Nikdy bych neřekl, že se mi to stane. Že po letech klasického stereotypu a vztahových kompromisů zažiju něco takového. Neplánovaně. Nečekaně. S ní.
Seznámili jsme se úplně obyčejně – přes jeden inzerát, který mezi ostatními tak nějak vynikl. Nepůsobila jako typická „padesátka hledající útěchu“, spíš jako žena, která ví, co chce a nestydí se za to. Věděla, že už nikoho nemusí přesvědčovat o své hodnotě. A právě tím mě přitahovala.
Začali jsme si psát. Nejprve nezávazně. O víně, o dovolených, o tom, co ráda čte. Ale čím dál častěji jsme sklouzávali k podtextům. Psala, jak ráda nosí košilky bez spodního prádla, jak miluje, když ji někdo hladí po stehnech a pomalu, opravdu pomalu, ji svléká. Cítil jsem, jak mě to bere. Jak si představuju její zralé tělo, křivky, které nejsou dokonalé jako z reklamy, ale právě tím neodolatelné.
Měsíc jsme si psali. A pak jednoho večera napsala:
„Už nechci jen psát. Chci cítit.“
Přijela ke mně. Měla na sobě delší kabát, pod kterým… jak se později ukázalo… nic nebylo kromě krajkové podprsenky a punčoch. Dala si záležet. A mně spadla čelist.
Byli jsme chvíli rozpačití, ale napětí mezi námi bylo tak husté, že by se dalo krájet. Nalil jsem víno. Povídali jsme si. Smála se, hrála si s nožičkou od skleničky, a když mě naposledy dlouze pohladila pohledem, beze slov vstala, došla ke mně a posadila se mi na klín. Políbila mě.
Ten polibek byl jiný. Nespěchal. Nebyl drzý. Byl to polibek ženy, která přesně ví, co dělá. Její jazyk se jemně dotýkal mého, její prsty mi pomalu rozepínaly košili, zatímco já jí sjížděl po zádech, až jsem nahmatal kůži. Neměla pod tím kabátem nic – jak slíbila.
Vstal jsem, chytil ji do náruče a odnesl do ložnice. Tam přede mnou stála, rozepnula kabát a nechala ho sklouznout na podlahu. Přede mnou stála žena s nádherným tělem, s jemným bříškem, krásně tvarovanými prsy v krajkové podprsence, stehny, která se mi podlamovala kolena.
Klekl jsem si před ni a začal ji líbat na bříško. Pomalu jsem jí stáhl kalhotky a políbil vnitřní stranu stehen. Cítila se tam nádherně. Hladil jsem ji jazykem tak dlouho, dokud se mi nerozklepala v rukou, dokud mi nechytila hlavu, nezasténala a nevydechla mé jméno.
A pak to začalo.
Lehla si, roztáhla nohy a zavolala mě k sobě. Vklouzl jsem do ní pomalu, jemně, jako bych se bál ji rozbít. Ale ona mě přitahovala silněji. Přitiskla si mě k sobě a zašeptala mi do ucha:
„Tvrdě. Teď.“
Poslechl jsem. Změnila se. Z něžné ženy se stala bohyně chtíče. Otočila mě, nasedla si na mě a začala se pohybovat v rytmu, který mě přiváděl k šílenství. Držela si mé ruce na svých prsou, zavřela oči a pohybovala se čím dál drsněji. Milovali jsme se dlouho. Na zádech, na boku, zezadu. Sténala, vzdychala, škrábala mě do zad. A já cítil, že zažívám něco, co mi žádná mladší nikdy nedala.
Zkušenost. Hloubku. Opravdovou ženskost. Věděla, co chce, a nestyděla se si o to říct. V jednu chvíli si mě přitáhla a zašeptala:
„Chci tě cítit, až budu křičet tvoje jméno.“
A taky že křičela. Až jsem měl pocit, že to musí slyšet sousedi. Ale bylo mi to jedno.
Byla to noc, na kterou nezapomenu. A když ráno odcházela, otočila se ve dveřích, mrkla a řekla:
„Zase někdy. A příště si vezmu hračky.“
