Dvě dominy & Lucy.

Otrok Lucy přijel do domu, kde vládla autorita dvou dam. Uvítalo jej stručné, ale jasné přikázání: převlékni se. V místnosti, která byla určena pro přípravu, na něj čekalo černé dámské prádlo a lesklé červené kozačky.

Lucy se svlékl do naha, jeho tělo bylo kompletně ohololené, přesně podle požadavku své Paní Lady Monere. Nejprve si oblékl podvazkový pás. Pak vzal do rukou jemné punčošky. Přetahoval je pomalu přes nohy, až mu látka přilnula ke kůži a proměnila jej v postavu, která už nepatřila jemu. Každý pohyb byl nesmělý, jako by už tehdy cítil pohled svých Paní, i když byl zatím sám. Následovaly černé kalhotky, silokonové prsa, poté podprsenka a nakonec korzet. Teprve pak přišly na řadu rudé kozačky.

Když byl hotov, chvíli stál před dveřmi do komnaty. Věděl, že na druhé straně čeká Lady Monere a Lady Lola. Zvedl ruku a zaklepal.

„Vstup,“ zaznělo za dveřmi. Hlas Lady Monere byl pevný, nešlo jej ignorovat. Lucy otevřel a vstoupil

Čekaly na něj obě. Lady Monere v černém body, Lady Lola v černých šatech. Obě se na něj dívaly a nepotřebovaly říct jediné slovo, aby mu daly najevo, že už je jejich.

Lady Monere sáhla po kovovém obojku a zaklapla jej kolem jeho krku. Lady Lola pak přetáhla přes jeho hlavu kuklu. Byla to směs ponížení a krásy, které se nedalo uniknout.

Vstupní rituál byl dokončen a Lucy, s obojkem a kuklou se stal pouhým nástrojem v rukou svých Paní.

Lady Monere natáhla ruku, aniž by musela říct jediné slovo. Lucy se okamžitě sehnul k jejím nohám, dotýkal se jich s bázní, jako by každé políbení bylo modlitbou.

„Na kozu,“ zazněl příkaz.

Lucy okamžitě poslechl. Pomalu se přemístil k výpraskové koze, jejíž tvar byl předurčený k ponížení i k absolutní bezmoci.

Lady Lola přistoupila jako první. Její ruce připnuly Lucyho zápěstí k poutům na přední straně kozy.

Lady Monere následovala a připevnila jeho kotníky. Postupovala pomalu, záměrně, aby Lucy cítil každý dotek, každé zatažení koženého řemínku. Když poslední přezka zaklapla, byl zcela odevzdán. Nebylo úniku.

V místnosti se rozhostilo ticho. Obě Paní ustoupily o krok zpět, aby se na něj mohly zadívat – spoutaného, zkroceného, připraveného.

A pak ticho protnul zvuk. Krátký, ostrý. Rána nezněla ani hněvivě, ani krutě, byla přesná, jako úder gongu ohlašující začátek obřadu.

Lucy sebou cukl, tělo se zachvělo, ale okamžitě zůstalo v poloze. Úder nebyl veden bolestí, nýbrž účelností.

Další rána přišla o okamžik později, stejně jasná a nemilosrdná. Lucy cítil, jak se jeho dech zrychluje, a přesto nenacházel odpor.

Lady Monere ani Lady Lola nepotřebovaly nic dodávat. Každý úder se stával viditelnou značkou, otiskem jejich moci.

Výprask nebyl trestem v běžném slova smyslu – nebyl důsledkem chyby, nýbrž samotným rituálem. Byl pečetí, která se vtiskovala do jeho těla i mysli. Každý úder znamenal víc než bolest: byl znamením přijetí, potvrzením jeho místa v řádu, který vládl v té místnosti.

S každou ranou cítil Lucy, jak mizí zbytky jeho vlastního já, zůstávalo jen to, co Paní chtěly vidět – oddaný a pokorný otrok Lucy.