Povídka, která se může stát realitou, pokud se najdou správní muži. Život občas běžným stereotypem člověka unaví natolik, že prostě musí na chvíli zastavit a vypnout. Přesně v takovém bodě jsme se ocitli s manželkou. Shodli jsme se, že si potřebujeme nutně odpočinout a načerpat novou energii. A protože moje žena miluje dobré víno, volba byla jasná – vyrazíme na jižní Moravu, někam k Brnu, zalézt si do útulného vinného sklípku a na pár dní zapomenout na okolní svět. Jenže plán se ukázal být složitější, než jsem si myslel. Sedl jsem k internetu a začal obvolávat a projíždět ubytování. Víkendy byly beznadějně plné, všude obsazeno. Když už jsem to pomalu vzdával, narazil jsem na jeden zapadlý vinný sklípek, který vypadal slibně. Vytočil jsem číslo a na druhém konci se ozval sympatický hlas majitele. „Dvě místa bych pro vás měl,“ potěšil mě hned v úvodu. Vzápětí ale dodal drobný háček: „Jenom jestli vám nebude vadit, že na víkendové ochutnávce nebudete sami. Mám tam už nahlášené tři cizí muže.“ Vysvětlil mi, že celý objekt je koncipovaný pro šest lidí a skládá se ze dvou třílůžkových pokojů. Oni obsadí jeden, my s manželkou druhý. Chvíli jsem neváhal a pobyt hned potvrdil. Vlastně mi to přišlo jako skvělý nápad – aspoň se potkáme s novými lidmi a budeme si mít u skleničky s kým popovídat. V pátek jsme na místo dorazili až kolem páté hodiny odpoledne, protože dřív nám to zkrátka nevyšlo. Hned po příjezdu jsme se telefonicky spojili s majitelem, který nás ochotně navedl až k samotnému sklípku. Provedl nás celým objektem, ukázal nám naše pokoje a pak nás zavedl dolů, kde nás usadil ke stolu. Tam už seděla ona trojice chlapů – podle všeho v plném proudu pánské jízdy. Majitel před nás okamžitě postavil několik vzorků na otestování, abychom si vybrali, co vlastně budeme chtít po zbytek večera pít. Ukázal nám, jaká vína už mají na stole naši spolubydlící, a ti se okamžitě a s naprostou upřímností vložili do debaty. Začali nám nadšeně radit, které kousky jsou opravdu vynikající a co bychom rozhodně neměli minout. Na základě jejich doporučení i vlastní chuti jsme si nakonec vybrali dva druhy vína. Atmosféra se uvolnila během několika vteřin. Všichni tři muži s námi začali konverzovat tak přirozeně a otevřeně, jako bychom se znali odjakživa a byli to naši staří známí. Slovo dalo slovo, a tak jsme se oficiálně představili a seznámili. Zjistili jsme, že jsou to dlouholetí kamarádi od Šumperka. Protože se přes rok moc často nevídají, dělají si jednou za čas takové společné víkendy na Moravě, aby to dohnali. Byli to opravdu příjemní a neuvěřitelně komunikativní chlapi. Jak čas plynul a my zhruba hodinu nebo hodinu a půl ochutnávali skvělé víno, atmosféra začala houstnout příjemným, leč trochu jiskřivým způsobem. Diskuse se nenásilně stočila k mé manželce. Chlapi jí začali skládat komplimenty – sice s lehkými dvojsmysly, ale stále s naprostou noblesou a úctou. Bylo zábavné sledovat, jak se každý z nich, jako rozený gentleman, snaží svým vlastním způsobem zapůsobit. Víno už ve mně sice kolovalo a nálada byla perfektní, ale mysl jsem měl stále jasnou. V té uvolněné chvíli jsem se hrdě pochlubil, že manželka kdysi fotila akty a že šlo o skutečně prvotřídní, uměleckou práci v profesionálním studiu. Chlapi se toho samozřejmě hned chytli. Ne však s lacinou zvědavostí, ale s upřímným zájmem o to, jak takové profesionální