Zpocené šukání: šuká ho a potí se

Šuká ho a potí se. Potí se, jako by se ho v tom snažila utopit. Cvičí jeho tělo jako by byl náčiním v posilovně – drtí ho, poskakuje, jezdí na koni, dokud se jí na něj na čele nelepí pramínky vlasů v tmavých, vířivých vzorech. Šuká ho a potí se.

Leží pod ní a povzbudivě chrochtá. Tu a tam zasténání, tam povzdech, občas položí své jemné ruce na její kluzké a zpocené boky. Prsty ji bezmocně svírají, neschopné najít oporu, zatímco z ní stéká pot a celé její tělo je tak kluzké, že se ho ani nedotkla.

Šuká s ním a potí se. Aby se potila.

A tenhle druh zpoceného šukání se necítí tak dobře jako obvykle: je to lepší. Jako když se uprostřed léta prodíráte kopcem na kole: pot jí stéká mezi prsa. Lechtá kůži na zátylku, tryská jí vlna za vlnou a potírá ji důkazy její námahy.

Padal jako déšť na jeho dychtivou, vzhůru obrácenou tvář.

Drsněji se opírá – jede, jako by ho pobízela vpřed. Paže se jí třesou, když se drží zábradlí v čele postele. A když vzhlédne ke stropu, aby zatnula zuby a jela silněji, v koutcích očí se jí začne srážet pot – lahodný, štípavý důkaz toho, jak silně ho souloží.

Nezáleží na tom, jestli si všimne jejího úsilí. Potěšení z toho je jako z běhu na vlastní pěst nebo z osamělé, rychlé túry na náročnou horu. Šuká ho, jako by to bylo cvičení , protože samotný pot je to, co chce. Ráda cítí napětí ve svalech, které se prodírají bolestmi a třesem a těmi chvílemi, kdy si říkáte, jestli to prostě musíte vzdát. Nevzdá se, dokud ji k tomu svaly nedonutí. Tohle je šoustání jako akt vůle a je to vůle, kterou si užívá.

Užívá si pocit, kdy se posouvá dál a tvrději: výzva nepramení z toho, že ho souloží, dokud se jí nedostaví, ale z toho, že ho souloží, dokud ji nezačnou bolet končetiny, klouby a kunda se necítí pohmožděná a vyčerpaná.

Šuká s ním, potí se a zatímco se vylaďuje z pocitu jeho penisu uvnitř sebe, dokáže se naladit na pocit těch kapiček potu, které si opatrně stékají po jejím těle. Pak zrychlují, stále rychleji a rychleji, dokud se kapičky nepromění v potůčky a ona už nedokáže rozeznat, kde každá stékající cestička začíná a končí.

Zírá na ni, lesknoucí se, mokrou a na míle daleko, a obdivuje pevně sevřenou čelist, zatímco se boky hlouběji přibližuje k jeho penisu. Napíná svaly na kořeni penisu, aby se pokusil odolat orgasmu: miluje sledování, jak na něm takhle jezdí. Užívá si projevy síly, a nelítostného odhodlání – výraz v její tváři je téměř krvežíznivý.

Šuká ho a potí se, a zatímco on zírá na její zacuchané mokré vlasy přilepené k obličeji a ramenům a na její prsa lesknoucí se důkazem její námahy, nemůže si pomoct a musí se vzpřímit a olíznout jí z bradavek kapky slaného potu.

Sotva si toho všimne.

Vpřed, silněji, rychleji a silněji. Přerývaně vydechuje a lapá po dechu, ruce se jí zpocené natolik zvlhčí, že se začíná držet zábradlí v čele postele. Stehna má teď tak vlhká, že ho mezi nimi sotva sevře. Chlupy na jeho hrudi ztmavly a zplihly se, stejně jako vlasy na její hlavě, když je oba zahalila tenkým leskem svého úsilí. Jejího potu. Její síly.

Ošuká ho. Tvrdě. A když s ním konečně skončí – ne až po jejím udělání, ani až po jeho udělání, ale zrovna když je hotová – vyčerpaně si povzdechne a převalí se na postel. Vyčerpaná. Prázdná. Lapající po dechu, mokrá a třesoucí se. Cítí, jak každý atom každého svalu v jejích končetinách zpívá vítězstvím. Vychutnává si příval síly z vědomí, jak tvrdě své tělo vynaložila.

Ohromený si lehne vedle ní. Otočí hlavu na stranu, aby obdivoval její profil, vpíjí se potu, nepořádku, vyčerpání a toho, jak se vlhkost třpytí na jejím břiše a prsou. Třpytí se ve slunečním světle jako bohyně.

Nejistě natáhne ruku, aby ji pohladil po kluzké kůži, a do dlaně se mu shromažďují kaluže potu. Pak, po zamumlaném – s úctou – „ Děkuji ,“ – si třesoucí se rukou obtočí penis.