...sedla jsem si tedy na kraj lavičky,hodila nohu přes nohu a rozhodla se čekat.
Deset minut,víc ne,hořela jsem studem a nervozitou,nikdy jsem to takhle nedělala,ale nešlo nic jinýho,buď prachy...nebo návrat.
Návrat do nenáviděného maloměsta,kde slovo transka je stále nadávka a kde maloměšťáci vše,co se odlišuje od jejich standardu, touží ze všeho nejvíc zabít.
Seděla jsem s očima vraženýma do mobilu a nekoukala kolem sebe,bylo nás tam několik holek jako jsem já...holek s pérem,v černých strečových šatičkách,nebo riflových kraťáscích,s make upem,příliš výrazným na slušnou ženu a s přídavkem,který pasoval k nám všem, před všechny naše jména...šlapka.
Z černých a ještě černějších myšlenek mne vytrhlo škubnutí ramenem.
" Madam...? " uslyšela jsem hluboký,trochu chraplavý hlas.
Lekal jsem se,cukla sebou..." Co je..? ",vyhrkal jsem ,aniž bych si uvědomila,že tady mi nikdy rozumět nebude,nebo jen stěží.
Zvedla jse m k němu hlavu
" Poland...Hungary...Dojč..? ".dotazoval se zřejmě na zemi mého původu,vysoký a statný chlap,stojící nade mnou.
" No..." odvětila jsem ,ale hned si uvědomila,že je to vlastně jedno,protože v tomhle přetopeným, lidským hrnci neřesti a hříchu se na to odkud kdo je moc nehraje.
Chlap,stojící proti mně svíral v jedné ruce stoeurovku a v druhé v kalhotách se rýsující velký , ztopořený penis,který mi současně s bankovkou cpal blíž k obličeji.
" Na...tady máš..a teď dělej...vem ho do pusy..."
.On si nepřál,on poroučel.
Je to tady,proletělo mi hlavou bleskově..
.Postavený a anonymní péro na jedné straně,stoeurovka na straně druhé...ještě můžu cuknout,teď...ještě se to dá zastavit...a vrátit se do té své díry...nee...tam nikdy,udělej to a máš po starostech...ale budeš šlapka,děvka,kurva..
.No a co,podívej se kolem sebe , na bláznivý svět ve kterém žiješ...miliarda myšlenek během setiny vteřiny.
A pak jsem se rozhodla...pevně,sobecky a tvrdě.Najednou jsem měla jasno,co udělám,co bude a nebude do budoucna,kterou cestou se vydám a na kterou definitivně spustím závory...
Pokračování příště ...:)