fotky vlastně vypadají. Podlehl jsem té atmosféře vzájemné důvěry, vytáhl telefon a ukázal jim pár manželčiných snímků, které jsem měl u sebe. Vzhledem k tomu, že kolem stolu byly jen klasické dřevěné židle, po pár hodinách se ukázaly jako celkem nepohodlné. Jeden z mužů dokonce střídavě vstával a popocházel se slovy, že ho po celém dni bolí záda. Všichni jsme mu dávali za pravdu, že do takového sklípku by se spíše hodila pořádná pohodlná křesla. Tato debata o ztuhlých zádech ale nečekaně stočila hovor novým směrem. Jeden z trojice přišel s polovážným, polorozmarným nápadem, že bychom moji manželku mohli všichni společně namasírovat – když jsme na to čtyři chlapi, půjde to samo. Manželka v první chvíli sklopila oči a s lehkým tónem v hlase prohodila, jestli by ji jako opravdu chtěli masírovat všichni najednou. Toho se samozřejmě celá sestava okamžitě chytla. S tajuplným úsměvem pak dodala, že si dá ještě jednu sklenku a pak se uvidí. Chlapi od té chvíle očima pozorně hlídali její skleničku, a jakmile dopila poslední deci bílého vína, hned se s nadsázkou začali vyptávat, zda už nastal ten správný čas. Přesunuli jsme se k nám na pokoj. Abychom měli dostatek prostoru, odsunuli jsme volnou třetí postel od zdi, aby se dalo kolem lůžka volně procházet ze všech stran. Manželka se odložila svrchní oblečení do spodního prádla. Namítali jsme, že masírovat přes prádlo je nepraktické, ale s úsměvem trvala na svém, že víc odkládat nebude. Lehla si na břicho, dva muži zaujali pozici u jejích nohou a zbylí dva u ramen. Začali jsme ji jemně, synchronizovaně masírovat a hladit. Asi po pěti minutách bylo na jejích nepatrných pohybech vidět, jak napětí opadá a jak se jí to začíná líbit. Abychom uvolnili celou plochu zad, rozepnul jsem jí podprsenku. Pohyby tolika rukou působily uklidňujícím dojmem, a když se po chvíli linie spodního prádla přirozeně posunula o něco níž, manželka zůstala zcela uvolněná a bez jakýchkoliv námitek si užívala neobvyklý okamžek plný stoprocentní pozornosti. Masírovali jsme ji takto asi deset minut. Když ruce chlapů dole u stehen začaly čím dál častěji a odvážněji zajíždět směrem k tříslům, bylo na první pohled patrné, jak mocné to pro ni je – její pánev se začala v rytmu doteků jemně vlnit. Dva kamarádi u jejích ramen sjížděli dlaněmi po celých zádech až přes hýždě dolů, kde se pokaždé letmým dotykem prstů otřeli o její klín, načež se hned vraceli zpět, jako by opatrně zkoušeli hranice a nechtěli, aby zaznělo ono odmítavé „dost“. Pohyby jejího těla však začaly nabírat na intenzitě a rychlosti. V ten moment se zábrany definitivně rozplynuly. My dva u jejích nohou jsme nechali ruce v oblasti třísel, zatímco zbylí dva muži od ramen sjeli svými dlaněmi dolů. Najednou se ocitla v situaci, která pro ni musela být neskutečně silná a opojná – vnímala doteky všech čtyř mužů zároveň, na svém zadečku i v klíně. Intenzita toho prožitku ji zcela pohltila. Bylo vidět, jak moc ji to vzrušuje, protože během krátké chvíle dosáhla silného orgasmu. My jsme přitom záměrně nepřestávali a dál pokračovali v rytmu. Musím přiznat, že se mi ten pohled neuvěřitelně líbil. Celá situace byla nesmírně odvážná, ale pro mě zároveň naprosto bezpečná. Byli to cizí chlapi odněkud zdaleka, věděl jsem, že se naše cesty už neprotnou, a neměl jsem sebemenší strach, že by mezi nimi a mou ženou mohlo vzniknout nějaké hlubší