Napsal jsem jí jen jednoduchou zprávu: “Půjdeme na procházku do lesa.” Odpověděla rychle. Souhlasila.
Vzpomněl jsem si na provaz, který jsme použili minule, a nechal ho nenuceně vykukovat z batohu. Byl nádherný slunečný den, a když jsme se potkali, měla na sobě letní šaty, v nichž vypadala neobyčejně svůdně. Můj chtíč po ní prudce vzplál. Kousku provazu si všimla také, lehce se usmála, ale nic neřekla – vzrušení jí zářilo v očích.
Vyrazili jsme po stezce do lesa a mile jsme si povídali o všem možném. Pod povrchem naší konverzace bylo cítit silné vzrušení. Šli jsme dál a dál. Cestička se vytratila pod nohama, stromy se zahustily a najednou jsme nebyli nikde. Přesně tam, kde jsme potřebovat být. Pak se před námi objevil potůček. Křišťálově čistý. A hned vedle něj mechem porostlý palouček. Podívali jsme se na sebe. Neřekl jsem nic. Ani ona ne. Prostě přešla na ten palouček a začala se svlékat. Nejdřív šaty – přes hlavu, pomalu. Pak podprsenka. Pak kalhotky. Stála tam, nahá uprostřed lesa. „Dokonalá,“ zamumlal jsem.
Vytáhl jsem provaz, požádal ji, aby si lehla, a přivázal jí zápěstí nad hlavou ke kmeni stromu. Kotníky jsem přivázal na druhou stranu. Ležela mírně roztažená do tvaru X, nahá, svázaná, uprostřed lesa, se sluncem na tváři.
Nevěděl jsem, jestli to bylo tím místem, tou polohou nebo tím vším najednou – ale bylo naprosto zřejmé, jak moc ji to vzrušuje. Tělo měla napjaté, rty pootevřené, dech trochu rychlejší než by měl být. Zavřela oči a zašeptala: „V kabelce najdeš ještě jednu věc." Podíval jsem se dovnitř a našel náš známý šátek. Zavázal jsem jí oči. Teď byla zcela odkázaná na své ostatní smysly a já si s ní mohl dělat, co jsem chtěl.
Rozhodl jsem se nepospíchat. Nebylo proč. Vůně lesa, zvuk vody, teplo slunce na kůži – to samo o sobě bylo víc než dost. Chvíli jsem ji jenom pozoroval, jak leží a poslouchá.
Našel jsem tenkou větvičku, na konci roztřepenou, lehce pichlavou. Začal jsem pomalu. Od klíční kosti dolů, přes žebra, přes bříško. Vlastně to nebylo hlazení – bylo to škrábání. Za větví zůstávala jemná červená stopa podrážděné kůže. Nepřeskočil jsem žádnou část jejího těla. Po chvíli jsem se soustředil zejména na bradavky a stydké pysky. Viděl jsem, jak je vzrušená – cukala a vzdychala při každém doteku.
Bylo vedro. Na její kůži se leskly drobné kapky potu a místy ji hřálo přímé slunce. Sáhl jsem do potůčku a vylovil pár oblázků – pořádně studených, skoro ledových. Jemně jsem je položil na její bříško, pahorek a stehna. Pak jsem vzal další a položil ho na bradavku – lehce sebou trhla. Nechal jsem ho tam pár sekund a pak ho sundal, abych studenou, ztvrdlou bradavku zahřál svými ústy. Nejprve horkým dechem, pak jsem ji vzal do pusy. Kombinace chladu a horka ji přiváděla k šílenství. Totéž s druhou bradavkou. A ještě jednou. A ještě. Pak jsem se posunul níž. Vzal jsem větší, snad ještě studenější kámen a pevně ho přitiskl přímo do jejího klína. Slyšel jsem, jak se jí zadrhl dech – možná to zabolelo, možná to bylo příliš. Ale hned potom můj horký jazyk... Nejdřív jen špička, pak celá plocha, dlouhé, pomalé tahy. Opakoval jsem to, dokud nebyla zase zcela horká. Celá se chvěla.
Cítil jsem, že je blízko. Odložil jsem kameny a vzal zlomenou větev. Dotkl jsem se jí. Drsným koncem jsem ji dráždil přímo mezi nohama. Občas jsem přitlačil. Za normálních okolností by to možná bylo nepříjemné. Ale teď, v téhle chvíli, v téhle poloze – vzrušení proměnilo každý dotek v něco jiného. Viděl jsem to na každém záchvěvu jejího těla. Netrvalo to dlouho. Vrchol přišel silně a trval déle, než jsem čekal – dlouhý, hluboký, celým tělem. Pak se usmála a uvolnila se. Ležela tiše a jen dýchala.
Zatímco odpočívala, nasbíral jsem pár jehliček a utrhl pár kopřiv. Neřekl jsem jí nic. Nic netušila.
Začal jsem jehličkami – jemně, pomalu. Nejprve boky, pak bříško. Sledoval jsem, jak reaguje na každý drobný pich. Pak bradavky. Její dech se okamžitě změnil. Pak vnitřní strana stehen. A nakonec jsem se věnoval výhradně už jenom jejímu klínu. Začal jsem po okraji, opatrně, kruhovými pohyby. Pak jsem prsty jemně roztáhl pysky a pokračoval uvnitř – pomalu, systematicky, jako bych mapoval každý milimetr. A nakonec ten nejcitlivější bod ze všech. Bolelo to? Možná trochu. Ale bolest a vzrušení se v té chvíli prolínaly tak dokonale, že ani ona sama by nedokázala říct, kde jedno končí a druhé začíná.
Pak jsem sáhl po kopřivě. Začal jsem ji hladit. Pomalu, opatrně, sledoval jsem její tvář. Bylo to zvláštní – místy žahnutí, místy jen zvláštní teplo. Nevěděl jsem, jak to přijme. Ale ona nic neříkala. Přitlačil jsem kopřivu na bradavku. Ucukla – ale bradavka ztvrdla ještě dřív, než stačila cokoliv říct. Líbilo se jí to, tak jsem pokračoval. Střídal jsem žahnutí bradavky kopřivou s drážděním jazykem a jemným okusováním. Pálilo to? Štípalo? Nebo to naopak uklidňovalo? Bodnutí kopřiv ji udělalo kůži mnohem citlivější. Byla napjatá a znovu velmi vzrušená.
Pak jsem přejel žahavými listy po vnitřní straně stehen a přitiskl na její klitoris, vykřikla tak hlasitě… Okamžitě jsem přitiskl jazyk na to rozpálené místo a sál, dokud se mi nezačala svíjet pod ústy jako šílená. Mezitím jsem si svlékl kraťasy. Nechal jsem pár lístků kopřivy přímo na jejím klitorisu, přihodil několik borových jehliček a rychle do ní vstoupil. Ta intenzita – chlad, žahnutí, teplo, její stahy – byla nesnesitelná. Udělali jsme se skoro současně. Já na její bříško, horký proud se mísil s kopřivou, s jehličím, s potem, s lesem…
Potom jsme jen leželi. Dlouho. Poslouchali potůček a dýchali vzduch, který voněl mechem a pryskyřicí a tím vším, co se stalo. Nakonec jsem ji odvázal a sňal šátek. Pomohl jsem jí do potůčku, aby se omyla. Voda byla ledová, smála se při tom jako blázen. Cestou zpátky mě držela za ruku pevněji než obvykle.
U auta se zastavila, postavila se na špičky, políbila mě a zašeptala do ucha: „Tohle… to byl můj tajný sen.“
