Je zvláštní, jak ti někdy stačí jen jeden člověk, aby ti rozbil rutinu, kterou sis celý život pečlivě budoval. U mě to byla notifikace z Grinderu na služební cestě na Kypru.
Ještě jsem seděl v hotelovém lobby baru, když přišla první zpráva. Přijel jsem z letiště z Larnaky docela zmordovanej. Ale nadrženej zároveň.
Mladý kluk, se kterým jsem si psal, poslal zprávu.
Hodně mladý. Věk, který obvykle ignoruju.
Ale ne tentokrát.
Protože on nefotil svoje tělo jako ostatní a napsal mi, že ideáln í by bylo, kdybych byl čtyřicátník na cestách, kterej má svůj život a hledá jen zábavu na jednu noc.
A to přesně já byl.
A líbil se mi, teda přesněji jeho tělo.
Psali jsme si celý den. Na schůzkách, v taxíku, dokonce i během valné hromady, kterou jsem sám vedl. Jako bych měl najednou druhý tep, který neběžel v hrudi, ale na displeji. Večer, při cestě z kanclu už jsem mu poslal číslo pokoje. Hned. Bez přemýšlení, což se mi nestává.
On poslal další fotku.
Pořád bez obličeje.
Pak další.
Takovou, která se neposílá cizím lidem, pokud nechceš vědět, co se stane dál.
Chtěl jsem ale po něm fotku obličeje.
Poslal ji.
Ovšem pak přišla v zápětí zpráva, která mi zastavila dech:
„Nezlob se, ale nevypadám úplně jako na těch fotkách.“
No ty vole, co budu dělat? Napadlo mě. Ty seš ale čurák vole, kolik ti je aby se nechal takhle nachytat?
Všechno ve mně udělalo krok dozadu.
Můj vnitřní moudrý a důvtipný hlas říkal: Tak to zruš, je to jasný.
Ale někdo jinej, ten druhej můj hlas, nadrženej dobrodružnej dobytek, mi řekl, že když už jsem ho pozval ke dveřím, poslat pryč ho můžu kdykoli.
Tak jsem napsal: „Přijď.“
A pak už to bylo jen ticho hotelového pokoje, zatemněná okna, klimatizace, která funěla jako pes, a já stojící u dveří, nalepený na kukátko jako puberťák.
Nikdy jsem si nepřipadal starší. A zároveň nikdy nadrženější.
Pak jsem uslyšel kroky.
Ne nejisté.
Ne rychlé.
Spíš sebevědomé, lehké.
Kroky někoho, kdo přesně ví, kam jde.
A když se objevil před pokojem, skoro jsem vydechl nahlas.
Protože on nevypadal jinak než na fotkách.
On vypadal líp!
Mladej.
Krásnej.
Vlasy nakrátko, lehký úsměv, tmavý oči, který říkaly přesně to, co psal, jen mnohem, mnohem intenzivněji.
Otevřel jsem.
Usmál se tím mladým, nestydatým způsobem, který si může dovolit jen někdo, komu svět ještě nepřistál na zádech.
„Můžu dál?“ zeptal se.
Bylo to nevinné jen zvukově.
Všechno ostatní v tom bylo přímé, žádostivé, trochu drzé.
A když jsem za ním zavřel dveře a zůstali jsme sami, začal mluvit.
Že je z turecké části, z městečka Girne, student a má přísného otce, takže nikdo nesmí vědět, že má něco s chlapem. V ruce držel klíče od Range Rovera, což úplně nebejvá studentský auto, ale kdo je zvědavej na nějakou pravdu, když má naproti sobě v křesle takovýho samečka, kterýmu je půlka toho co mě. Podal mi karton šesti piv Guiness, o kterým jsem si psali.
A pak přišla ta věta. Ta, která úplně změnila vzduch mezi námi. „Chci, abys byl drsnej. Hodně. Fakt hodně.“
Řekl to klidně.
S jistotou.
Bez zaváhání. Psali jsme si o tom, ale já už toho četl, co chlapi psali a realita byla jiná.
On to ale řekl jinak.
