Byli jsme strašně mladí na začátku dospělosti. Tenkrát sem byl zadaný s jinou ale..... Tahle byla jinačí než všechny ostatní. Nebyla to žádná kost a kůže, kásné ženské tělo se vším co k tomu patří. Měla hnědé oči ale né takové ty bez života, byli to oči co když se do nich podíváš tak mění barvu z hnědé po bronzovou. Takový oci jsem nikdy předtím neviděl. Hluboký, jiskrný plné elánu, čistoty, upřímnosti a vášně. Rty byli plné, sytě růžové. Dva bílé melíry které ji zdobili její hnědé, rovné vlasy až po zadek. Schválně neříkám prdel. Byl to zadek za který sice bylo jak chytit ale byl pevný, kulatý a později sem zjistil že i bez sebemenších nedokonalostí. Stejně jako prsa. Velká prsa co se nevešly do ruky ale krásný, symetrický a mimořádně pevný. O hlavu menší postava. Vtipná, chytrá, inteligentní, malinko drzá, nekorektní a co je nejdůležitější, dala se semnou do řeči sama od sebe. Prostě to co nepotkáš jen tak někde.
Na společenské akci..... ty debile..... To mě poser..... V těch šatech jak princezna z jiné země. Psali jsme si pořád a pořád... později jsme se začali vídat čím dál častěji a ja byl do ní vic a víc zamilovaný. Její styl vyjadřování, nekorektního humoru, drzosti a nadrženosti sklouzával až k tématům nad kterými by se věřící křižovali a obraceli oči v sloup.
Jednou přišlo na téma ona a její prsa. Pochválil sem jí je a řekl že jsou dokonalé. Pochybovala o sobě. Pořád říkala že jsou malá. Tak sem jí ujistil že nikoliv a na to mi odvětila zprávou: "Vsadime se? Jsou malá. Nešlo by mezi ně strčit ani péro"
Šlo. Byl sem o tom přesvědčený. "Jo? A o co se vsadime?"
"Když vyhraješ tak tě vykouřím" a za to poslala smajlík s vyplazeným jazykem.
Byli jsme zanedlouho zase jednou spolu venku. Venku v autě a v přírodě a povídaly si jako víceméně vždy.
"Něco ti dlužím" pronikavě nadrženým hlasem vytrhla téma konverzace.
Sundala mi tepláky, postavila mi ho pres trenky a pak sundala i ty. Oměřila si svá prsa o můj Dick a prohlásila "Vyhrál si"
a vzala si ho do úst. Na přední sedačce tenkrát mého auta mi dělala takový BLOW JOB že sem nevěřil kam až sahá slast této praktiky.
Miloval sem jí už od chvíle co na mě promluvila.
Přišlo mi do života něco tak nebezpečně krásného, něco tak euforického, něco tak výjimečného, neočekavaneho, něco tak nesmírného co sem neměl nikdy pocítit. Moje prokletí.
