⚡ S tchýní

Půlroční výročí, snídaně do postele a dotaz, jestli bych se nechtěla v sobotu seznámit s jeho mámou. Ale jo, proč ne.
Má radost, jeho máma taky. Píše, že je hodně borůvek. Pojedeme už v pátek. Ale jo, proč ne.
Je ostuda, že nevím jestli se jmenuje Soňa nebo Nora. Nevím proč se mi to pořád plete. Před půlrokem jsem měla otřes mozku a seznámila jsem se s Alanem na urgentním příjmu. Je doktor stejně jako jeho máma. Ta ale nebydlí v Praze jako my, ale v Jánských Lázních. Vypadá jako modelka. Je spolumajitelkou horské chaty Hoffmannovy boudy a do práce do léčebny jezdí za hezkého počasí na bruslích, jinak na kole. I v zimě je udržovaná stezka pro vozíčkáře. Alan se jmenuje po tátovi, kterého nepoznal. Letní láska ve Francii. Otěhotněla po maturitě na prázdninách a dokázala i na mateřský vystudovat medicínu. Podle vyprávění za dvě hodiny cestou v autě, jsem nabyla dojmu, že musí mít IQ nejmíň 200 a ještě být naklonovaná, co všechno stihne a zvládne. Ale krásná je, to tedy jo. Alan má jejich společnou fotku na tapetě v mobilu. Musí na ni být velmi pyšný.

Zaparkoval na vyhrazeném parkoviště za chatou, oddělující zastřiženým živým plotem soukromou část s terasou od veřejné části pro hosty. Takový luxusní dvojdomek. Horská chata lomeno penzion. Štíhlá žena s dlouhými tmavými vlasy v legínách a přiléhavém tričku cukrovala moučník na prostřeném stole. Byla k nám zády a otočila se, když Alan řekl:
"Ahoj Sylvo, tak jsme tady."
Sylva ! Bože, já jsem blbá. Říkal své mámě vždycky jménem a nejsem s to, si to zapamatovat.
Její pohled s úsměvem pro syna trval krátce. Velmi krátce. Dvě vteřiny ? Pak se podívala na mě a úsměv ji přešel. Upustila překvapením cukřenku z ruky a tiše pronesla:
"Anno ?"
"To je Marie. Moje Marie Anna." popostrčil mě k ní dopředu a sebral ze země cukřenku.
"Jsi v pořádku ?" zeptal se, protože Sylva na mě pořád zírala.
"Dobrý den, já jsem Marie." podala jsem jí ruku, protože to byla hodně trapná chvíle a já už tam nechtěla stát.
Konečně se vzpamatovala, potřásla rukou a pak mě nečekaně objala a dala pusu na obě tváře.
Byla celá červená v obličeji a řekla, že jde pro kávu.

Alan mě pobídl, ať si sednu a vezmu borůvkový koláč. Sám si stihl nacpat dva kousky než Sylva donesla konvici a tři šálky. Moc hezká romantická souprava hodící se k letnímu posezení na terase.
Sylva si sedla na židli naproti a znovu se na mě zvědavě dívala.
"Jsi hodně podobná jedné dívce, kterou jsem znala. Jako bys ji z oka vypadla. Je to trochu šok. Byly jsme si velmi blízké a neměly možnost se rozloučit a ... " odmlčela se.
"Moje máma se jmenovala Anna. Vypadala jako moje starší sestra a když zemřela, před deseti lety, byla jsem už plnoletá, přidala jsem si na památku na ni, ke svému jménu ještě Anna. Marie Anna." řekla jsem jedním dechem a čekala na reakci.
Sylva se napila kávy a mlčela.

"Co máte v plánu ?" otočila se na Alana. "Mám dnes noční, ale zítra a pozítří volno. Udělala bych borůvkové knedlíky, máš je rád. Stačí jen skočit do lesa." usmála se. Dívala se na něj tak láskyplně jako hrdá máma na svého jedináčka.
Alan se na mě podíval a a kývnul bradou.
"Ráda bych šla na procházku a můžeme rovnou natrhat ty borůvky, když nám na ně něco dáte." navrhla jsem.
"Domluveno." řekla Sylva a pronesla přání, abych jí tykala. Dala nám velký džbán, přidala informaci, že je lednice plná ať si dáme k večeři co budeme chtít, obula brusle a vyrazila do práce.

Venku bylo teplo, borovicový les voněl typickým aroma a my trhali borůvky, které vůbec nepřibývaly, protože jsme se jimi navzájem krmili. Alan je schválně házel do výstřihu, měla jsem je všude. Sundala jsem si triko, vyklepala a jen v podprsence si lehla do mechu vedle borůvčí. Dýchala jsem ten báječný krkonošský vzduch a dívala se do korun stromů, kde prosvítalo zapadající slunce.
Alan si lehl vedle a šimral mě stéblem trávy. Přetočila jsem se na něj a začala ho líbat.
"Pojď se milovat ..." zašeptala jsem mu do ucha.
Domů jsme došli za tmy, džbán nechali na stole na terase a ještě chvíli pozorovali hvězdy. Než jsem se osprchovala, Alan usnul oblečený na posteli na přehozu. Nechtěla jsem ho budit, tak jsem jen odkryla půlku přehozu, přikryla ho a sama si vlezla na své půlce postele pod peřinu a v tu ránu usnula.