Jako někdo, kdo ví přesně, co za dveřmi toho hotelového pokoje hledá.
Já jsem nevěděl, jestli mě děsí víc to, že je tak mladej, nebo to, jak moc mě to vzrušilo.
Otočil jsem se k oknu a zapálil si doutník.
Potřeboval jsem něco držet v ruce, jinak bych se nejspíš vrhnul na něj hned.
Stál jsem tam, kouřil, díval se na horu nad severní částí Nicose, kterou už při soumraku osvětlovala turecká vlajka.
Pomalu se zvedl. Došel až ke mně.
Zastavil se těsně za mnou.
„Ty fakt kouříš doutníky?“ řekl tiše.
Byla v tom zvědavost, ale napadlo mě, že jestli chystá přednášku o škodlivosti kouření, tak ho fakt vyhodím.
Jen jsem přikývl.
A pak se to stalo.
Docela pomalu se mi sesunul k nohám. Protože jediný, co mě napadlo, že by mě, zatímco já dokouřím Cohibu z Duty Free mohl vykouřit, rozepnul jsem si pásek a kalhoty. Vrhnul se mi na polotvrdý péro a stáhnul kalhoty i s boxerkama.
Krásně jsem mu mrdal tlamu a cejtil jeho dlaně na prdeli. Pevně mě držel a funěl, pouštěl mě hluboko do krku. Jako by to byla naprosto přirozená součást rozhovoru.
Já ho jednou rukou držel za vlasy a v druhý měl doutník.
On si dole honil péro.
Všimnul jsem si, že má fakt krásný tělo, kromě proužku chlupů od pupku k ocasu nikde ani chloupek. Mrsknul jsem doutník do popelníku na parapetu a přesunuli jsme se do postele.
Naše ocasy, oba už tvrdé jak šutr, se o sebe otřely a mnou proběhla další nadržená vlna. Na chvíli jsem si představil, že by bylo dost dobrý, kdyby se na mě povozil.
„Otevři pusu,“ zahřměl jsem nad ním.
Poslušně pootevřel ústa a já mu ho tam zase nacpal, přičemž jsem se přetočil tak, abych si i já užij jeho krásnýho, obřezanýho čuráka.
Když jsem na rtech cítil mokrý žalud, který se pomalu, ale nekompromisně sunul dále do mý pusy, až jsem jej najednou ucítil u kořene jazyka. Kouřit naštěstí umím dobře i přesto že je poměrně dobře vybavený, takže si myslím, že bych to mohl přežít bez zbytečného dávení se.
Chvíli sondoval čurákem prostor mých úst a pak se nadzvedl a zapřel o dřevěný čelo postele, který trochu vrzalo pod náporem jeho těla, a narval mi ho tam až po kořen.
Cítil jsem na bradě jeho hebké obrovské koule, které slibovaly velkou nálož.
I on si užíval můj žalud zaražený až za mandlemi, mrdali jsme si tlamy rychle a nekompromisně.
Jednou za čas jsem zpomalil a povytáhl ho, aby se stihnul vydýchat a on to po mě opakoval.
Moje prsty ho držely za krásnou hladkou prdel a napadlo mě mu zatlačit palcem na díru, to se ukázalo jako dobrej nápad a tak jsem flusnul na dva prsty a než stačil znovu nadechnout, byl jsem v něm až na prostatě.
Kluk byl dobře připravenej, čistej a moje prsty dělaly asi dobrou práci, protože netrvalo dlouho a jeho čurák se v mi v puse začal cukat a chrlit dávky mrdky přímo do krku.
Neuvěřitelně dlouho, aspoň se mi to tak zdálo.
Začal tak vzdychat, že mě to vyrajcovalo a zařval jsem na něj „Polykej to, ty zmrde!“ a pustil jsem mu do tlamy několik mega dávek, protože jak jsem už psal, byl jsem docela nadrženej.
Nedovolil si neuposlechnout a nepřestával v práci jazykem i po mým vystříkání. Rozvalil jsem se na postel a on mě začal lízat na koulích. Byl na něj krásnej pohled, skoro jsem litoval toho šera.
