Předchozí díly ságy:
Projekt DUTINA: 1- NEKLID V RÁJI
Projekt DUTINA:3- SLUŽEBNÁ ROZKOŠE
Projekt DUTINA:4- ANI KAPKA NA ZMAR
Projekt DUTINA: 5 – SWINGERS ULTIMÁTNĚ
Projekt DUTINA: 6 – ZROZENÍ Dutiny
Díky za lajky, komentáře nebo i kredity 😉
Přípravy na tu noc začaly už odpoledne. Tomáš mě odvedl do naší „technické místnosti“. Surově mi strhl lékařskou fólii, kterou jsem nosila do práce. Kůže pod ní byla zarudlá a citlivá. „Dneska fólie stačit nebude,“ řekl a postavil na stůl plechovku s tekutým tělovým latexem. „Dneska budeš dokonalá. Hladká. Zrušená.“
Zavedla jsem si Jádro. Ten masivní černý silikonový válec mě okamžitě roztáhl a naplnil. Pak mě Tomáš položil na záda, roztáhl mi nohy a začal natírat.
Štětec přejížděl přes mé pysky, přes klitoris, přes ústí vagíny ucpané Jádrem. Latex studil a čpěl amoniakem. Tomáš nanášel vrstvu po vrstvě a každou pečlivě sušil fénem. Sledovala jsem to v zrcadle, které mi nastavil. Míchala se ve mně hrůza z té definitivnosti s naprosto pohlcujícím
vzrušením. Cítila jsem, jak se uvnitř, pevně obemknutá kolem chladného silikonu, stahuji a strašlivě vlhnu. Ale ta vlhkost neměla kam unikat, hromadila se ve mně jako rostoucí napětí, které už nikdy nenajde uvolnění. Představa, že mě můj vlastní manžel pečetí jako nepoužitelný balík a navždy mě odřezává od možnosti vyvrcholení, mě vzrušovala k šílenství.
Když nanesl pátou vrstvu a ta zaschla, byla jsem Nullo. Neměla jsem přední otvor. Měla jsem jen hladký, nažloutlý, gumový rozkrok jako plastová panna z výlohy. Jádro bylo hermeticky uzamčeno uvnitř. Byla jsem jen tělo se zadkem a pusou. A uvnitř mě se rozléval opojný pocit z toho, že můj klitoris a vagína byly právě pohřbeny zaživa.
Tržiště masa
Klub byl pronajatý na soukromou akci. Tomáš mě vedl dovnitř na silném koženém vodítku. Byla jsem nahá, na nohou jen extrémně vysoké podpatky, na obličeji černou masku, která mi zakrývala oči, ale nechávala ústa volná.
Odvedl mě do středu hlavního sálu, kde už čekalo asi patnáct mužů. Jejich manželky, ty, které Tomáš dnes v noci „vyhrál“, seděly na kožených pohovkách v přilehlém VIP salonku a popíjely šampaňské
„Pánové,“ promluvil Tomáš k davu mužů. Jeho hlas se rozléhal sálem. „Tohle je Dutina. Dnes je vaše. Jak vidíte, přední vchod je z technických důvodů zrušen.“
Muži ke mně přistoupili. Stála jsem tam, nahá a spoutaná, a mé tělo se chvělo. Ne zimou, ale čirým, spalujícím vědomím, že klasická rozkoš je mi od nynějška zapovězena. Cítila jsem jejich drsné ruce. Sahali mi do rozkroku. Hledali štěrbinu, ale narazili jen na hladkou, napjatou gumu, pod kterou se tvrdě rýsovalo Jádro.
Slyšela jsem jejich překvapené a vzrušené mumlání.
„Ty vole, ona tam nic nemá.“
„Je to jak šukat figurínu.“
Každý jejich hrubý, nechápavý dotek na mém zrušeném rozkroku do mě vysílal vlny temného zadostiučinění. Hledali ženu, ale našli jen zaslepený port. Byla jsem věc. A ta jistota, že se mě dotýkají a já z toho nikdy nebudu moci mít orgasmus, mě naplňovala bizarní, elektrizující pýchou. „Pravidla jsou jednoduchá,“ pokračoval Tomáš a podal konec mého vodítka nejbližšímu muži. „Kunda neexistuje. Zbyly vám dva otvory. Můžete s ní dělat, co chcete, ale platí jediné pravidlo. Až tahle noc skončí, nesmí po vás v tomto sále zůstat ani kapka. Dutina je bio-filtr. Ona to všechno zrecykluje. Bavte se.“
Tomáš se otočil a odešel za cizími manželkami. Zůstala jsem sama uprostřed smečky. A mé srdce bušilo extází z nadcházejícího, nekonečného odepření.
Strojovna v provozu
Začalo to okamžitě. Dva muži mě srazili na kolena. Byla jsem zvyklá na sex, ale tohle sex nebyl. Byla to mechanická těžba do slepé uličky.
Protože vagína byla zalepená, jejich frustrace a zvířecí chtíč se přelily do mých zbývajících otvorů.
Jeden mi hrubě narval penis do úst. Druhý bez jakéhokoliv varování nebo lubrikantu prorazil můj anální svěrač. V tu chvíli jsem naplno pocítila genialitu Tomášova inženýrství.
Když do mě ten muž zezadu tvrdě a neúprosně přirážel, cítila jsem, jak se stěna mého střeva tře o černé Jádro, které bylo uvězněné ve vagíně. Ocelově tvrdé nárazy zezadu drtily Jádro o moji citlivou tkáň zevnitř.
