Jestli mi budete věřit, nebo ne, to je čistě na vás. Sám bych tomu ještě včera nevěřil. Každý návštěvník, který sem přichází na prohlídku, klade ty stejné otázky: „Viděl jste Bílou paní, pane kasteláne? Prý se tady objevuje.“ Průvodci pak vykládají romantické historky o nešťastné Perchtě, lidé fascinovaně naslouchají a fotí si u toho selfíčka. Jenže ti lidé netuší vůbec nic.
Všichni o ní mluví jen jako o malebné hradní pověsti. Mně se však stalo něco, čemu se skoro nedá uvěřit. Něco tak nepochopitelného, hříšného a fyzicky reálného, že když se ráno podívám do zrcadla, mám pocit, že přicházím o rozum.
Bim... Bim... Bim...
Těžké pendlovky na chodbě hradu odbíjely půlnoc, když mě ten hluboký kovový zvuk probral. Otevřel jsem oči ve své ložnici v kastelánském bytě a zůstal ležet naprosto zmatený. Okny proudilo ostré, až magické stříbřité světlo – venku byl masivní měsíc v úplňku, který celou místnost zaléval chladným jasem. V tom světle panovalo zvláštní, hrobové ticho, ale vzduch během jediné vteřiny ztuhl na kost. Když jsem vydechl, od úst mi začala stoupat hustá bílá pára.
Chtěl jsem se pohnout, ale tělo mě neposlouchalo. V rozkroku jsem navíc ucítil těžký, pulzující tlak. Protože v létě spím zásadně nahý, moje přikrývka byla shozená na stranu a můj penis stál v naprosté, stoprocentní erekci – obnažený, maximálně nateklý a žhavý, až to bolestivě táhlo. Žalud se mi leskl touhou v záři úplňku.
A tehdy jsem ji uviděl.
Seděla na kraji mé postele, hned vedle mých nahých nohou. Byla to ona. Bílá paní. V záři úplňku vypadala úchvatně, hříšně krásná a eroticky svůdná. Její pleť byla tak světlá, že působila jako vytesaná z nejčistšího mramoru. O to víc na její tváři svítily plné, rudé rty a hluboké oči, které mě skrze průsvitný závoj hypnotizovaly. Seděla tam ve svých historických, bělostných brokátových šatech, které těsně obepínaly její štíhlý pas a dál splývaly v těžkých záhybech. Myslel jsem, že prožívám jen živou spánkovou paralýzu, jenže ten přízrak náhle ožil.
V naprostém, němém tichu ke mně natáhla svou bledou ruku. Její jemná, ledová dlaň obemkla rozpálený kořen mého nadrženého chlapství. Ten prudký teplotní kontrast mě donutil prohnout se v bocích. Začala mě pevně a rytmicky honit. Sledoval jsem, jak se její stříbřité prsty pohybují nahoru a dolů po mé napjaté, horké kůži, jak mi stahuje předkožku a palcem dráždí nateklý, citlivý žalud, na kterém se okamžitě objevila kapička touhy.
Bílá paní nepromluvila ani slovo. Jen se s táhlým, hypnotickým pohybem naklonila přímo nad můj klín. Její lehký závoj z vysokého čepce mi spadl přes stehna a lechtal mě na břiše. Rozevřela své sytě rudé rty a s dychtivostí svými ústy plně obemkla mé pulzující chlapství. Ústa sice byla zvenčí chladná jako samotná smrt, ale uvnitř mě obklopilo spalující horko a tekoucí vlhko.
Začala mě hluboko, mechanicky sát. Cítil jsem její horký, ohebný a svalnatý jazyk, jak mi divoce a dráždivě krouží kolem uzdičky a s každým douškem mě tiskne k patru.
Podtlak studených rtů mě v kombinaci s tím žhavým vnitřkem a dravými pohyby jejího jazyka přiváděl k šílenství. Její ústa mě polykala stále hlouběji, až jsem jí narážel hluboko do hrdla.
Bílá paní mě sála s takovou intenzitou, že jsem byl na pokraji divokého výstřiku. Když už jsem to nemohl vydržet, Perchta se náhle odtáhla. S neuvěřitelně smyslným pohledem se nade mnou rozkročila a oběma rukama ladně vykasala své těžké brokátové šaty až k pasu.
Mně se naskytl pohled, ze kterého se mi úplně zatmělo před očima. Na svých dlouhých, bělostných a pevných stehnech měla navlečené jemné, historické bílé punčochy, které byly vysoko nad koleny upevněné složitě vyšívanými podvazky. A mezi nimi, naprosto bez kalhotek, se v ostrém světle úplňku obnažilo její lůno. Její boky byly dokonale tvarované a uprostřed tmavlo její stříbřité, husté a divoké rouno.
Její pochva byla už teď dokonale nadržená, nateklá a těsná, a z její hloubky vyvěralo horké, průsvitné fluidum, které smyslně stékalo po lemech tech bílých punčoch.
Sledoval jsem jako u vytržení, jak svými ledovými prsty, které zdobily dlouhé, temně rudé nehty, jemně roztáhla nateklé stydké pysky. Nasměrovala si můj pulzující, žhavý žalud přesně na kraj své vlhké, horké štěrbiny a pak na něj pomalu, centimetr po centimetru, začala dosedat. V tu chvíli jako by ze mě opadla veškerá paralýza, vystřídaná čistým pudem sebezáchovy a chtíče. Zabořila mi své chladné nehty hluboko do stehen, což v kombinaci s tím žárem v rozkroku vyvolalo neskutečný třes.
Ten pocit, jak mě její těsné a žhavé lůno pomalu pohlcuje, zatímco mě její ledová stehna v bílých punčochách svírala z boku, mě málem připravil o rozum. Když do mě zajela celou svou délkou až po kořen, její horká vlhkost mě sevřela jako ten nejhustší, nejvášnivější svěrák.
