„To je nádhera!“ zašeptáš a vrhneš se k oknu. Z nejvyššího patra našeho domu byl nádherný výhled na Prahu.
„A představ si, jak tu vypadá Silvestr. Ohňostroj po celém horizontu, trvající desítky minut.“ Řeknu, zatímco obejdu manželskou postel a přijdu za tebou.
Jednou rukou tě pohladím po rameni a druhou začnu ukazovat.
„Támhle bydlíš… támhle pracuješ, támhle je Žižkovská věž a ten roztomilý komín je Malešická spalovna.“
Poslední slova už moc nevnímáš, neboť prsty na tvém rameni jsou příliš hebké a už jsi je dnes zažila mockrát. A když se na tebe, kvůli malému prostoru, natisknu ještě víc, dojde ti, že se mi dnešek líbil stejně jako tobě.
Ještě aby ne. Ve skládané sukýnce do půli stehen, pod kterou mohly a nemusely být kalhotky, a upnutém černém tričku objímajícím tvou božskou postavu, jsi vypadala neodolatelně. A co víc, celé odpoledne jsme strávili procházkami, na kterých se dvojsmysly a flirtem nešetřilo, popojížděním v autě, kde jsem si odkládal ruku z řadící páky na tvé stehno, jemně ho hladil a trhal tak nitě tvého vyprávění, a vlhkých polibcích v okamžicích největšího napětí.
Tvá kůže je na dotek horká a tvůj dech se pomalu zrychluje. Všímám si toho a za tvými zády se usmívám. Poté se skloním a políbím tě na tvář. Nezůstávám ale jen tam. Jemně ti odhrnu vlasy a začínám tě líbat na krku a za ouškem, zatímco mé ruce zintenzivňují své pohyby a zajíždí i na odvážnější místa.
„Mmmm“ zapředeš a na zadečku ucítíš pohyb. Nepatrný, ale vytrvalý. Nevěřila bys, že mě jedno tvé zapředení tak vzruší. Cítíš, jak se s intenzivnějším hlazením má chlouba propracovává skrz džíny, nabývá na objemu a tvrdne.
Nasaju tvou vůni a vzrušeně vydechnu.
„Nádherně voníš…“
V těch slovech se začínáš pomalu ztrácet. Je těžké nezavřít oči a plně se neodevzdat mým svodům, a tak se soustředíš na Žižkovský vysílač a snažíš se spočítat všechny tovární komíny, které vidíš.
Když ti však mé ruce vjedou pod tričko, a prakticky hned potom začnou cestovat po bocích přes bříško výš, k ňadrům, zarazíš se.
„Mmm…tohle…to bychom… neměli…“ šeptáš přerývavě, ale neposlouchám. Mé ruce se dostávají až pod tvá ňadra, o sukýnku se ti tře mé plné vzrušení. Výhled se pomalu kalí a ty začínáš ztrácet půdu pod nohama, což ve dvanáctém patře není úplně nejlepší.
Probíráš se ze snění a chytáš se za parapet. Vymaníš se z vězení něžných doteků a žhavých polibků a otočíš se ke mně. Tenhle pohled ještě neznáš. Je… prázdný, přitom hladový. Plně soustředěný a přesto v jakémsi transu.
„Ale měli. Teď jsi moje. Řekni, že jsi moje…“ zašeptám.
„Ale... Co by na to rekl manžel? Měla bych jít…“ řekneš, ale sama nevěříš slovům, která ti vylétla z úst. A nevěřím jim ani já.
Chytám tě za boky a přitahuji si tě k sobě. Nebráníš se. Naše rty se setkají a jazyky se propletou. Mé vzrušení tentokrát cítíš v místech svého klína a mé ruce tě na něj tisknou silněji a vášnivěji než předtím. Cítíš drobné pohyby a sama máš problém držet se, abys boky nevyrážela proti nim.
Mé ruce cestují po tvých zádech, hladí tvé boky a chytají tě za zadeček.