Moje tělo se automaticky začalo napínat v očekávání vyvrcholení. Ale orgasmus nepřišel. Nesměl přijít. A to bylo na tom to naprosto nejdokonalejší. To uvědomění si, že ten narůstající tlak se nikdy neuvolní. Že už nikdy, do konce svého života, nezažiju ten lidský pocit uvolnění. Orgasmus byl smazán z mého kódu. Zůstala jen nekonečná, stoupající frustrace a tupé hromadění tenze, která nemá kam uniknout. To vědomí mě vzrušovalo víc, než by kdy dokázal jakýkoliv orgasmus v minulosti. Byla jsem stroj. Stroje nemají orgasmy, stroje se jen zahřívají provozem. Každý jejich příraz mě utvrzoval v mé nové realitě: jsem odříznutá od vlastního těla a vlastního potěšení. Ta trvalá, fyzická frustrace, to věčné, absolutní odepření, to byla moje nová extáze. Dusila jsem se, polykala a třásla se v křečích z toho, jak dokonale a nenávratně jsem byla zbavena práva na vyvrcholení. Otočili mě na záda. Zvedli mi nohy k uším.
Kolem mě byl les těl, potu a zrychleného dechu. Muži se střídali. Někteří mě jen pozorovali, zkoumali můj latexový rozkrok, plácali mě přes něj, fascinováni tou hladkou anomálií, a pak mi vrazili úd do krku.
Ztratila jsem pojem o čase i o lidech. Stala jsem se jen pulzujícím, sajícím a polykajícím uzlem masa. Moje tělo hořelo nesplnitelnou potřebou, vibrovalo nahromaděným stresem, který se nesměl vybít. Ztrácela jsem se v moři cizích těl, opojená tím, že jsem jen nástroj pro jejich uvolnění, zatímco to moje bylo navždy zrušeno.
Absolutní filtrace
Pak přišlo to nejtěžší – Tomášovo pravidlo. Ani kapka nazmar.
Někteří muži se udělali na mě. Na mé břicho, na má prsa, na můj hladký, latexový klín.
Když se tak stalo, věděla jsem, co je má povinnost. Slepá pod maskou jsem se plazila po koberci sálu. Hledala jsem jazykem. Kdekoliv kůže lepila, tam jsem sála. Slízávala jsem sperma cizích mužů z vlastních prsou a s každým olíznutím jsem cítila hluboké uspokojení stroje, který vykonává svou naprogramovanou rutinu. Tohle byl můj jediný smysl. Jeden z nich vystříkl na koženou sedačku.
Ihned jsem tam byla. Přitiskla jsem obličej ke kůži a sála. Lízala jsem ten nábytek tak dlouho, dokud nebyl dokonale suchý a lesklý. Muži kolem mě stáli, popíjeli drinky a smáli se tomu, jak detailně čistím jejich špínu. A já se uvnitř usmívala s nimi, hrdá na to, že má hodnota spočívá pouze a jedině v mé užitkovosti.
Okolo třetí ráno akce končila. Muži byli vyprázdnění. Já byla plná k prasknutí.
Můj zadek byl roztlučený hodinami nepřetržitého používání. Klekla jsem si doprostřed místnosti. Zasunula jsem si dva prsty hluboko do vlastního análu a vyčistila se i tady. Hrudí se mi rozlévala vlna naprosté euforie z mého vlastního pádu. Moje břicho bylo obrovskou jímkou, do které jsem přesouvala odpad, a já u toho slzela štěstím z té absolutní prázdnoty mého dřívějšího já. Polykala jsem všechno to pižmo, všechny ty sekrety, ze kterých by normální ženě bylo zle, a cítila se u toho povzneseně ve své totální poníženosti. Byla to má potrava, mé palivo.
Když vešel Tomáš, voněl drahým dámským parfémem, rozcuchaný a s výrazem absolutního triumfu. Rozhlédl se po sále. Bylo tam čisto.
Podíval se na mě. Klečela jsem, rty opuchlé, zadek zarudlý a zející, rozkrok stále hladký a neporušený pod vrstvou žlutavého latexu. Z brady mi kapala slina smíchaná se zbytky cizího semene. Tělo se mi neustále chvělo napětím, které nemělo jak odejít.
„Dobrá práce, Dutino,“ řekl a zapnul mi vodítko. „Jdeme domů. Jsem spokojený. Ještě se budeš mě muset doma pověnovat.“ Cesta k autu byla pro mé rozbolavělé tělo očistcem, ale pro mou mysl to byla triumfální jízda. S každým krokem do mě Jádro pod vrstvou latexu naráželo a připomínalo mi, že mé ženství je zamčeno a zahozeno. Můj plný žaludek se obracel, ale já se pod maskou blaženě usmívala té nádherné, nekonečné frustraci.
Uvnitř té bolesti a absolutní degradace jsem našla svůj svatý grál. Dokázala jsem to. Byla jsem věc. Byla jsem jen dva trvale otevřené otvory a jeden zavřený.
A když mě Tomáš doma v koupelně donutil stáhnout mu kalhoty a vysát z něj stopy a zbytky těch cizích manželek, polykala jsem je s hrdostí stroje, který plní svůj účel na 120 procent, naplněná euforií z vědomí, že já sama už nikdy žádnou rozkoš neokusím. Věděla jsem, že tohle je teprve začátek mé cesty do dokonalé temnoty, a nemohla jsem se dočkat dalších kroků.
Pokračování : PROJEKT DUTINA: 8 – MĚSÍC Manželek
