Milé "děti", dnes si povíme pohádku o Malým a Velkým.
Možná půjde o velikost problému a možná půjde o velikost penisu. Sama ještě nevím. Tak či tak se pohodlně uvelebte, buďte hodné, pusťte si metal a čtěte.
Měla jsem nevyřešenej vztah s jedním mužem a měla jsem nemocnej vztah s jiným mužem. Nebylo to nijak moc řešitelný bez nějakýho třesku. Zkoušeli jsme to. Zkoušeli jsme i odbornou pomoc. Ale ani to nebyl ten pravej lék.
Nejde stavět něco bytelnýho a zdravýho na něčem, co je rozvoraný, bolavý, špinavý a smutný.
A tak jsem si říkala, že bych si chtěla vyřešit vztah s tím předchozím. Vyříkat si to. Říct co se stalo na mojí straně. Říct jaký to všechno pro mě mělo následky. A moct nám oběma odpustit, že jsme někdy vytvořili z něčeho na začátku krásnýho, něco tak hroznýho. Seděla jsem v křesle, byla jsem v bytě sama, vzala jsem do ruky telefon a v tu chvíli mi přišla zpráva. Asi jsme na sebe oba pomysleli ve stejnou chvíli. Chtěl se mnou mluvit. Chtěl se se mnou sejít. Chtěl za mnou přijet kamkoliv, kde teď jsem. Ukápla mi slza. Souhlasila jsem.
Přišel den, kdy jsme se měli sejít. Naplánovala jsem to tak, abychom měli co největší soukromí, protože jsem předpokládala, že se emočně úplně vyliju a nechtěla jsem nikde na veřejnosti dělat scénu. Takže žádná kavárna, žádnej bar, žádnej park - dohodla jsem se se spolubydlícíma, že potřebuju byt na pár hodin pro sebe a že bych tam ráda i sama přespala.
Pro případ, že by komunikace drhla, jsem pořídila láhev vína. Zazvonil zvonek a byl tu. To bylo pěkně podlý, jak mu to slušelo a jak se na mě culil. A jak voněl. A držel v ruce flašku vína, prej aby nepřišel s prázdnou.
Pustila jsem ho dovnitř, vzala nádoby, ze kterejch se dalo co nejdůstojnějc pít víno, nalila nám a byla zvědavá, co mi chce. Mezitím se ve mně už před prvním lokem vína rozpouštely pevný obrysy všeho, co jsem mu chtěla říct a vyčíst. Seděl naproti mně a díval se mi do očí. Teď se neusmíval. Jeho pohled byl plnej soucitu, citu a něhy. Pořád nic neříkal. To se mu mám rozpustit v očích? A co potom? Jsem přece naštvaná a chci, aby to sakra věděl!
,, Omlouvám se ti. Měl jsem se zachovat líp. Nechtěl jsem..."
To už bilo srdce na poplach. Znova jsem si cucla vína a pohledem mu z očí sjela na rty. Tyhle rty... Tyhle plný, měkký, hebký, teplý rty... Teď převzaly zodpovědnost za svoje jednání, omluvily se a ... Jsou pro mě jako magnet. Už zase. Je to už tak dlouho, co jsem se od nich nemohla odlepit a stejně dlouho mi chyběly. Přejela jsem pohledem po jeho před pár hodinama oholený a už hrubý tváři jako bych se jí dotkla, jako bych ho chtěla líbat, jako bych si jeho obličej chtěla přitáhnout blíž. Jako bych mu chtěla prstama zajet do vlasů a v konečkách prstů cejtit malej ohňostroj, malej elektrickej výboj vzrušení, hloubš a hloubš do vlasů a pak projet celou dýlku aspoň jednoho pramene. A pak jsem si uvědomila, že ke mně dolíhaj nějaký slova a já jen zírám a pomalu se roztejkám. Našel pohledem moje oči, navázali jsme znovu oční kontakt a opět jsem byla přítomná.
,,Abys věděl, dlouho jsem se na tebe zlobila. Ale už jsem ti odpustila. Nechci zbytek života prožít zlobením se na tebe. Zlobením se na kohokoliv." Kdy jsme se k sobě dostali tak blízko? Hlavně, ať mi neříká žádný sloveso začínací na m. Radši už nikdy. Důvěra je jednou pro vždy zničená a já jsem za.... Ale co, seru na důvěru. Kvůli důvěře a nedůvěře jsem se už tolikrát blbě vyspala, neměla orgasmus, zvracela a trápila se a k čemu. Komu to prospělo?! Seru na to!
Jakto že mu obkročmo sedím na klíně a líbám ho? Přes kalhotky cejtím jeho....ó můj bože - vždycky byl tak velkej?! To chci. Chci si vzpomenout. Chci ho celýho. Chci ho úplně pohltit. Chci aby aspoň na chvíli byl zase můj.
,,Eee.... Dala bych si ještě víno."
,,Tak jo," vzal láhev a dolil mi z ní malou slzu. Takže jsme vypili víno. A to se kdy a jak stalo?
Slezla jsem mu z klína, šla do kuchyně pro víno, který jsem kupovala já a sjela jsem mu pohledem do klína. Je mi nějak mokro.
Když jsem se vrátila do pokoje, akorát si vytahoval z kapsy krabičku. Aha, takže pán nepřines jenom víno - přines víno a kondomy. To je ale milý! Stejně milý jako moje kalhotky sladěný s podprsenkou. Ale to není to samý. Tohle je určitě náhoda. 😊😏
Pokračování příště...
