O náhodách, jedné píchlé gumě a Bohyni

Kolikero náhod přivede 2 lidi do postele?
Někdy ke konci uplynulého roku mělo BMW svolávačku na vadné startéry, to znamená chtě nechtě jsem se musel objednat do servisu. V prosinci jsem to už nestíhal a objednal jsem se tak až na termín pred pár dny v půlce ledna, kdy jsem věděl, že budu mít volný celý den. Zároveň se mi ale úplně celý nechtělo trávit v křesle v servisu. Nicméně nedávalo smysl, abych jezdil domů a pak zase zpátky, tak jsem se pomalu smiřoval s tím, že to bude extra nudný den, kde vyřídím pár pracovních mailů, sjedu celý internet a přečtu si půlku knížky. Přijel jsem tedy ráno v dohodnutý čas a sledoval chvíli cvrkot kolem sebe. Už při příchodu míjíte recepci, kde sedí 2 holky, popravdě se mi ještě nestalo, že by tam byla nějaká, kterou bych považoval za hezkou, tenhle typ holek mi nesedí. Tentokrát mě přivítala holka typu manželky Vladimíra Růžičky – černovláska na mikádo, jejíž očividný zájem je solárko a celodenní řešení, jak by si někdy dala smažák, ale nemůže protože by tím úplně nejvíc zhřešila a přibrala něco, co bude ve fitku shazovat roky. Byla tam ještě jedna, jejíž verbální projev byl hodně expresivní a hlasitý a celkem mi vadil. V kancelářích okolo pak seděli kravaťáci, vysportovaní borci z fitka, tyhle typy spolu s těmi „modelkami“ z recepce k sobě jdou a myslím, že se vzájemně přitahují a párují. Sledoval jsem taky zákazníky, kteří stejně jako přijeli do servisu, taky to zapadalo jak do nějaké šablony. Vedle mě se postupně během cca půl hodiny posadily 3 peroxidové blondýny, všechny v kožichu, naprosto netečné k okolí, které tam přijely se svými SUVčky, které jim nadělili jejich manžílci, opravdu ženské jak přes kopírák. Já osobně ač mám podobné auto, nechci do tohoto schématu zapadat a nechci, aby mě tak ostatní brali, bohužel pro ostatní co báwíčkář, to blbec. Vím, že existuje spousta vtipů na řidiče BMW, ale tomu se teď nechci věnovat. Chvíli jsem tedy pozoroval lidi kolem sebe, až přišla ONA. Vlastně se tolik nelišila od těch blondýn, co přišly před ní, nakonec také blondýna, ale tahle se tvářila jinak, tak nějak podobně jako já, jako když sem nepatří a patřit nechce. Když přišla, dlouze se na mě podívala, cukla pohledem a pak se podívala znova. Já nevím, jak to vnímají ostatní, ale tohle je vždycky taková známka, že holku člověk zaujal. Sedla si do křesílka kousek ode mě a vytáhla svůj telefon, párkrát jsme se střetli pohledem a viděl jsem lehký náznak úsměvu na její tváři. V servise, do kterého jezdím, to funguje tak, že čekáte, pak za vámi přijde technik, osloví vás příjmením a jdete vyřešit, co potřebujete k němu do kanceláře. Takto za mnou přišel technik, oslovil mě „dobrý den, pane XY, pojďte prosím se mnou“. Periferním pohledem jsem zahlédl, že ona paní sedící kousek ode mě také zvedla hlavu a poslouchala, minimálně teď znala mé příjmení, rychle ale sklopila zrak, bylo ale vidět, že poslouchá. Vyřešil jsem pak svůj požadavek a vrátil se na své místo. Samozřejmě jsem si cestou zpět na své místo i detailně prohlédl dotyčnou paní. Štíhlá, něco kolem 35, vysoké boty, uplé zateplené legíny formující postavu, elegantní kabát, v obličeji moc hezká, tmavé oči, decentní makeup, žádné přehnané šminky, trochu ustaraný výraz. Kdybych citoval jeden film, tak řeknu, že vypadala tak, jak by měli vypadat andělé. Po chvilce přišel technik i za ní a oslovil ji jejím jménem. Její příjmení bylo poměrně neobvyklé, rozhodně ne časté a mě nenapadlo nic jiného, než zkusit zadat její příjmení do vyhledávače sociální sítě. Asi šestý profil v pořadí byl ten její, takže jsem zjistil, že se jmenuje Markéta. V rychlosti jsem zkouknul její fotky, v létě u moře s kamarádkami, na každé fotce se mi moc líbila, působila na nich křehce a fotogenicky. Žádný manžel na fotkách, ani informace o vztazích, zkrátka běžný profil, z pár fotek, respektive komentářů u fotek ale šlo vytušit, že je sama nebo aspoň byla před pár týdny.
