Posralo se úplně všechno. Nejrychlejší způsob, jak rozesmát osud, je ukázat mu své plány. Letěla jsem do Španělska s očekáváním dovolené snů – slunce, sangría a idylické procházky uličkami, které vypadají jako vystřižené z pohlednice. Země slunce, tapas a flamenca. První den byl jako z katalogu, jen co jsme doletěli, tak jsme šli na pláž, měla jsem poprvé nějaké mořské potvory z moře a bylo to legendární. Všechno dobrý. Thomas dal pokoj, staral se o svoji ženu a o děti. Večer se opil a usnul. Přemýšlela jsem, jestli to mám Olívii říct, nebo to nechat na pokoji a doufat, že se to nebude opakovat. Olivia to vyřešila za mě.
Sedíme na baru, je půl 10, děti spí a popíjíme. Když opomenu, že si Olivia myslí, že jsem dojela z Československa, je to docela milá paní. Upjatá, bez špetky humoru, ale milá a klidná. Asi za 30 minut vyčerpáme všechny otázky small talku a díváme se do prázdna. Najednou se na mě podívá, začne si kousat do rtu a evidentně přemýšlí, jestli začít konverzaci. „Obtěžoval tě?“ najednou spustí, tiše, pomalu, do ticha které mezi námi bylo. Nervózní otázka, která říká mnohé. Třeba to, že evidentně nejsem první a proč týden před dovolenou hledají au-pair. Dozvěděla jsem se, že tento rok již vystřídali 4 holky - z Finska Helmi a Venlu, zo Slovenska nějaká Nina a z Portugalska Margarida. Pokaždé podaly výpověď holky ve zkušební době. Takže nejsem sněhová vločka, i holka ze Slovenska zvyklá žít bez elektřiny a tekoucí vody tohle nezvládla. Divný je, že té agentuře, která mně tuto práci dohodila, to nepřišlo divný. Jediné, co mě drží u této rodiny, potažmo této práce je fakt, že nechci rodičům dopřát tu radost, že měli pravdu. Že vydat se do světa za cizí rodinou zrovinka není dobrej nápad. Takže, dokud tatínek nechá ruce šmátralky kde mají být a nebo se nepokusí vyzkoušet ruličky do ručky v mojí přítomnosti, asi mě nic nerozháže. Ale jak říkal Morpheus v Matrixu, uvidíme jak hluboko králičí nora vede.
Psala jsem včera Martině, protože jestli jste náhodou nezapomněli, je taky ve Španělsku na brigádě, ale sbírá tu broskve. Sice má o dost méně peněz než já, ale broskve ji aspoň nečumí na kozy. Napadlo mně, že bych ji mohla navštívit, ale když jsem zjistila, že Španělsko je zhruba 6,5x větší než Česko a já mám volno jen odpoledne, když děti spí, a nebo když má Olivia náladu a je s dětmi ona, rychle jsem tento nápad zapudila.
Dívám se do naší třídní skupiny, kde kdo je a co dělá. Lenka se už neozvala, ta má svých starostí dost. Simona je jako vždy u rodičů v jejich cukrárně a šetří si jako já na srpen, Petr - ten týpek, co kouřil v autobuse na našem výletu, víte kdo? No, tak o něm nic nevím. Ale píše mi třídní učitel z druhé třídy, ten hezkej starší, co neměl koule na to dojít a něco zkusit. Doneslo se mu, že jsem ojela pana majitele chaty, kde jsme spali a asi evidentně žárlí. “Ahoj, jsem nevedel ze si na starsi, docela zavidim panu z chaty, kdyz jsem si to predstavil”. Jestli jako čekal, že mu vlezu do pokoje a vysleču se, aby to pochopil? Vy kluci občas ty signály nechápete, co ? Měla bych časem napsat příručku pro muže, jak pochopit signály od samičky, že se chce pářit. Malou, útlou knížku formátu A6, ať to můžete všude nosit sebou a v případě, že se taková situace možná naskytne, že prostě nevíte, jestli je to pozvání na dávení pusy penisem a nebo že to zle pochopíte a začne po vás křičet, vytáhnete váš přístav bezpečí, váš maják za cestou poznání a na straně 12 zjistíte, jak si stojíte. Ale to zase odbíhám, jak to mám ve zvyku. Volá mě Olivia, že jdeme na večeři, tak já napíšu za chvíli.
Tak jo, kde začít. Je 5:42 ráno, sedím na vlakovém nádraží Fornells de La Selva, čekám na vlak směrem Valencia a pak autobusem do nějaké vesnice Calenda, která je prý známá svými broskvemi. Nevím, jsem neumytá, sbalila jsem se asi za 10 minut a vyběhla z hotelového komplexu. Ještě mám pásku na ruce. No, co se včera dělo - včera večer po večeři jsem dostala volno a podívala se, co je v okolí. Nakonec jsem se rozhodla pro diskotéku Disco Tropics, mělo nejlepší hodnocení a vypadalo fakt dobře. Oholila jsem se, nanesla obličej na ksicht a vyrazila jsem. Přímořské letovisko, krásný večer při zapadajícím slunci, vůně pomerančů ve vzduchu a hlavně ty 4 sangrie, co jsem vypila u večeře mi dodaly odvahu a bezstarostnost. Asi za 15 minut chůze jsem došla před vchod, mrkla po vyhazovačích a ti mě pustili dovnitř bez placení. No a co, být hezká holka, děláte to samé, pokrytci. Narazila jsem tuhle na amatérech na hezkou holku, nick už nevím, měla hady na kozách a týpci ji tam psali, jestli hezká holka jako ona umí vařit, jakoby holka, co se o sebe stará a má vůli cvičit a žít zdravě, neuměla vařit. Dvě věci, co spolu absolutně nesouvisí. Už vidím toho Pepu, jak nad ní každý den honí, kdyby mu ta holka napsala, že vařit neumí. Že by napsal něco jako “tak tebe nechci”. Jasný kámo. To určitě. Vtipný je, že se většinou ptají muži, kteří se ptát ani nemusí, protože to není na pořadu dne. Jo, být s ní na rande, kam by přišla dobrovolně, protože se jí líbíte, ok tak pochopím, že se ptáte. Ale když k vám ani neprojevila náklonnost, tak mi to přijde předčasné až zbytečné. „Největší pokrytci bývají ti, kdo nejvíce mluví o morálce.“ Nevím kdo to řekl, už si jen pamatuju tu hlášku. No, to zase odbíhám. Sedím na baru, popíjím drink a je mi dobře. Sleduju ruch lidí kolem sebe a vzpomněla jsem si na svojí třídní učitelku, co mi říkala že jsem k ničemu a nikam se nikdy nepodívám. Takové motivační hlášky jsem poslouchala pořád. Nevím, čí zvrácený nápad byl strčit stovky adolescentů do podfinancovaných škol, vedených lidmi, kteří už nemají žádné sny. Obdivuju ten sadismus. Každopádně, zhruba po hodině popíjení a sbírání odvahy jsem se odvážila na parket, kde bylo totálně narváno. Tančilo se, pilo se a přidali se ke mně dva kamarádi - jeden byl Rodrigo a druhý měl černý tílko.
…už mi jede vlak, napíšu později.