pouto. Naopak, ta sdílená energie mě neskutečně přitahovala. Po odeznění první vlny rozkoše se manželka unaveně, ale spokojeně otočila na záda. Spodní prádlo měla stažené tak, že se nám plně odhalil její klín. Rozepnutá podprsenka jí zůstala viset jen volně na ramenech a lehce se pohybovala, když se dlaně mužů přesunuly k jejím ňadrům a začaly je masírovat. Pohled na ni mě natolik vyvedl z míry, že jsem to už nevydržel, naklonil se k ní a vášnivě ji políbil. Tímto gestem jsem ale, obrazně řečeno, otevřel Pandořinu skříňku. Muži můj polibek pochopili jako tiché svolení k tomu, že mohou zajít ještě dál. Atmosféra v pokoji definitivně explodovala čistou touhou a chlapi se začali střídat v polibcích nejen na jejích rtech, ale i na jejím těle a hluboko v jejím klíně. Samotného mě fascinovalo sledovat proměnu své vlastní ženy. Znal jsem ji jako stydlivou ženu, ale v tuhle chvíli odhodila veškeré zábrany. Byla naprosto otevřená a odevzdaná přítomnému okamžiku, jako by pro ni úplně přestal existovat čas i okolní svět. V divokém, ale dokonale harmonickém rytmu jsme se u ní všichni několikrát vystřídali. Chvíli patřily rty jejím ústům, chvíli se doteky a polibky přesouvaly dolů do jejího klína. V tom opojném chaosu smyslů už podle mě ani nedokázala vnímat, čí rty nebo dlaně ji zrovna hýčkají. Když pak vlnu horké rozkoše vystřídal další silný orgasmus, prohnula se v zádech a v instinktivním gestu si oběma rukama zakryla klín, jako by se snažila ten intenzivní pocit udržet v sobě. Vášnivé tempo postupně opadlo a my se vrátili už jen k jemným polibkům na rty. Manželka se na nás podívala a s tajuplným, potutelným úsměvem opakovala: „To nebyla žádná masáž… Vy jste mě normálně podvedli.“ Moc dobře jsem ji znal a věděl jsem, že tahle slova volí jenom proto, aby celou situaci trochu zlehčila a před cizími chlapy se neshodila. Byla to její sladká obrana. „Co se to tady vlastně stalo?“ prohodila pak polohlasem, stále ještě trochu udýchaná. „Pojďte, dáme si raději ještě skleničku.“ S tímto tichým ujednáním jsme se všichni oblékli, upravili a společně se vrátili dolů do sklípku. Usadili jsme se zpátky na ty původně nepohodlné, tvrdé dřevěné židle k rozpitým lahvím vína. Jenže tentokrát už bylo všechno jinak. Seděli jsme tam s muži od Šumperka dál, ale vzduchem se neslo obrovské, spiklenecké tajemství, které z nás během jediné hodiny udělalo ty nejbližší přátele. Každý z nás si nalil další ochutnávkový pohárek vína a vzduchem dál kroužila ta zvláštní, elektrizující energie. Už ani nevím, z čí hlavy ten nápad vlastně vzešel, ale někdo navrhl, že bychom si mohli zahrát karty. Aby to však mělo tu správnou jiskru, vymyslelo se pravidlo: ten, kdo vyhraje, bude mít moji manželku celou příští hru na klíně. Moje žena se na chvíli omluvila a odešla do pokoje. Když se vrátila a vyšla ze dveří, okamžitě mi vyrazila dech. Původní kalhoty totiž vyměnila za lehoučké, neuvěřitelně krátké šaty. S úsměvem jsme jí hned představili náš plán. Vysvětlili jsme jí, že jako správní gentlemani soucítíme s tím, jak jsou ty dřevěné židle tvrdé. Aby mohla sedět v měkkém, budeme my trpět na tvrdém dřevě a ona bude odpočívat na klíně. A abychom se o ni jako chlapi nepohádali, rozhodnou o všem karty – vítěz bere vše na jedno kolo. Když se rozesmála a se slovy „vy jste ale podvodníci“ zavrtěla hlavou, věděl jsem, že je všechno v naprostém pořádku. Ta