Nahnula se dopředu a přitiskla svůj alabastrově bílý, mrazivý obličej na můj rozpálený krk. Zatímco mě na kůži bolel její chlad, svými rudými rty mi rozevřela ústa a vrazila mi do nich svůj horký, mokrý jazyk.
Naše jazyky se divoce propletly v slastném zápase a ona v tu chvíli na mně začala neúprosně jezdit na koníčku. Pohybovala se v rychlém, dychtivém rytmu, její těsné, mokré stěny mě masírovaly při každém divokém pohybu nahoru a dolů a moje chlapství klouzalo hluboko v jejím lůně.
Ložnicí se poprvé začalo ozývat její zvláštní, tiché a neuvěřitelně vzrušující vzdychání. Jako kastelán jsem v tu chvíli na vlastní kůži cítil, jak jsem tou záhrobní bytostí brutálně a tvrdě šukán.
Její těžká ňadra byla vpředu rozhalená. Pohybovala se nad mým obličejem v divokém rytmu, s každým jejím tvrdým přírazem mi fackovala hruď a já mohl sledovat její ztuhlé, velké bradavky, které se mi třely o kůži v záři úplňku, zatímco se její boky v bílých punčochách divoce třely o mé nohy. Celé moje tělo bylo paralyzované čistou živočišnou rozkoší. Náhle se její pohyby změnily v naprosto zběsilé tempo, začala bleskově narážet celou svou váhou na můj klín, její stříbřité tělo se napjalo a z jejích rudých rtů vyšel hlasitý, táhlý povzdech doprovázený divokými vnitřními stahy jejího orgasmu. Její nadržená pochva mě už uvnitř začala drtivě a rytmicky svírat.
Ten tlak a pohled mě okamžitě strhly přes okraj. Hlava se mi zaklonila, konečně jsem mohl plně ovládnout své paže a zabořil jsem prsty do jejích ledových boků. Její temně rudé nehty se mi znovu vryly do kůže a já cítil, jak do jejího horkého, mokrého a dychtivého vnitřku pod obrovským tlakem divoce a nekompromisně stříkám dlouhé, horké proudy svého semene. Pulzoval jsem v ní, moje spermie do ní narážely v silných dávkách a naše šťávy se s hlasitým, mokrým mlaskáním mísily, jak mě její lůno ještě několikrát pevně stisklo a vyždímalo do poslední kapky.
Když extáze dozněla, Perchta nade mnou ještě chvíli hlasitě a zhluboka dýchala, její hruď se divoce zvedala a klesala a já cítil, jak ze mě její těsný vnitřek pomalu vytlačuje můj pulzující, mokrý penis. Potom se v naprosté tichosti sklonila dolů k mému obličeji. Její chladné, rudé rty se sotva znatelně dotkly mých, jako by mi posílala ten nejtišší, nejsladší polibek na rozloučenou. A pak, přímo před mýma očima, se její stříbřitá silueta začala pomalu rozplývat do prázdna, až úplně zmizela.
Zůstal jsem ležet v posteli sám, lapal po dechu a celý můj rozkrok a stehna byly naprosto mokré, lepkavé a potřísněné od její i mé rozkoše. Vzápětí jsem upadl do těžkého, bezvědomého spánku.
Ráno mě probudilo ostré letní slunce. Hlava mě třeštila a celé tělo mě bolelo, jako bych složil vagón uhlí. Posadil jsem se na posteli a těžce si oddechl.
„Podivný, strašně podivný sen... uff,“ zamrmlal jsem si pro sebe a protřel si obličej. Celé to noční svedení za úplňku. Pokoušel jsem se sám sebe přesvědčit, že to byla jen intenzivní erotická halucinace, živý sen, nic víc. Žalud mi sice připadal neuvěřitelně citlivý a na stehnách jsem cítil zaschlou stopu po nočním milování, ale to se po takových snech stává.
Uklidněný svým vlastním logickým vysvětlením jsem shodil zbytek deky, položil nohy na podlahu a chystal se vstát. V tu chvíli ale sluneční paprsek, který procházel historickým oknem, dopadl přímo na mou nahou předkožku.
Něco se tam drobně zalesklo.
Sklopil jsem zrak, naklonil se blíž a v tu ránu mi ztuhla krev v žilách.
Uprostřed mého rozkroku, zachycený hluboko pod žaludem, ležel jeden jediný chloupek. Nebyl lidský. Byl dlouhý, neobvykle hrubý a měl jasně stříbrnou, kovovou barvu. Když jsem ho opatrně vzal mezi dva prsty, i na tom ostrém ranním slunci slabě, nadpozemsky světélkoval studeným jasem. A z mých prstů najednou závanul slabý, neklamný pach staletého prachu a pelyňku – přesně ten zápach, který v noci doprovázel její horkou, záhrobní vlhkost.
V tu chvíli se zvenku z nádvoří ozval hlas mé zástupkyně, která zrovna instruovala ranní směnu brigádníků: „A hlavně nezapomeňte v Rožmberském sále utřít prach ve výklenku u té renesanční truhly! Průvodci říkali, že se tam v noci sama hýbala okna!“
Sedím tu nahý na posteli, držím mezi prsty ten svítící stříbrný chloupek a vím, že jsem v pasti. Všichni ti lidé venku dál budou mluvit o Bílé paní jako o pohádce pro turisty. Sám bych tomu nevěřil. Ale tenhle chloupek je důkaz. Ta nenasytná, němá záhrobní bytost už ví, kde spím. A až ty pendlovky dnes o půlnoci zase odbijí dvanáctou, přijde si pro mě znova.
KONEC