Cítíš, jak systematickými pohyby prstů vyhrnuji tvou sukýnku, a snažíš se mi ruce odstrčit, ale nemáš žádnou sílu, nebo spíš vůli, na to, mě zastavit. Cítíš čerstvý vzduch otírající se o větší a větší část tvého perfektního zadečku. Za chvíli zjistím, jestli máš kalhotky, a mé prsty budou chtít prozkoumat i jejich látku. To nemůžeš dopustit!
„Ne…nepřinesl bys mi trochu vody?“ zeptáš se, protože tě právě napadl plán, který snad na chvilku zažene tvůj chtíč po mých dotecích. Do tvé hlavy se totiž dostává nezvratný pocit, že pokud bych pokračoval, odevzdala by ses mi celá. A to by rozhodně nebylo dobře. Máš přeci manžela, a i přes náš neustálý flirt a napětí v práci chceš zůstat věrná.
Oči ti kmitnou ke dveřím a výraz ti trošku ztuhne. Vrátíš se pohledem ke mně a nervózně se usměješ.
Kývnu a odcházím ke dveřím. Pomalu vycházíš za mnou a úlevně si oddychneš při pomyšlení, že ti tenhle trik, jak se dostat z ložnice, vyjde.
Já se ale zastavuji ve dveřích a otáčím se na tebe. Naše pohledy se setkávají, a tobě začíná být jasné, že jsem ti na to nikdy neskočil.
„Měla bych jít.“ řekneš bez jakékoli zmínky o předchozím triku.
„Co za to?“ zeptám se a na rtech mi zahraje ďábelský úsměv.
Vykročíš, ale ani se nehnu. Dojdeš až ke mně, chytáš mě okolo krku a vášnivě mě políbíš. Po několika vteřinách zkusíš, zda se okolo mě dokážeš protáhnout, ale stojím ve dveřích jako hradní stráž a odmítám se pohnout.
„Prosím?“ zkusíš nasadit roztomilý výraz.|
„Řekni, že jsi moje.“
„Ne!“
Chceš do mě strčit, ale chytám tě za zápěstí a zvedám ti ruku vysoko do vzduchu. To zapříčiní, že se celá protáhneš, krátké tričko odhalí tvé rovné bříško, a sukýnka se znovu vytáhne nebezpečně nahoru.
Znovu tě k sobě přitáhnu, políbím tě a má volná ruka vjede pod tričko. Vyjede po bříšku výš a dostane se až k ňadrům. K plným, kulatým ňadrům, které nekryje podprsenka. Cítíš, jak se mi zatají dech, a při prvním přejetí palce po tvrdé bradavce ti unikne sten.
Odtáhnu tě a v mých očích vidíš ďábelskou jiskru.
„Tušil jsem to, přál jsem si to, ale nevěřil bych, že bys toho byla schopná.“ Řeknu, zčásti obdivně.
Vytrhneš se mi se sevření, dokonce mě zatáhneš za košili a utrhneš na ní pár knoflíků. Ustoupíš zpět do ložnice a upravíš se.
„Z tohohle budeme mít oba průšvih. Moc po tobě toužím, ale jestli mě ještě chvilku budeš takhle trápit, neudržím se.“
„Co za to?“ zopakuji otázku a lačně se na tebe dívám.
Prohlížíš si mě. Mé oči brousí po tvém těle, v ruce mám lehký tik, skrz roztrženou košili vidíš, jak se mi zvedá hruď a kalhoty mám napnuté k prasknutí. Vypadám jako přebal knihy z béčkové červené knihovny.
„C-co bys chtěl?“ zeptáš se opatrně.
„Chci vědět, jestli sis k té podprsence vzala i stejné kalhotky.“ Řeknu téměř současně s tvou otázkou.
Věnuješ mi zmatený pohled.
„Ale já na sobě nemám…“
V půlce věty ti dojde, jak jsem to myslel, semkneš rty a provrtáš mě pohledem.
„Svlékni se!“
Ten hlas tě překvapí a vzruší zároveň. Tolik se liší od mé běžné mluvy nebo tichého šeptání. Je sebevědomý, panovačný. A mé oči, neustále propalující tvé tělo, mu jen dodávají na síle.