hra se jí líbila stejně jako nám. Rozdaly se karty. Jelikož šlo o první kolo, vzal jsem si ji na klín přirozeně já jako její manžel. Šaty se jí jemně vyhrnuly a já cítil teplo jejího těla. Trochu mě sice mrzelo, že mi vidí přímo do karet, ale v hloubi duše jsem po výhře vlastně ani netoužil. Přestože jsem měl v rukou vítěznou kombinaci, schválně jsem si lízl další kartu, abych prohrál a dal šanci ostatním. Myslím, že právě tohle moje tiché svolení a velkorysost byly důvodem, proč v sobě našla takovou odvahu. Hra běžela dál a manželka se postupně střídala na klíně nás všech. Fascinovaně jsem sledoval, jak s každým dalším kolem padají další zábrany. Volná ruka muže, u kterého zrovna seděla, dříve či později neomylně zmizela pod lemem jejích krátkých šatů, hluboko v jejím klíně. Po nějakém čtvrtém kole už na ní bylo silné vzrušení jasně patrné. V tomto opojném stavu se už naprosto přirozeně líbala s každým, na jehož klíně zrovna našla útočiště. Kdyby v tu chvíli vstoupil do sklípku cizí člověk, neměl by nejmenší šanci poznat, čí manželka to vlastně je. Musím přiznat, že mě ten pohled neuvěřitelně spaloval touhou. Opravdu jsem dělal všechno pro to, abych žádnou hru nevyhrál. Po nějaké době odešel jeden z kamarádů na toaletu. Manželka zrovna seděla na klíně druhého z nich, zatímco třetí si přisunul židli blíž, natáhl nohy a nabídl jí je jako pohodlnou podnožku. Pohled to byl naprosto úchvatný. Jedna ruka hostitele ji něžně hladila v klíně, druhá hýčkala její ňadra a ruce muže naproti mezitím klouzaly po jejích stehnech nahoru do třísel. Když se společník vrátil z toalety a spatřil tuto smyslnou scénu, na nic nečekal. Stoupl si k nim z boku, naklonil se a začal moji ženu vášnivě líbat. V tu chvíli už ve mně krev vřela takovým způsobem, že jsem to nevydržel. Vstal jsem, podíval se na ni a pevným, ale láskyplným hlasem řekl: „Půjdeme nahoru do pokoje.“ Manželka vůbec neprotestovala. V jejích očích byla jen čistá, odevzdaná touha. Společně s celou tou skvělou partou z Šumperka jsme vyšli jedno patro po schodech nahoru. V pokoji pak bez jediného zbytečného slova, v naprosté tiché shodě, muži popadli všechny tři postele, srazili je k sobě a vytvořili jedno obrovské, měkké letiště, připravené pro noc, na kterou nikdo z nás do konce života nezapomene. Vstal jsem a pevně manželku objal. Chvíli jsme tam jen tak stáli, vnímali tlukot srdcí toho druhého a vášnivě se líbali. Odtáhla se jen na milimetr a s horkým dechem mi zašeptala do ucha: „Co budeme dělat? Nevadí ti to?“ Pohladil jsem ji po tváři a s naprostým klidem i vzrušením v hlase odpověděl: „Nevadí, lásko. Neuvěřitelně mě to vzrušuje.“ V tu chvíli už bylo obří letiště z postelí dokonale připravené. Muži se rozestoupili kolem mé ženy jako tichá stráž a společně jsme ji začali pomalu, článek po článku, zbavovat šatů. Tentokrát šlo dolů i spodní prádlo. Když před námi stanula úplně nahá, byl to ten nejkrásnější pohled, jaký jsem kdy zažil. Byla jako ztělesněné umělecké dílo. Každý z mužů ji začal hýčkat na jiné části těla – někdo ji líbal na rty, někdo něžně přejížděl dlaněmi po jejích bocích. Bylo vidět, že moje žena v té záplavě něžností pomalu ztrácí přehled o tom, čí rty a ruce se jí zrovna dotýkají. Plně se odevzdala té chvíli. Všichni čtyři jsme ji pak s maximální opatrností vzali za ruce a nohy a zlehka, jako by byla z křehkého porcelánu, ji