Naděje umírá poslední (Lilith soutěž

„co se dnes ještě může posrat“ kroutím hlavou a zamykám dveře kanceláře. Je přesně 18:59. Venku skoro tma a mně to připomíná, že bych potřeboval ubrat plyn, jak dlouho už to trvá, tenhle kolotoč. Maximální výkonem, stres, výčitky. Kdy naposledy jsem si řekl „tohle byl dnes skvělý den“. Zastavím se mrknu na mobil, 10 nepřečtených zpráv.

Přemýšlej, si chytrý kluk, něco vymysli. Po cestě si uvědomím, že jsem se málo oblékl a že podzimní vlhký vzduch už je dost chladný. Zrychlím chůzi, zesílím hudbu ve sluchátkách.

„Kam teď? Mysli“ je 19:07 a já už měl být dvě hodiny doma. Už tak budu muset vysvětlit proč jsem přišel pozdě, zase. Potřebuji vypnout. Sauna! Mám to po cestě, vše si můžu půjčit, takhle pozdě tam už nikdo nebude, únik! Je 19:10, měním lehce směr a rychlost abych se zahřál.  

„Dobrý večer, dnes je tady málo lidí“ říkám u vstupu, beru si kliček od šatny, převleču se, rychlá sprcha, prostěradlo do ruky a otevírám dveře do sauny. Sednu si na prostěradlo, teplý, suchý vzduch hned rozpustil všechny myšlenky a povinnosti, zavírám oči. Klid!

„Dobrý večer“, slyším něčí hlas. Otevřu oči a vidím ženu. Vysoká, hubená, vlasy v copu, prostěradlo od ramen až po kotníky. Jenom se usměji a kývnu. Najednou si uvědomím, že kromě nás v sauně nikdo není. Žena otáčí hodiny a sedá si tak, abych na ni viděl. Rozmotává prostěradlo a já si uvědomím, že ji pozoruji.

Odhalí vše. Dobře ví, že je krásná, každý den cvičí, stará se o sebe. Prostěradlo dává tak, aby si mohla na něj lehnout a předklání se u toho. „Panebože, to je krásný zadek“ říkám si v duchu a snažím se, aby přítmí skrylo, jak hladově se na ní dívám. Erekce! Tak tohle se mně v sauně už dlouho nestalo, předkloním se ať nejde vidět, začínám se stydět a zároveň mě vzrušuje představa, že jsem v malé sauně sami.

Žena se otočí a já vidím štíhlou postavu a krásné prsa, malé bradavky, usměje se, lehne si na záda a lehce si pokrčí jednu nohu tak, aby jí šel vidět její klín. Klín! „Panebože ten klín, to musela udělat naschvál“ říkám si v duchu a erekce nepovolila ani o trochu.

Horký vzduch mě začíná pálit. Myšlenky! Potřebuji si je trochu srovnat. Je 19:24 a já jsem v sauně na první kolo dýl, než potřebuji. Snažím se myslet na něco jiného a když si myslím, že se to daří, uvědomím si, že celou dobu pozoruji co teplý vzduch dělá s její kůží a jak se na jejím těle začínají tvořit malé kapičky a jak si je prsty pomalu roztírá a u toho sem tam přejede svá prsa a klín.

Horko! Nemůžu dýchat, musím ven, pořád ho mám jako kámen. Musím ven.

„Taky máte první kolo? To tady budeme spolu ještě minimálně dvakrát“ zaslechnu, když stojím nahý kousek od ní s erekcí. Oči má zavřené, ale celou dobu se usmívá.

Je 19:45 a já mám 11 nepřečtených zpráv, a chystám se na další kolo.