,,Zajíček'' ⭐️

„Zajíček“ 🕯️

Seděla jsem naproti němu a sledovala, jak se snaží tvářit klidně.
Přitom jsem přesně viděla, jak mu v očích poletují jiskřičky nejistoty i zvědavosti.
Byl mladší — tak trochu nesmělý, ale právě to na něm bylo neodolatelné.

„Nedívej se tak,“ řekla jsem s úsměvem, ale on se nedokázal odtrhnout.
Zrudl a sklopil pohled.
Bylo to rozkošné.

Naklonila jsem se k němu o kousek blíž, jen tak, aby cítil moji blízkost.
Cítila jsem, jak zadržel dech.
Bylo zvláštní, jak snadno se dal číst — každý pohled, každé malé gesto prozrazovalo, co si právě představuje.

„Ty jsi takový můj zajíček,“ zašeptala jsem.
Usmál se, trochu nesměle, ale v očích měl ten známý lesk — směs respektu a touhy.

Chvíli jsme tak zůstali.
Ten okamžik byl napjatý, tichý a krásný.
Všechno, co se stalo potom, už nebylo o slovech — jen o pohledech, o blízkosti, o tichém napětí mezi námi.

Zajímalo by vás pokračování? 😊
Klidně mi tu můžeš zanechat komentář a snad se bude povídka líbit 😊


Mám tu také někoho Komu se libi zajíčci?