Svleče mě. Posadí na židli. A můj penis už je v pozoru. Vlastně mi orgasmus nezní jako špatné řešení. Pohled mi padne na Michaela. Dobře, tak už zní...
Vezme ho do ruky. Mám tendenci zavzdychat, ale držím se. Je to příjemné. Hodně příjemné. Má Výsost má v ruce můj penis. Těší mě to. Jsem u ní patnáct dní. To je dlouhá abstinence. Aspoň myslím. Drží ho jemně. Rukou jezdí nahoru a dolů, v běžném tempu a sleduje svou ruční práci. Takhle mě ale fakt brzo udělá. “Adame,” vysloví najednou moje jméno. Nevím o co se snaží, ale jsem teď ještě víc vzrušený. “Víš, jak jsi nechtěl ten pás cudnosti.” Začne mluvit a moje nadržení začne opadat. “A-ano?” Její ruční práce je vážně výtečná. Zvedne se. Obejde mě. Najednou stojí za mnou a tiskne na mě že zadu svá prsa. Celý sál mě teď vidím nahého. Levou ruku dá zas na můj penis a pokračuje. Nahoru, dolů, nahoru... Volnou rukou si sáhne do výstřihu, vzdychnu, to se nedá vydržet. Dá mi něco do ruky, je to teplé od jejího zpoceného výstřihu a voní to po ní. Pohmatám to v ruce. Otevřu oči a. “Pás? Kde jste ho vzala?” Řeknu k ní vyděšeně.
“Správná otázka je, co s ním mám v plánu dělat." Opraví mě, ale s ruční prací nepřestává. Jak co s tím má v plánu udělat? Jako, že mi to chce nasadit? Kouknu na svůj penis. Je mokrý. Zrovna mi stáhla kůžičku přes žaluda já zas trochu vytekl. "Máme poslední minutu a jde Ti to fakt dobře. Jestli se ale uděláš, tak s tímhle odejdeš domů.” Nějak nevím, co dělat. V ruce držím pás. Vzdychnu. Nefunguje to na mě. Kurva ne, ještě vydrž, další kapka se objeví na mém penisu, má ode mě už i mokrou ruku... 40, 39, 38…
“Víš vlastně. Možná bys mohl odejít i bez něj, jakože úplně.” Pošeptá mi do ucha najednou. "C-cože?" Vzdychnu, vzrušení je tatam. “Jestli se uděláš, už Tě nechci.” 24, 23... "Výsosti?" Odpovím jí zmateně. Podívám se na ní, a ona jen pozvedne obočí. Neříká už nic. Jen pokračuje v ruční práci. 11. 10. 9. Už Tě nechci je jediné, co mi zní v hlavě. Ozve se gong. "Překvapivé, psychické mučení, to já moc nemusím, ale asi to zafungovalo." Hlásí Michael do mikrofonu.
Zvládli jsme to. Tak proč nemám radost? Odvážím si jeden pohled na Výsost. Ani ona se nesměje. Lehce se ukloní, když ostatní začnou tleskat a rychle sejde z pódia. A já za ní.
“Hezky jste se toho zhostili, a gratuluji těm bez orgasmu! Čeká nás poslední úkol!” Ozve se z pódia.
“Nebyla to pravda,” nakloní se ke mně.
“Cože?” Dívám se nechápavě.
Na pódiu zatím pán domu losuje poslední úkol.
“Nenechala bych Tě odejít jen proto, že by ses udělal.” Říká, zatím co sleduje na pódiu toho zmetka, co nás do téhke hry vmanipuloval.
“Ale řekla jste to.” Nevím čemu věřit.
Jeho pejsek znovu poslušně čeká, jestli dostane zas olízat ruku. Jazyk má venku a poslušně funí. Nedostane ale nic.
“Řekla. Proto, aby Tvůj první orgasmus mou rukou nevidělo dalších sto lidí.”
“... je výměna subíků!”
“Cože?” Stočím oči i já k pódium.
"To bude zábava," zaraduje se Michael a podívá se přímo na mě.
"Adame! Koukni na mě," přikáže mi má Výsost. Odtrhnu oči od toho sráče. "Budeš muset jít s někým jiným." Rozhlédne se po dalších účastnících. Vím to. Nemusela to říkat. A posral jsem to já. "Je to Můj trest. Neměl jsem Vás bránit. Já. Kvůli mě jsme tu. A tak..." Bože bude na mě sahat někdo cizí. Oklepu se. "Nemusíš to dělat, bylo to Tvé pravidlo, že na Tebe nemá nikdo sahat." Řekne vlídně. "Zařídila bych to," ujistí mě. "To by ale ten zmrd dostal přesně to co chce ne?" Odpovím jí dost drze. Pohlédne mi do očí. Je tak nečitelná, vůbec nevím, co si myslí. Boji se, že bych se zas sesypal? “Zvládnu to." Řeknu pevně. Sám tomu věřím. "Zvládneš to?" Zopakuje po mě nejistě. "Ano, zvládnu. Jenom.” Na pódiu se zrovna losuje kdo s kým. “Vážně jste to řekla jen proto?” Kouknu do země. Chytí mě za ruku. “Ano, jenom proto. Kdyby ses udělal, nebyl by to konec světa. Jsi mladý a nezkušený. Jen by to byla škoda.” To už je ale volána na pódium. Jak jako škoda?!