Jak čas plynul, nebavilo mě už sedět, šel jsem okouknout nová auta, které tam měli vystavené, zajímalo mě, co se změnilo od doby, co jsem koupil svoje auto, což je zhruba 5 let. Prohlížel jsem si tedy „trojku“ po faceliftu, co je v ní nového, pak jsem se chtěl ještě mrknout do nového SUV, které tam měli. Sedl jsem dovnitř na místo řidiče, pozoroval infotainment, který je dnes už úplně jiný a najednou kdosi otevírá dveře u spolujezdce a nasedá dovnitř. Byla to Markéta, která se zeptala „můžu přisednout?" Samozřejmě jsem kývnul a ona za sebou zabouchla dveře. "Tak kam s tímhle autem pojedeme, pane XY?“ Dala mi tím rošťáckou formou zcela najevo, že si pozorně zapamatovala mé jméno, když se mnou mluvil ten technik. Mám rád když lidé dělají něco neočekávaného a jaksi „něco navíc“, což byl tento případ, kdy mi dala najevo, že když si zapamatovala příjmení, tak jeví zájem o mojí osobu. Jen jsem se pousmál a odpověděl něco ve smyslu „tak vy jste poslouchala, to se přece nedělá“. Vzájemně jsme se představili. Uprostřed servisu jsme v autě vytvořili svojí bublinu seznamování, kde jsme se nenápadně oťukávali, občas padl nějaký ten dvojsmysl. Myslím, že ti prodejci, technici a recepční trochu koukali, ale nám to bylo jedno. Markéta se ptala na mě, já zase jí, když se zeptala na to, odkud jsem, řekl jsem, že jsem mimopražský a že původně jsem chtěl odjet pryč emhádéčkem a vrátit se až odpoledne pro auto, ale večer bych nestíhal své záležitosti. Ona mi řekla, že kdybych chtěl, tak že zná kousek jednu kavárnu, kde by bylo trochu soukromější prostředí. Návrh mě potěšil v očekávání, co se bude dít dál a já se tak nechal odvést do takové spíše studentské kavárny. Vyzvěděl jsem tak, že tam chodí už od dob školy a přisvědčila mi, že skutečně není ten typ, který by se cítil sebejistě v prostředí luxusu. Ostatně její auto, které bylo o 2 generace starší než moje, byl prý splněný dětský sen, který jí kvalifikoval do prostředí, ke kterému jinak svým životním stylem nepatří. Do servisu musela protože jí prý někdo v noci asi prořízl pneumatiku a ona neměla nikoho, kdo by jí s tím pomohl. Probrali jsme u čaje hodně věcí, včetně těch vztahových, já jí tak řekl o sobě, ona zase mně, že je rozvedená, s manželem se rozvedli před rokem a od té doby je sama, už půl roku předtím spolu nespali. Nevím proč, cítil jsem takovou nějakou ochraňovatelskou roli. Rok a půl je pro takovou Bohyni hrozně dlouhá doba. Vlastně teprve tou zmínkou o roce a půl „sucha“ jsme plynule přešli na téma sexu. Nebyla nějak otevřená, že by najednou začala vyprávět o svém sexuálním životě někomu, koho vidí poprvé v životě, ale cítil jsem z ní spíš takovou nějakou vnitřní zraněnost a zároveň chuť s tím něco dělat, já se zase cítil být povolaný vynulovat její počítadlo. Po chvilce jí pak přišla SMS, že její auto už je hotové. Podíval jsem se na ní, že mě skutečně opustí a ona asi sama moc nechtěla. Zeptal jsem se jí tedy na kontakt, ona mi ho dala, já jí pobídl, že za ní útratu zaplatím a že klidně může odejít. Ona mi na to odpověděla, že si takhle s opačným pohlavím dlouho nepokecala a že jí napadla myšlenka, že by skočila pro auto, vyzvedla mě a že jestli bych na svoje auto nechtěl počkat u ní. Doslova viselo ve