Sama nevíš, proč, ale poslechneš. Pomalu si vyhrneš tričko a dáš mi na odiv své božské tělo ještě dřív, než si ho stáhneš přes hlavu.
Než si stihnu hladově prohlédnout tvou horní polovinu, jde k zemi i sukýnka. A pod ní?
Krajkové kalhotky černé barvy, jejichž látka se ztrácí mezi třísly. Musela bys být blázen, abys pod tak krátkou sukní byla bez nich.
Kousnu se do rtů. Přijdeš blíž a necháváš mě, abych se na tebe díval. Prohlížím si tě, napůl s obdivem poslušného přisluhovače, napůl však pohledem boháče, který si prohlíží luxusní zboží.
„Řekni, že jsi moje…“
Tentokrát už nešeptám, a můj hlas už zní jako rozkaz, ne jako prosba.
Znovu mě políbíš. Mé ruce teď mají absolutní svobodu a hned toho využívají.
Zatímco jedna přejíždí po ňadrech, v prstech mačká bradavku a palcem krouží po dvorcích, ta druhá míří nekompromisně pod lem tvých kalhotek, do tvého vlhkého klína.
Jseš si stoprocentně jistá, že jakmile se mé prsty dotknou tvých závojíčků, všechny zbytky tvé zdi sebezapření budou rozmetány do okolí.
Část věrná tvému manželovi je pozvolna překřičena žárem tvého klína, který teče jen pro mě. A jako bych to vycítil.
Jednou rukou tě chytím za vlasy a trošku zatáhnu, abys zvrátila hlavu. Začnu tě líbat na krku a mé prsty nekompromisně zajedou do tvého klína. Roztřesou se ti kolena. Dotyk je intenzivní a najít hrášek rozkoše netrvá déle než dvě vteřiny. Přejíždím po něm prostředníčkem a sem tam zakroužím.
Tvé sebezapření je v troskách. Snažíš se sebrat poslední jeho střípky, ale mé doteky jsou tak intenzivní, a po celém odpoledni, kdy jsme se vzájemně dráždili, už ti stačí vážně málo. Poznám to. Mé prsty zrychlí a začnou „drnkat“ o poštěváček v rychlém tempu.
V jednu chvíli se do tvého krku slastně zakousnu a ještě trošku zvýším tempo dráždění, když slastně vykřikneš, roztřesou se ti nohy a sesuneš se na koberec.
Klečíš, nohy se ti třesou a snažíš se popadat dech. Jsi bezpečně z dosahu mých nenechavých rukou a užíváš si vlnu vyvrcholení, která tebou prostupuje.
„Tohle jsem si vždycky přál…“ řeknu temným tónem.
Zvedáš ke mně oči a k tvému překvapení se v půli cesty setkáváš s něčím, cos doteď viděla jen na fotkách a videích, a představovala si to při každém pohledu na bouli mých kalhot.
„Řekni, že jsi moje…“ řeknu namísto odpovědi.
Díváš se na mou pohupující se chloubu. Je tvrdá, nalitá k prasknutí, tmavé žíly po celé její délce dokazují její připravenost, a rudá pohybující se špička s lesklou kapkou uprostřed vábí tvůj pohled jako kyvadlo při hypnóze.
„Já…“
Snažíš se něco říct, ale rubínový hrot mého kopí tě připravuje o hlas. A ta vůně. Normálně by ti přišla nakyslá a podivná, ale teď, po celém odpoledni plném vzrušení, je to opojný afrodisiakální parfém.
„Já nejsemmmm…“ poslední hláska ti zbarví hlas výš. V klíně ti příjemně cuká a můj úd se stále hypnoticky kýve.
„Já…“
Tak moc se snažíš vymanit se z vlivu mého magického penisu, ale nejde to. Naposledy otevíráš pusu, ale žádná hláska z ní nevyjde. Místo toho se nakláníš dopředu a poprvé mě bereš mezi rty. Slízneš první kapičku a dál už to nevydržíš. Obejmeš ho celého a necháváš ho vklouznout hluboko do úst. Užíváš si jeho délku, tvar, tvrdost, s každým nasátím cítíš jeho pulsování. Zavíráš oči a necháváš se unášet na vlnách mých výdechů, doprovázejících každý tvůj pohyb.