“Máte pět minut. Musíte donutit cizího subíka, aby Vás poslouchal.” Dovysvětlí Michael podmínky.
Vyšel na ní Puňťa. A na mě jeho dominant. Brr. Oklepu se. “No ty jsi ale šikovný pejsek, pojď ke mě, no honem." Puňťa si však sedne na kraj pódia a zakňučí. "Pojď si dát piškůtek, pojď.” Vybízí ho, a nabízí mu piškoty, co jsou na každém stole. Je to divný, ale... Funguje to. Puňťa se na ní nejdříve podívá, začmuchá a dojde k ní. Dá mu piškot do úst a Puňťa si spokojeně přežvykuje. Tohle je fakt zvrácený. Jeho dominant se na to moc netváří. Podívá se na mě. Hnusák. Ale já to dám. Prohlédnu si pořádně jeho suba, má na rukou a nohou otisky pout, nějaké velké modřiny nebo tak něco ale nemá. Snad si to ten jeho nevybije na mě. Kouknu na svou Výsost. Tak rád ji pozoruji. Jen mě trochu sere, že je s jiným. Dokonce mu dá na nos další piškot a naučí ho během té doby vyhodit piškot do vzduchu a chytit ho do úst. Je úžasná. A tak hrává.
Najednou stojím na pódiu já. Rozhodl jsem se nespolupracovat. Je to jen pět minut. Dívám se na ní. Nic jiného mě nezajímá. Záleží jí na mně. Jsem si tím jistý.
Výsost přijde k pódiu, koukne na mého nového pána, ten kývne, udělá na mě gesto prstem a já dojdu k ní. "Kdyby to bylo moc, použij Rubín. Zařídím, aby hned přestal." Kývnu. "Chci slyšet ano." Řekne. "Ano, Výsosti, když to bude moc, použiji záchranné slovo Rubín." Řeknu tak, že to může slyšet jen ona. "Asi to bude bolet," dodá. "Já, s tím počítám, Výsosti." Pohladí mě po hlavě, pokývá a propustí mě.
Svleče mě. Ten úchyl si to asi užívá. Sundal mi nejprve kalhoty, a pak i trenky. Proč nic neřekla. Třeba. Hodně štěstí. Nebo drž se. “Sedni.” Přijde první příkaz. Ani se nehnu. Stojím tam nahý. "Sedni." Řekne znovu a přísněji. Ani to se mnou nehlo. “Jak myslíš.” Kolem krku mi nasadí obojek. Počítal jsem s tím. Je to přesně ten typ, co je na obojky ujetý. A tak držím. S čím jsem ale nepočítal je, že mě to vzruší. Nový pán, stejně jako Výsost teď sledují můj stopořený penis. Ještě čtyři minuty.
Když připevní vodítko, cukne jím a já se skácím k zemi. Třeba mi věří, tak ji slova podpory přišla zbytečná. “Sedni.” Má mě na vodítku. Jak nějakýho čokla. Vidím pořád aspoň kousek své Výsosti. Je tak skvělá. Dělám to kvůli. “Au!” Vykřiknu. Právě jsem dostal vodítkem přes zadek. Tři minuty. “Sedni.” Nebudu tě posluchat prostě. Druhá rána. Třetí. Svědí to jako čert. Rukama si zakryju instinktivně zadek a další ránu vodítkem dostanu přes prsty na ruce. Bolí to úplně neuvěřitelně. Mám co dělat, abych bolestí nezařval, ale nechci tomu hajzlovi dělat radost. Stáhnu si prsty pryč z zadku a zavřu oči. Dostanu další tři rány. Jednu přes koule. A to už jsem bolestí zařval. Dvě minuty. Mám touhu si tam znovu sáhnout. Ale neudělám to. Nevidím na ní. Ale mám ji v představách.
“Jak myslíš.” Zavolá svého suba, ten poslušně doběhne k pódiu a nasadí mi jeho obojek. Pohne mnou a tak, že klečím. Trochu jsem spolupracoval, ať jí zas vidím do očí. Pohled má neutrální. Věřím mi? Držím při nasazování. Zbývá minuta.
"Sedni." Ne prostě. Projede mnou elektřina.
