Pak jsem zaslechla kroky.
Pomalu se blížily chodbou.
Zastavily se před dveřmi.
Na okamžik zavládlo naprosté ticho.
Pak klika pomalu klesla.
Dveře se otevřely.
Do místnosti vstoupil muž.
Na první pohled působil impozantně.
Bylo mu kolem pětapadesáti let.
Byl vysoký a široký v ramenou. Ne sportovní, ale silný.
Jeho postava zaplnila dveře.
Na hlavě měl výraznou pleš, jen po stranách zůstával úzký pruh krátkých šedivých vlasů.
Obličej měl hranatý.
Výrazné čelo.
Silnou čelist.
A oči, které okamžitě přitahovaly pozornost.
Měl na sobě tmavé kalhoty a košili, zpola rozepnutou, rukávy vyhrnuté.
Jeho autorita vycházela z něj samotného.
Vešel dovnitř, zavřel za sebou dveře a několik vteřin mlčky stál.
Pak se jeho pohled zastavil na mně.
Připadala jsem si, jako by mě během jediného okamžiku dokázal přečíst od hlavy až k patě.
Přešel pomalu ke stolu.
Položil na něj svazek klíčů.
Kov tiše cinkl o dřevo.
Teprve potom promluvil.
Klidným, hlubokým hlasem.
„Pěkná.“
Jediné slovo, které zhodnotilo jeho pohled. Přistoupil ke mně.
Roztáhl mi ruce, a prohlížel mé tělo.
Zaklonil mou hlavu, prsty mi otevřel ústa a vnikl mezi zuby.
Projel má ústa jako když farmář kontroluje zuby klisně na trhu.
Vytáhl prsty a otřel o mou kůži pod prsty.
Jeho zrak padl na piercing.
Vzal mezi prsty jeden kroužek upevněný v bradavce, díval se mi do očí, osmi al se a stále více jen natahoval.
„Au“ sykla jsem.
Dostala jsem facku přes tvář. Ne velikou, jen ukázku toho čím tu v danou chvíli jsem.
„Poslouchej a bude klid, když ne, může být i peklo“ řekl rázně a plácnul mě přes zkoušené prso.
Pokynul abych se přesunula přímo do záře světel.
Točila jsem se před ním jak ukázal.
„Pěkný rány“ řekl při prohlížení šrámů od výprask „koukal jsem že se ti to moc nelíbilo, nebo se pletu?“
„Ne pane“ odpověděla jsem.
„Tak se snaž, aby žádné nepřibily.
„Nahoru“ řekl a ukázal na lavici „na záda“
Lehla jsem si na záda na polstrovanou lavici. Přistoupil ke mně.
Zpod lavice vyklopil do boku další části.
Upevnil.
Až byl z lavice jakýsi vylepšený kříž.
Pokrčil mé nohy a kotníky uvázal k ramenům lavice.
Ruce roztažené upevnil popruhy k dalším ramenům.
Další popruh v pase upevnil mé tělo k lavici a nakonec poslední popruh přes čelo uchytil mou hlavu.
Byla jsem mu plně vystavena na milost.
Přejel mi rukou po těle až mnou projela elektřina.
Vzal do ruky rákoskou a jejím koncem předjížděl od mých rtů, přes krk a prsa, bříško až mezi nohy, tam koncem projel lehce od análu mezi pysky až k poštěváčku, dál pokračoval po stehnech dolů až k chodidlům.
Bylo to elektrizující.
Náhle přišla silná rána.
Bylo to jako výstřel.
Rákoska zasvištěla vzduchem, závan vzduchu mi ovanul mé nohy a v silném výstřelu dopadla na polstrování lavice pod mýma nohama.
Na celém těle mi naskočila husí kůže.
Bradavky ztvrdly strachem, vzrušením, očekáváním.
