Sousedova tráva je vždycky zelenější
S Davidem jsme seděli v naší obvyklé hospodě, ale vzduch mezi námi byl těžší než jindy. David do sebe klopil třetí pivo a vypadal strhaně.
„Vole, já už nemůžu,“ prohodil a promnul si oči.
„Kateřina se úplně zbláznila. Čtyřicítka na krku a ona chytla druhou mízu. Ty její nový kozy... jasně, jsou super, pevný trojky, vypadají fantasticky, ale ona si myslí, že s nima dostala i novou baterku. Furt by chtěla šukat. Ráno, večer, furt na mě sahá. Já jsem utahanej z práce a ona si vezme nějaký krajky a kroutí zadkem.“
Jen jsem mlčky přikyvoval a sledoval pěnu na dně sklenice. Uvnitř mě to ale vřelo. David mluvil o své ženě jako o přítěži, zatímco já si ji pamatoval z poslední grilovačky. Kateřina. Blondýna s mikádem, která po plastice vypadala, jako by omládla o deset let. Viděl jsem ten hlad v jejích očích. A znal jsem ho, protože jsem ho měl taky. Moje manželství bylo na bodu mrazu – moje žena vedle mě večer uléhala v pyžamu s medvídky a otočila se zády.
Když jsem dorazil domů, bylo ticho. Manželka už spala. Lehl jsem si vedle ní do tmy, zíral do stropu a cítil tu prázdnotu. A pak, přesně v 23:15, se rozsvítil displej mého telefonu.
Kateřina: Spíš? David právě odpadl na gauči. Zase.
Srdce mi vynechalo úder. Věděl jsem, že vstupuju na minové pole.
Já: Nespím. Zírám do tmy. Moje žena už taky spí. Klasika. Jak se máš ty?
Kateřina: Mám se... nadrženě. A frustrovaně. Mám na sobě nové prádlo. Červená krajka. Chtěla jsem ho ukázat Davidovi, ale ani nezvedl hlavu od televize. Cítím se tak zbytečná. Mám nové tělo, nová prsa, cítím se poprvé v životě fakt sexy, a on mě nevidí.
Já: Já tě vidím. I když tam nejsem. Na té grilovačce jsi vypadala neskutečně. Ta změna... ta prsa ti sluší. David je idiot. Tedy spíš typický manžel po letech.
Telefon zavibroval. První fotka.
Selfie v zrcadle. Červená podprsenka, která sotva držela její ňadra. Byla plná, dokonale tvarovaná, kůže napjatá. Blond vlasy jí padaly do očí, které se leskly touhou.
Kateřina: Líbí? Představuju si, že se na mě díváš ty. Že to nejsou jen fotky.
Polkl jsem nasucho a cítil, jak mi tvrdne v kalhotách. Tohle byla výzva.
Já: Líbí se mi strašně. Ale víš, co se mi líbí víc? Představovat si, co bych s tebou dělal. Nejsem jako David, Kateřino. Já nemám rád jemné milování pod peřinou.
Kateřina: A co máš rád? Řekni mi to. Chci to číst.
Já: Mám rád, když to holku trochu bolí. Když cítí moji sílu. Chtěl bych tě chytit pod krkem, přitlačit ke zdi a dívat se, jak lapáš po dechu, zatímco do tebe vrážím.
Chvíli ticho. Pak odpověď.
Kateřina: Bože... Z toho se mi podlomila kolena. David se bojí mě silněji zmáčknout. Já chci cítit stisk. Chci, abys mě ovládal.
Já: To není všechno. Chtěl bych tě plácat. Tvrdě. Přes ten tvůj zadek, dokud by nebyl rudý od mých dlaní. A nejen přes zadek. Chtěl bych tě plácat přes ty tvoje nové kozy. Vidět, jak se třesou po úderu.
Přišla další fotka. Detail na její hruď, tentokrát bez podprsenky. Bradavky stály v pozoru, velké a tmavé. Na levém prsu měla ruku, prsty zabořené do masa.
Kateřina: Jsou teď mnohem citlivější. Když si představím, že bys mě přes ně plácnul... nebo zatahal za bradavky... elektrizuje mi to celé tělo až do podbřišku. Udělej to. V myšlenkách mě znič.
Moje vzrušení dosahovalo vrcholu. Psal jsem rychle, bez přemýšlení, vedený jen čistým chtíčem.
Já: Zatahal bych tě za ně tak, až bys křičela. A pak bych ti vrazil čůráka do huby. Ale nečekej nic něžného. Mám rád hluboký orál. Chci, abys ho měla až v krku. Aby ti tekly slzy, jak se budeš dávit, zatímco ti budu držet hlavu a nepustím tě.
Kateřina: Ano... Chci, abys mě použil. Chci cítit, že tě mám plnou pusu, že nemůžu dýchat. Davidovi se to hnusí, prý je to moc ponižující. Ale já chci být pro tebe ponížená. Miluji to přesně takto.
Ta otevřenost mě dráždila k šílenství.
Já: A až bych skončil s tvou pusou, otočil bych si tě. Zadek nahoru, obličej do polštáře. Žádné slitování. Vzal bych si tě do zadku, tvrdě a hluboko. Roztáhnout tě tak, abys zítra nemohla chodit a pamatovala si každou minutu se mnou.
Telefon pípnul téměř okamžitě.
Kateřina: Nikdy dřív jsem anál neměla až tak ráda... ale když to píšeš ty, úplně se mi svírá zadek touhou a toužím po tom. Chci to zkusit, zvyknout si a mít to ráda. S tebou. Chci, abys mě označkoval. Jsem tak mokrá, že si musím vyměnit kalhotky. Sáhám si tam a představuju si tvoje prsty, jak mě roztahují.
Poslala třetí fotku. Byla na čtyřech na posteli, zadek vystrčený na kameru, tanga stažená do půlky stehen. Viděl jsem vlhkost, která se leskla. Byla připravená. Byla zoufalá.
Já: Vypadáš jako připravená coura, co čeká na svého pána. Přesně takhle tě chci.
Kateřina: Jsem tvoje děvka. Ráda se ti přesně takto nastavím, když po tom tak toužíš. Udělám cokoliv, co budeš chtít. Jen už přijď a nenech mě čekat. Nejlépe hned teď bych to chtěla.
Já: Zítra dopoledne. Až David vypadne.
Kateřina: Budu čekat. Dveře budou otevřené. A já budu nahá. Připrav se, že nebudu zticha.
Položil jsem telefon a dlouze vydechl. Podíval jsem se na svou spící ženu. Klidně oddechovala, nevědomá, že vedle ní leží muž, který právě domluvil ty nejzvrhlejší praktiky s manželkou svého kamaráda.
Cítil jsem vinu? Ani ne.
Spíš jsem cítil zvláštní klid. Takhle to prostě chodí. David má doma poklad, který neumí ocenit, a já mám doma klid, který mě nudí k smrti. Je to ironie života. Všichni toužíme po tom, co nemáme. Všichni chceme vášeň, kterou doma dusí stereotypy a rutina. Sousedova zahrádka je zkrátka vždycky zelenější. A já se zítra chystám tu zahrádku pořádně poplenit. Taková je realita nás všech. Žijeme jen jednou.
