Fantazie z postele

Sedím na posteli, na sobě jen tenké kalhotky, a cítím, jak ve mně roste napětí. Jsem nadržená a v hlavě se mi honí fantazie, které bych nahlas nikdy nepřiznala. Světla v pokoji jsou ztlumená, jen malá lampička vrhá na stěny zlatavé stíny.

Prsty klouzám po stehnech, pomalu, schválně si dávám na čas, jako bych sama sebe mučila. Vím, že kdyby tu někdo byl a díval se na mě, úplně by mě to rozžhavilo. Ta představa, že nejsem sama, že jsem pozorovaná, jak se dráždím, mě vzrušuje ještě víc.

Představuju si, jak se dveře otevřou. Stojí tam on – klidný, ale v očích má hlad. Neříká nic, jen mě sleduje. To napětí je nesnesitelné. Vím, že by stačilo jedno jeho gesto a udělala bych přesně to, co chce.

Moje ruka už klouže níž, pod kalhotky… dech se mi zrychluje. Představuju si, jak ke mně přistupuje, strhne je ze mě jediným pohybem a vezme si, co chce. Bez ptaní, bez omluv. A já bych mu to dovolila – ještě víc, já bych ho prosila.
Najednou se dveře rozrazí. Nestihnu ani stáhnout ruku z kalhotek. On vstoupí dovnitř, pohledem mě přibije k posteli. V očích mu hoří dominance, žádná jemnost.

„Tak ty sis začala sama?“ zasyčí. Nečeká na odpověď – jedním krokem je u mě, kalhotky strhne dolů tak prudce, až to skoro zabolí. Sevře mi zápěstí a přitlačí je nad hlavu, úplně bez šance se bránit.

Cítím jeho dech na krku, tvrdý stisk prstů na stehně, a vím, že teď už není cesty zpět. Jeho tělo mě přirazí k matraci, neptá se, prostě si bere. Tvrdě, bez slitování. Každý pohyb je rázný, hrubý, a já vzdychám, kousám se do rtu, snažím se udržet, ale tělo mě zrazuje – chci to ještě víc.

„Budeš moje, dokud já budu chtít,“ zavrčí mi do ucha a přitlačí mě ještě víc, jako by chtěl, abych si pamatovala, že teď patřím jen jemu.
Jeho ruka mi pořád svírá zápěstí, zatímco druhou mě chytí za bok a bez slitování si mě přitahuje proti sobě. Tvrdě, rychle, hluboko. Každý příraz mě nutí hlasitě zasténat, už to nejde zadržet.

Mé tělo se napíná, podlamují se mi nohy, ale on mi nedává šanci uhnout. Drží mě pevně přitisknutou, ovládá každý můj pohyb. Každý náraz je hrubý, jako by mi chtěl ukázat, že nemám žádnou kontrolu. A právě to mě rozpalovalo k šílenství.

„Koukni na sebe,“ procedí mezi zuby, „už to nevydržíš, viď? Uděláš se přesně tak, jak ti dovolím.“ Jeho hlas je hluboký, přísný, a já cítím, jak se blížím na samotnou hranici.

A když už mám pocit, že to dál nevydržím, pustí mé ruce a sevře mě za vlasy, přitáhne si mě tak, že cítím každý jeho drsný pohyb ještě víc. Vlna rozkoše mě zaplaví, nekontrolovaná, silná, až se celá chvěju. On nepolevuje, nutí mě projít orgasmem znovu a znovu, dokud nezůstávám bez dechu, úplně odevzdaná.

Nakonec se skloní k mému uchu a zasyčí: „Pamatuj si, že patříš mně. A tohle byl jen začátek.“
Vrr 😍😍