Pak Adéla začala chystat kávu, zatímco Matěj si sedl na nabídnutou židli u stolu. Stála k němu zády a čekala, až přístroj naplní oba hrníčky. Cítila, že Matěj sleduje každý její pohyb a v tu chvíli si uvědomila, že tam vlastně je jen v tom krátkém župánku, naboso, neupravená a že to je přinejmenším nezdvořilé vítat takhle kohokoli cizího, třebaže bydlí hned přes chodbu.

Vzala oba hrnky s kávou, otočila se k Matějovi, a když udělala druhý krok směrem ke stolu, ucítila, jak jí povolil uzel a župánek se rozevřel.
V rukou držela horkou kávu, nedalo se chytat župan, pokud se nechtěla opařit. Překvapený Matěj tak hleděl na její odkryté nahé tělo. Se sklopeným zrakem došla ke stolu a jen co položila hrnky na stůl, přitáhl si ji k sobě na klín. Rukama ji objal kolem pasu a začal jí vášnivě líbat. Ona mu zajela rukama do vlasů a nechala je prokluzovat mezi svými prsty. Srdce jí tlouklo až v krku a toužebně zavzdychala v odpověď na jeho ruku sjíždějící přes prsa směrem do jejího klína.

Adéla v obličeji celá zčervenala, když brala hrnky s kávou z linky. Jen tak tak, že nezavzdychala nahlas. Měla bych se stydět, za takový představy, pomyslela si, zatímco šla opatrně ke stolu s lokty těsně u těla, aby se župan skutečně nerozevřel. Vždyť se známe sotva pět minut a já si tu takhle fantazíruju ...
Rychlým pohybem přisunula po stole cukřenku, z lednice vyndala mléko a špitla:
„Posluž si, já se zatím s dovolením trochu upravím,“ a rukou si uhladila kraj župánku.

Když odešla z kuchyně, Matěj si smutně povzdechl. Škoda, takhle jí to moc slušelo.
Pořád mu ale vrtalo hlavou, jestlipak pod župánek byla opravdu nahá nebo ne. Naprosto jistě mohl říct, že pod ním neměla podprsenku, protože bylo vidět, jak jí stojí bradavky drážděné třením látky.
Hmm, s chutí bych je vzal do pusy a trochu si s nimi pohrál. Zvedl se potichu ze židle a nahlédl do druhé místnosti. Byl to obývák, jednoduše a vkusně zařízený, ale poměrně neosobní, stejně jako kuchyně. Uvědomil si, že je to logické, když se teprve nedávno nastěhovala a neměla nejspíš ještě příležitost nebo finance, doplnit byt doplňky podle jejího vkusu.

Z vedlejší místnosti zaslechl šramot. Nakoukl otevřenými dveřmi a uviděl Adélu stojící k němu zády, jak si právě obléká spodní prádlo. Ihned se vzrušil tak, že mu byly šortky nepříjemně těsné. Se zatajeným dechem pozoroval, jak si urovnává oba kousky oblečení, skvěle padnoucí na její mírně opálené tělo, oblý zadeček a úzký pas. Zalitoval, že nemůže vidět její rovná záda i z druhé strany, protože tam určitě rovina nebude podle toho, co mohl soudit z obrysů županu.
Když Adéla vzala ze židle šaty a začala si je přetahovat přes hlavu, už to nevydržel.
Přistoupil k ní a dlaněmi jí přejel po stranách těla od hrudníku vzhůru, takže jí šaty zase pomalu svlékl. Nebránila se mu, jen s leknutím sebou nejprve trhla a pak se jeho rukám poddala. Zaklonila hlavu a opřela mu ji o rameno. Zavzdychala, jak jí přejížděl dlaněmi po těle směrem k jejím prsům. Obličej přitiskl k jejímu krku a nasál její vůni. Líbal ji od ucha až na rameno a s tím, jak klesaly jeho polibky, posouval i své dlaně na jejím těle až k jemné látce jejích krajkových kalhotek. Naprosto jasně přes ně cítil, jak je horká a vzrušená.
Ani její ruce zatím nezahálely. Přejížděly mu po bocích a tiskly ho k sobě. Nebylo pochyb o tom, že oba chtějí totéž. Rychlým pohybem jí přiložil ruku mezi lopatky a ohnul do předklonu. Během chvilky odhrnul kalhotky na stranu a vnikl do ní. Byla tak krásně vlhká a horká, tvarovaná úplně přesně pro něj. Držel jí za boky a začal pomalu přirážet, postupně zrychloval a pak se spolu vášnivě, divoce a hlasitě pomilovali.

Uff, s tím fantazírováním musím hned přestat! Rychle vycouval ze dveří a posadil se zpátky na židli. Doufal, že když se zašoupne až ke stolu, ničeho si na něm nevšimne. Slyšel její kroky, jak se blíží přes obývák, až ji uviděl vcházet do kuchyně – učesanou, oblečenou, pravda ne v letních šatech, ale v pěkném tílku a plátěných tříčtvrtečních kalhotách. Škoda, pomyslel si, ty šaty by jí slušely líp, usmál se Matěj.

Posadila se proti němu. Usmála se taky.
„Copak tě rozveselilo?“
„Ale nic,“ zalhal Matěj a usrkl horkou kávu.
Pak si začali povídat o tom, jak dlouho v domě Matěj bydlí, kdo všechno je ještě v domě, kteří ze sousedů jsou milí a kteří ne a tak dále, až bylo kafe vypité a nastala chvilka trapného ticha.
„Tak abych zase šel,“ pronesl nakonec Matěj a zvedl se k odchodu. „Děkuju za kávu, příště zvu já tebe, domluveno?“
„Jistě,“ přikývla Adéla, usmála se a vyprovodila ho ke dveřím.
Když za ním zavřela, opřela se zády o dveře a povzdychla si smutně sama pro sebe – škoda, že jsem neměla dost odvahy na to, aby se ten župánek doopravdy rozvázal.
Pak jí hlavou prolétla další myšlenka, lehce nemravná. Přece není všem dnům konec a kdo ví, jak to dopadne příště, až půjdu na to slíbené kafe …