“Naděje umírá poslední (Lilith soutěž)”

Vzpomínka na moje mladé, tedy už docela dávné časy... (nikdy ale není všem dnům konec, takže nakonec tento zážitek může být třeba ještě překonán :-))

V dobách, kdy ještě finanční poradenství bylo hodně v plenkách jsem takhle jednou vyrazil na domluvenou schůzku.
Odehrávala se v jednom krásném městě uprostřed Moravy. Panelový dům zrovna v tu chvíli byl otevřený, vstoupil jsem tedy do domu a vyjel výtahem do 7. patra. Zazvonil jsem na zvonek a po malé chvíli čekání mi přišla otevřít velmi sympatická slečna v noční košilce. Dodnes nevím, jestli to byl záměr nebo jen zaspala a nestihla se připravit, ale vzhledem k okolnostem, které následovaly, bych řekl, že to spíš byl jasný záměr. :-)

Pomalu a jistě finišovala kupónová privatizace a my finanční agenti jsme ještě rychle na poslední chvíli získávali klienty pro jeden zajímavý americký fond, který v české republice zastupoval jeden pan Bakalář.

"Dobrý den, vy jste z toho fondu, že?" ..pravila slečna... "Pojďte dál, my jsme se s rodinou domluvili, že tam dáme knížky všichni, tak je mám tady připravené" "Tady to vypadá na hezký obchod", pousmál jsem se pod fousy, ale jen tak, aby to nebylo moc vidět, jak jsem nadšený.

Slečna mě zavedla do obývacího pokoje a zeptala se, jestli si dám kávu nebo něco na pití... "Dáte si se mnou" zeptal jsem se, ona přikývla a vydala se do kuchyně připravit kávu. Já se mezitím tím uvelebil na gauči a říkal jsem si, jaké to mám štěstí hned po ránu. Rýsuje se hezký obchod a k tomu ta slečna v noční košilce, to je krásný bonus k tomu. :-)

Po malé chvíli se vrátila z kuchyně a naservírovala na stůl kafé a nějaké oplatky k zakousnutí. Popravdě kafé mě v tu chvíli už příliš moc nezajímalo, protože mi z krásného pohledu na předkloněnou slečnu, které přitom servírování vykouklo ňadérko, začala pěkně tuhnout krev v žilách. Byl jsem mladý, plný síly a stále při chuti, v té době částečně nezadaný, protože jsme se krátce předtím pomalu rozcházeli s tehdejší přítelkyní... Začínalo mi být pěkně horko...

Slečna mi sdělila, že má připravených pět kuponových knížek a rozhodla se pro ně dojít do šuplíku, který byl ve stolku pod televizorem... "Uf, to mi snad dělá naschvál", předklonila se do šuplíku a přitom se jí vyhrnula noční košilka a odhalila mi ten nejkrásnější pohled, který snad v danou chvíli mohl být.
"Tak jestli tohle není jasná výzva k akci, tak tedy nevím", řekl jsem si a rozhodně to nenechám bez povšimnutí.
Když se vrátila s knížkami ke mě na gauč, zeptal jsem se jí, "jestli to prvně sepíšeme nebo až potom"...

Zaculila se a její ruka už mířila do mého rozkroku. "Asi až potom, ne?" A už mi rozepínala zip u kalhot. Nemohla necítit, že už se tam něco tlačí ven a sotva se jí ho podařilo vysvobodit z kalhot, už mířila hlavou do mého klína a vzala si ho krásně do pusy... "Opatrně nebo to dlouho nevydržím" musel jsem ji trochu přibrzdit, ale mezitím už jsem ji pomáhal se zbavit noční košilky.

"Budeme tady nebo se přesuneme do ložnice?" Zeptala se, ale na povídání v tu chvíli už nebylo moc času, "můžeme být chvíli tady a pak uvidíme" odpověděl jsem a vydal se naproti jejímu klínu lehl jsem si pod ní a přisál se k její žhavé kundičce... mmm už byla nádherně vlhká a ten můj už se pěkně šponoval v její pusince, byla moc šikovná a zároveň i dost hlasitá a začínala krásně sténat a její hlasitost mě povzbuzovala ještě víc a já si k tomu vychutnával její šťavnatou mušličku a nemohl se od ní odtrhnout...