Kroužíš po špičce jazykem a sem tam mě jemně skousneš. Pomáháš si i rukama, a zatímco jednou rukou mě pevně svíráš u kořene a oddaluješ tím tam neodvratitelné, nehty druhé naopak dráždíš mé koule. Hraješ si a baví tě to. Nedovoluješ mi ani pohyb navíc, užíváš si, že je to poprvé za večer, kdy jsem já v moci tvé a ne naopak.
Mé ruce ti vjíždí do vlasů, ale jsi to ty, kdo určuje tempo.
Ta slast je až příliš lákavá. Nedokážeš se bránit. Ruku, která mě držela u kořene, pouštíš, abys mohla jít hlavou blíž, po pár ověřujících pohybech otevíráš pusu víc a já do tebe vklouzávám až po kořen.
Zalapám po dechu a roztřesu se. Netušil jsem, že existuje ještě větší rozkoš, a je vidět, že má panovačná stránka trošku opadá. Zatahám tě za vlasy, abych se alespoň na chvíli odtrhl. Necháš mě vyklouznout z krku, vlhkého od tvých slin a zmítajícího se chtíčem.
Hledíš na mě a čekáš, až popadnu dech. Koušeš se do rtu a rukama si bezděčně přejíždíš po ňadrech.
„Řekni, že jsi moje…“ zašeptám a hledím na tebe s výrazem, který tě úplně vyzývá, abys znovu odmítla.
„Přimėj mě!“ řekneš jen, stejně tiše, a znovu se kousneš do rtu.
Chytám tě oběma rukama za hlavu a trhnu s tebou k sobě. Oči se ti rozšíří a musíš dát ruce před sebe, abys nepřepadla. V překvapení otevřeš ústa, což bylo přesně to, v co jsem doufal. Ve vteřině ti rty jako štítovou hradbu rozráží mé kopí. Tentokrát ale nepůjde o dráždění ve tvé režii. Proplétám prsty do tvých vlasů, aby ses mi nemohla vytrhnout, a začnu přirážet proti tvé pusince. Rychle, nekompromisně, nehledě na odpor tvých rukou na mých stehnech.
Nové horko se ti rozlije klínem, hlavu ti zalije temnota, ruce se zklidní a ty držíš. Poslušně, pokorně, jako věrná služebnice.
Cítíš, jak ti v ústech pulsuji, jak se napínám, jak zrychluji. Slyšíš můj dech a sem tam uniklý sten.
Nakonec zariskuješ a opět trošku povolíš krk. Vklouznu ti do něj bez problémů a ty rychlým přesunem prstů do klína znásobíš rozkoš, kterou ti to přináší.
Mé sténání nabývá na intenzitě, oba cítíme, že to již nebude dlouho trvat.
3…2…
Přišlo to o vteřinu dřív, než jsi čekala. Kloužu z tebe ven a ty stíháš jen instinktivně zavřít oči.
Musím se chytit futer, abych nespadl, jak se mi roztřesou nohy. Můj úd se zmítá v mocných záškubech a smetana z něj padá do tvé, stále poslušně připravené pusinky. Záškuby ale nepřestávají a tak velká část nektaru dopadá i na obličej, do vlasů, stéká ti po krku na tvá perfektní ňadra, a nachází mezi nimi cestičku k tvému pupíku.
Vstáváš a myslíš, že je konec, ale chytám tě za ramena a mrštím s tebou po zádech na postel. Než se stihneš vzpamatovat, strhávám z tebe kalhotky a vměstnávám se mezi tvé nožky.
Užíváš si mou dominanci. Chtíč tě ovládá. Jednou rukou ti chytám obě zápěstí křížem, přenesu váhu a přišpendlím tě k posteli. Chceš zasténat, ale do pusy ti nacpu krajkové kalhotky, aby utlumily první sten, který z tebe vyjde v momentě, kdy do tebe proniknu.