Ráno jsme se probudila a Alan nikde. Otevřeným oknem jsem ho viděla s mámou na terase. Seděli vedle sebe a on ji objímal kolem ramen. Oba se smáli. Sešla jsem k nim a srdečně pozdravila. Alan tu ruku sundal, chtěl vstát a jít mě přivítat, ale Sylva ho zarazila.
"Prosím tě, Marie. Odnes ten džbán dovnitř, když stojíš, už se na ty borůvky slétávají vosy."
Zbledla jsem. Hmyz. Bodavý hmyz. Jsem alergická a jednou jsem se málem udusila. Od té doby nesnesu kolem sebe ani bzučení mouchy, což je v létě docela prekérka.
"Já ... já ... já jsem ..." koktala jsem, neschopna se pohnout.
"Odnesu to sám, Marie je alergik." řekl Alan a konečně vstal, mávnul rukou nad džbánem a šel s ním směrem ke mně. Naklonil se, aby mě políbil a ze džbánu vyletěla schovaná vosa a píchla mě někde u klíční kosti.
Vykřikla jsem. Co se dělo pak, mám jak v mlze. Ano, jsem hysterická. Ono dusit se není moc příjemné.

Sylva přiběhla s lékařským kufříkem a byla jsem bodnuta podruhé. Aplikovala mi adrenalin v injektoru. Pak jsem slyšela, jak nadává, že nemá Diazepam. Poslala Alana na recepci penzionu, že je tam lékárnička na zdi, aby se podíval aspoň po Claritinu. Lékarnička byla vybrakovaná. Jen náplasti a teploměr. Recepční se omluvila, že jak je volně přístupná všem, všichni si berou a nikdo nedoplňuje. Alan ji prý vynadal, že se to má kontrolovat.
Sylva napsala recept na Diazepam a poslala ho do léčebny. Zavolá jim, že tam jede, aby o něm věděli. Osaměly jsme. Dýchala jsem už pravidelně, ale byla zpocená a cítila jsem se trapně. Sylva mi odhrnovala vlasy z obličeje, dávala je za uši a konejšila mě. Navrhla, jestli se cítím líp a nemám ztuhlé nohy, že bych si měla jít lehnout do pokoje. Bude tam se mnou než se Alan vrátí. Pomohla mi zvednout se ze židle, doprovodila k posteli a já si lehla. Zatáhla závěsy na okně a zašeptala, že dojde pro led.

Cítila jsem se mnohem lépe, ale nebránila jsem se, když si ke mně lehla a zeptala se, jestli může rozvázat šněrování u letních šatů. Udělala to sama, ležela jsem na boku, aby kostky ledu zůstaly na bodnutém místě, zadržované košíčkem podprsenky.
Ani to moc nestudělo. Bylo to příjemné. Poděkovala jsem za péči a jak jsem pohnula hlavou, vlasy mi spadly zase do obličeje. Sylva mi je dala za uši a tu ruku tam nechala.
Přeběhla mi po těle husí kůže.
"Znala jsem tvou mámu." řekla tiše.
"Milovala jsem ji a ona mě a milovaly jsme se jak to jen šlo. Moc nám to nešlo, spíš to bylo jen takové mazlení na dece u Berounky, když se nikdo nedíval. Dalo se tam dojet vlakem a pak ještě v kupé, když všichni vystoupili ... ani nevím proč ti to říkám ... bože jsi ji tak podobná. A pak se něco stalo, umřel nějaký váš strejda nebo kdo a odjela na Moravu na pohřeb a moje sestřenice dostala spálovou angínu a nemohla jet do Francie na zaplacený pobyt. Aby to nepropadlo, rodiče tam poslali mě. Nechtěla jsem, chtěla jsem být v Praze a čekat až se Anna vrátí a ... odjela jsem a už jsem ji nikdy neviděla. Cítila jsem se tak osamělá, nikoho jsem tam neznala a vlezla do postele prvnímu klukovi, který mě objímal a líbal a držel v náručí, abych nebyla sama. Byl nádherný a mladý a voňavý, ale ... byl to chlap. Chyběla mu ta něha, ty něžné ženské dlaně, které všude hladí. Prsty, které se dostanou všude ..." odmlčela se.

Podívala se na mě a políbila. Nevím proč, jsem jí to líbání vracela a užívala si to. Odtáhla hlavu a sáhla po další kostce ledu. Přiložila ji na bodnuté místo, které už nebylo zarudlé, jen trochu oteklé. Jezdila tou kostkou pomalu dokola a dívala se na mě. Pootevřela jsem pusu a zavřela oči. Nechala tu kostku sklouznout a něžně mě líbala a přitiskla se blíž. Odložila misku s ledem stranou a volnou rukou mi hladila po vlasech a stáhla šaty z ramene. Líbala mě na krk, na rameno a zubama sundala podprsenku. Prso se vyhouplo z košíčku. Lehla jsem si na záda a sama stáhla jak šaty, tak podprsenku do půlky těla a užívala si to. Brala si do pusy bradavku a jazykem jezdila po celém prsu a mně byla chvíli zima a chvíli horko. Najednou se otevřely dveře a v nich stál Alan.

"Tak jsem tady. Já to věděl, že vy dvě si budete rozumět." pronesl věcně. Sundal si triko, skopnul boty a vlezl si mezi nás a začal Sylvu líbat.

🫐

*** To, co nečekáš se stane častěji než to, co čekáš. PLAUTUS. ***