položili doprostřed spojených matrací. V té chvíli se musela cítit jako uctívaná bohyně. Neztrácel jsem čas, klekl si mezi její roztažené nohy a začal její klín něžně hýčkat jazykem. Když jsem na okamžik zvedl oči, naskytl se mi úchvatný pohled. Dva z mužů klečeli u její hlavy – jednoho obdařovala svými ústy, druhého hýčkala rukou a ten třetí jí mezitím s hlubokým povzdechem líbal prsa. Manželka se ocitla v naprosté extázi, byl to pro ni zážitek z jiného světa. Bez jakéhokoliv ostychu mě najednou chytila a naléhavě zašeptala, ať už do ní konečně vstoupím, že mě touží cítit uvnitř. Neváhal jsem ani vteřinu a pomalu, centimetr po centimetru, jsem se do ní vnořil. Moje žena i v té chvíli dál s neuvěřitelnou grácií orálně uspokojovala naše tři společníky. Brzy jsem však ucítil, že se blíží můj vlastní vrchol. Abych neskončil příliš brzy, musel jsem na chvíli ustat. Ona však dál toužebně pohybovala pánví a chtěla pokračovat. „Máte prezervativ? Pojďte mě někdo vystřídat,“ vydechl jsem směrem k chlapům. Kamarádi ze Šumperka na mě však zůstali koukat jako opaření. Žádnou ochranu u sebe neměli. Nevěřícně kroutili hlavou – takový vývoj událostí na obyčejné pánské jízdě v moravském sklípku rozhodně nečekali. Abych si na chvíli odpočinul a dopřál jí další rozkoš, vrátil jsem se zpět k orálnímu dráždění. Netrvalo to dlouho a přivedl jsem ji k dalšímu silnému orgasmu. Její vášnivý výkřik působil jako rozbuška. Nejprve jeden a hned po něm druhý z mužů už nedokázali své vzrušení udržet – první našel své uvolnění v jejích ústech, druhý na jejích prsech. Všechno se seběhlo tak rychle, že třetí z kamarádů znervózněl. Bylo na něm vidět, jak moc chce, ale pod tlakem okamžiku mu tělo vypovídalo poslušnost. Manželka to vycítila. Klekla si, jemně ho zatlačila na záda a prolnula se s ním do polohy šedesát devět. Vteřinu poté, co se jeho jazyk dotkl jejího klína, dala hlasitě najevo svou slast, což byla ta poslední kapka, kterou potřeboval – okamžitě se s hlasitým vzdechem udělal také. Já jsem celou tu dobu schovnával svou vlastní energii na chvíli, až budeme úplně sami, abychom si náš společný vrchol náležitě užili. Když bouře utichla, zašli jsme se s manželkou osvěžit a smýt ze sebe stopy té divoké noci. Potom jsme ještě asi dvacet minut leželi objatí na té obrovské posteli a něžně se hladili. Fascinovalo mě, jak moc byla moje žena po tom všem spokojená a rozzářená, jako by v ní ta noc probudila skrytou touhu pokračovat dál a dál. Vzhledem k tomu, že už byla hluboká noc a únava doléhala na nás na všechny, chlapci se s námi tiše rozloučili a odešli spát do svého pokoje s tím, že se ráno potkáme u snídaně. Osaměli jsme, ale ten zážitek v nás hořel dál jako hřejivý plamen. Ještě než jsme definitivně zavřeli oči a nechali se přemoci spánkem, dlouho jsme si o všem povídali. Pro naši duši to bylo nesmírně důležité. Manželka se ke mně přitiskla a několikrát se opatrně ujišťovala, co přesně cítím a jestli tenhle zážitek nezasadí do našeho vztahu nějaké nečekané semínko sváru. Pokaždé jsem ji s naprostou upřímností objal a ujistil, že všechno je přesně tak, jak má být. Svěřil jsem se jí, jak moc mě okouzlilo a hluboce vzrušilo vidět, jak moc se líbí ostatním mužům a jakou úctu i obdiv jí projevovali. Moje slova ji viditelně uklidnila a s tímto vědomím naprostého bezpečí a vzájemné lásky jsme konečně usnuli. Konec první části.