Teď už je ti jasné, co chceš. Nemáš sílu a pomalu ztrácíš i veškerou vůli. Každým pohybem, který uvnitř cítíš, každým přenesením váhy mého těla v rytmickém tanci sleduješ, jak tě opouští poslední kapky svědomí. Protáčíš oči a užíváš si blažený pocit rozlévající se tvým tělem.
Jsi jen moje. Tady a teď. A chceš být jen moje. Chceš, aby tahle jízda nikdy neskončila. Tvé zuby jsou zatnuté do škrobené krajky kalhotek, tvé rty šeptají neslyšné „ještě“, a místností se ozývají pleskavé zvuky, jak mé tělo naráží do tvého v rytmu vášně.
Pouštím tě a vyklouzávám z tebe. Jemným plesknutím do boku tě pobídnu a ty se poslušně otáčíš. Chytáš se za čelo postele a prohýbáš se v zádech. Chytám tě za boky. Pevně, nekompromisně. Teď budu tempo určovat já. A tobě je hned z prvního zásunu jasné, že bude zběsilé. Ještě, že ti z pusy nevypadly ty kalhotky. Sténáš se zvyšující se intenzitou, zvuk se odráží od holých stěn a rezonuje nám v uších. Cítíš mé prsty na svých bocích, sem tam nás oba pobídnu mírným plesknutím přes zadeček.
Pouštím tě za boky a začnu si hrát s tvými vlasy. Pomalu je splétám do pevného copu, a když jej dokončím, zatáhnu. Prohneš se jako luk a já ještě přidám. Cítíš pohyby uvnitř sebe, cítíš kapky potu dopadajícího na tvá záda, cítíš mou ruku držící tvé vlasy jako by to byl obojek, a ty neposlušná fenka, kterou nechci nikam pustit.
Zrychluji a ty víš, že se opět blížím vyvrcholení. Jednou rukou stále držím vlasy, druhou tě chytám za rameno a prsty ti zaryju ke klíční kosti.
„Řekni, že jsi jen moje!“ zakřičím a tobě padají kalhotky z pusy.
„Jen Tvoje! Jsem Tvoje poslušná holka, prosím, nepřestávej!“ křičíš na celou místnost, a burcuješ mě tím k ještě většímu tempu.
Před očima se ti stmívá, hledáš alespoň trochu stability, a když ji najdeš, rychle uvolníš jednu ruku a sáhneš si do klína. Jsi horká, vlhká a připravená na dokončení.
„Jen tvoje, jsem jen tvoje, můj pane!“ sténáš a prsty přejíždíš po slastném hrášku.
3…2…1…
Orgasmus přišel přesně. Zatneš stehna a veškeré útroby se ti stáhnou ve vlně vyvrcholení. Mé pohyby ten pocit ještě umocňují, a ani nevnímáš, že začnu také křičet. Pouštím tvůj cop, chytám tě za boky a naposledy přirazím. Na zdánlivě nekonečnou chvíli se zaseknu, jako bych zkameněl, ale tobě je jasné, co to znamená. Po chvíli uvnitř cítíš, jak tě plním. Záškuby neberou konců a prsty na bocích zarývám v extatické křeči…
Ležíme vedle sebe. Unavení, ale spokojení. Těžce oddychujeme. Ani jeden tomu nevěřil, ale akt, který se nám zdál jako zběsilá rychlovka, trval téměř hodinu.
Vstávám z postele a můj první krok se mi podlomí. Točí se mi hlava, vzduch v místnosti je stále vydýchaný. Chci dojít pro sklenice s vodou, ale zastaví mě ruka, která mě chytí za zápěstí.
Otáčím se k tobě. Tváříš se spokojeně, jako kočka na sluníčku, ale v oku máš divokou jiskru.
Přitahuješ si mě k sobě a šeptáš:
„Řekni, že jsi jen můj…“
„Jsem jen tvůj…“ odpovídám, vodu nechávám vodou, klesám zpět na postel nad tvé tělo, a tobě je jasné, že tě ještě chvíli nenechám odejít…