Po nějaké chvíli se zvedla a začala mě táhnout do ložnice, "pojď já už tě chci cítit v sobě"... pochopil jsem, že se jedná o ložnici a postel rodičů, ale to mi v tu chvíli bylo úplně jedno. Strčila mě na postel a začala mě znovu krásně kouřit, ale jen malou chviličku a už se obkročmo chystala dosednout na mého tvrďase... Zajel do ní, jako po másle a ona parádně zasténala, že jsem myslel, že je v tu chvíli po mě...

Měl jsem co dělat, abych ho udržel a nestříkal. Rajtovala na mě jako smyslu zbavená a pěkně hlasitě sténala, "tohle musí být slyšet nejmíň tři patra dolů", pomyslel jsem si, ale užíval jsem si to. "Co kdyby jsme se otočili, chceš mě tam cítit zezadu?" "Ano, pojď" Klekla si na kraj postele a já byl v mžiku zase uvnitř její žhavé kundičky...
Už jsem to nemohl vydržet, přirážel jsem do ní a najednou se začala celá chvět a sténat rozkoší, a já vzápětí už stříkal na její prcku a záda... "uf, to bylo skvělý" lehl jsem si vedle ní a hladil její ještě lehce chvějící se tělíčko.

"Budeme muset se raději obléct", řekla po chvíli, "je možné, že se tu zastaví ještě mamka, ale nechce se mi", řekla, "no mě taky ne", odvětil jsem. Tak počkáme a uvidíme, oblékli jsme se a šli chvíli úřadovat, přesunuli jsme se do kuchyně ke stolu, kde se dalo lépe psát... Ona už si oblékla nějaké tričenko a tepláky. "Tak co, jak to vidíš, přijde ta máma nebo ne?" "Nevím", odpověděla a šla opláchnout hrnky od kávy...

Stoupnul jsem si za ní a pomalu ji začal stahovat tepláky... "A co, kdybysme to zkusili aspoň takto? Kdyby máma přišla, tak jen natáhneš tepláky" a moje prsty už zase zajížděly do její mušličky.

"Jó, pojď do mě a nemusela mě dlouho pobízet. Ten můj už byl nachystanej ven z poklopce a žalud už kroužil mezi jejími závojíčky. Zase začala hlasitě sténat... "Měla bys být trochu potišeji, protože tohle musí být slyšet pěkně i na chodbě", zakousla se do své ruky a tak aspoň malinko ztlumila svoje sténání. "Můžeš ho nechat ve mě, beru prášky" ...netrvalo dlouho a začala se zase celá chvět a sténat rozkoší a já do ní v tu chvíli už stříkal žhavé sperma... Pomalu doznívala chvíle rozkoše a najednou se ozval z chodby zvuk a někdo odemykal dveře, "máma" špitla, já z ní rychle vyjel a schoval ho v poklopci a ona si natáhla tepláky.

Sedli jsme rychle ke stolu a předstírali úřadování... No myslím, že ve vzduchu máma musela zcela jasně cítit to napětí, ale naštěstí byla taktní, nanic se neptala, jen jestli jsem od toho fondu a zda-li jsme to uzavřeli. "Přitakal jsem prohodili jsme pár zdvořilostních frází o práci a tak a paní pak po chvíli zase odešla.

Zopakovali jsme si to pak se slečnou na židli v kuchyni ještě jednou a já se pak pomalu sbalil a vydal se na další obchodní schůzku. Domluvili jsme si ještě následné setkání a to také stálo za to!
To, ale třeba někdy příště.

Zcela jistě, ale můžu konstatovat, že tohle bylo asi moje nejlepší a nejpříjemnější obchodní jednání v životě, žádné jiné to doposud nepřekonalo, i když nebylo o zajímavé a sexíkuplné zážitky nikdy úplně nouze... :-)