Otevřel Guiness a podal mi pokorně plechovku a já se napil.
Zvedl jsem se a šel na balkon dokouřit svůj doutník. Přišel za mnou a lehnul si dlažbu a já jsem se díval, jak na tom jeho dokonalym těle jsou lesklý místa od mrdky.
Zvednul jsem svou nohu nad jeho obličej a protože jsem byl opřenej zadkem o zábradlí, dal jsem chodidlo pár centimetrů před obličej.
Hned na to mi strčil jazyk mezi mé prsty. Pochopil jsem a nastavil nohu tak, aby jí mohl lízat a zároveň se mí díval do očí.
Občas jsem mu dolu pustil sliny a on je chytal do otevřený tlamy.
Pak jsem si nad něj dřepnul úplně a protože mi psal, že má rád chlupatý chlapy, měl možnost to dokázat na mý prdeli.
Zabořil se a lízal, vzdychal a já se díval, jak se mu ten jeho nádhernej ocas zase začíná stavět.
Když jsem dopíjel to pivo, napadlo mě, že bych mohl zkusit ho pochcat. Když říkal, ať jsem drsnej.
A tak jsem se zase postavil nad něj a bylo viděl, že tuší, co chci udělat.
S prvním proudem, kterej chytil přímo do tlamy, se začalo stavět péro i mě a asi jsem ho trefil do oka, ale byl to hrdina a nenechal se vyvést z míry.
Zvednul se a klečel přede mnou a já mu chcal do tlamy a on to polykal.
Nepřestával se mi oddaně dívat do očí a tak jsem ho, trochu, za odměnu, profackoval, jen tak lehce, přese jen jsme byli na balkoně.
Sice nejvyššího pokoje hotelu, ale z různých míst by se mohlo být vidět.
To ho tak rozjelo, že se postavil a začal mi lízat chlupy v podpaží a bradavky a mou ruku tou svojí vedl ke svý hladový díře. Otočil jsem si ho a svý polotrvrdý péro nasměroval do něj, on se zapřel o zábradlí a já jsem do něj vklouznul a krásně a důrazně ho mrdal.
Prohnul se a držel a stahoval díru kolem mýho čuráka, já jsem ho pravačkou chvílema trochu honil a protože z něj teklo, dával jsem mu lízat prsty a doufal jsem, že tohle představení nesleduje nikdo z turecký ani z kyperský strany, protože můj pokoj 501 je jedinej v pátém patře a to by se špatně vysvětlovalo.
Další pivo jsme vypili napůl ve sprše.
Pak mě prosil abych si zapálil doutník a tak jsme šli na balkon a jen se na mě díval a toho se honil.
Když jsem se otočil a díval se na tu horu na turecké straně, začal mě znovu lízat díru a tentokrát jsem zapřel o zábradlí a nechal ho zajíždět jazykem mezi chlupy, na koule i dovnitř a abych se rychle neudělal, přemýšlel jsem o tom, proč ti Turci osvětlili tu horu tak, aby světla byla ve tvaru turecké vlajky a kypřané, které kdysi v osmdesátých letech obsadili se na to museli každou noc dívat.
Ani tenhle smutnej příběh to ovšem nedokázal moc oddálit a tak jsem se otočil a dohonil se do jeho otevřené tlamy a vystříkal se mu na vyplazenej jazyk, což byla jedna z fantazií, o který mě psal zrovna, když jsem seděl na valné hromadě naší kyperské společnosti.
Lehnul si na zem a s mojí nohou v držce se podruhý vystříkal na svý vypracovaný bříško a pak mi začal líbat to moje zpocený fortrovský břicho a takhle jsme pili další plechovku Guinesse až dlouho do rána.
V posteli mi prozradil, že není student, ale herec v nějakým seriálu. Tohle nebyla naše poslední noc, vlastně jsme v kontaktu stále a při jedné z návštěv jsem byl hostem na jeho svatbě.
Ještě, že jsem to první setkání nezrušil, když napsal, že nevypadá jako na fotkách, který poslal.