vzduchu vzrušení a chuť na sebe navzájem. Ani jsem nemusel přemýšlet nad odpovědí. Ona mě pohladila po ruce, usmála se na rozloučenou a já čekal (a doufal, že kontakt je pravý). Po 15 minutách mi přišla zpráva, že je tam za 2 minuty. Nabrala mě a my vyrazili k ní domů. Bydlela v hezké moderní bytovce asi 5 minut cesty. Když jsme dorazili k ní domů, posadil jsem se na gauč, zeptala se, jestli si dám nějakou vodu a když mi jí pak podávala, sedla si přímo ke mně a pollíbila mě. Měl jsem z toho husí kůži, bylo v tom opravdu hodně vášně z její strany. Nechal jsem ty věci plynout, za normálních okolností bych jí třeba sundal tričko a hladil jí po bříšku, nenápadně se jí dotknul podprsenky, pak celých prsou, poté bych přešel k těm uplým termo legínám, zkrátka šel bych postupně, ale v tomhle případě jsem se nějak nedokázal ovládnout a zastavit a sundal jí ihned jedno po druhém během chvilky. Zbožňuju ty vzrušující chvíle před sexem, jako je mazlení, líbání se, zrychlený dech, svlékání, zkoumání a rád je prodlužuju, vychutnávám si je. Ale tady to nešlo zastavit. A tak tam najednou ta krásná ženská stála přede mnou úplně nahá a já sám byl překvapen rychlostí toho, jak se to stalo, možná jsem čekal, že mě zastaví, což se nestalo. A sám jsem byl ještě trapně oblečený. Byl jsem si vědom, že když byla takovou dobu bez chlapa, tak že to je víc o ní a o jejím prožitku, proto jsem se mazlil s její nahotou a nechal mé postupné svlečení na ní. Chtěl jsem zkrátka, aby si mě rozbalila sama, a aby iniciativa byla v jejích rukou, zatímco jeji intimní místa byla zase v mých rukou. Já se rozhodl být jen prostředek jejího uspokojení, přirozeně jsem ale věděl, že k mému uspokojení dojde též. Vystřídali jsme všechny možné pozice, měli jsme na to i poměrně dost času, přestávku jsme si dali kolem oběda, kdy jsme objednali pizzu a pak se zase vrhli na sebe navzájem.
Jedna věc mě pobavila. Když v průběhu zmínila, že bychom se nepotkali nebýt toho, že jí nějakej dobrák poškodil auto, což ona doprovodila poznámkou směrem k tomu dotyčnému „nepíchej mi do pneumatiky, píchej radši mě“. A já si uvědomil, jaké náhody nás spojily – mohl jsem si vybrat jakýkoliv jiný termín v průběhu posledních třeba 2 měsíců. Jí nemusel vandal propíchnout pneumatiku (děkujeme, mohl jsi radši píchat jí), chtěl bych věřit i tomu, že náhoda, která napomohla, bylo to její neobvyklé příjmení, kdy jsem si mohl projít aspoň pár informací o ní, bez nichž bych třeba neměl takový tah na branku (pravda, nebyl v ní gólman).
Omlouvám se na závěr všem, kteří očekávali expresivní popisky a vzrušující detaily tohoto sexuálního spojení, já ve svých povídkách píšu raději o tom, jak k tomu došlo a případně, co z toho bylo poté. Moje povídky mají vesměs odstup, kdy na závěr píšu, jak to s těmi holkami mám poté, respektive kam ty holky směřují nebo směřovaly dál. Tady se jedná o čerstvou zkušenost, kde cítím, že nemám ve svých rukou, zda spolu ještě něco vymyslíme nebo ne. Není třeba tlačit na pilu, dovedu si živě představit, že jsem byl opravdu jen ten technik nulující počítadlo mezi jejíma nohama a nijak mě to neuráží. Tak holky, kdybyste potřebovaly nulovat (nebo nabít, je úplně jedno, jak to pojmenovat), nestyďte se, jsem tu!