První setkání s Pánem

Tato povídka vznikla z psaní dvou lidí, kteří si psali, jak se potkají, bohužel se osobně nepotkali.

Sedíš v nějaké téměř plné restauraci sám u stolu, před sebou šálek kávy. Já vcházím do dveří, mám na sobě úzkou černou sukni do půli stehen, červenou košili, tmavší punčochy, černé lodičky na vysokém podpatku. Projdu dveřmi a na chvíli zaváhám, jako bych někoho hledala. Pak Tě uvidím u stolu. Pomalu projdu místností mezi stoly až k Tobě, Tvoje oči se zvednou a přejedou po mé postavě. Zeptám se, jestli si smím přisednout...

Mé oči přejedou se zájmem Tvou krásnou postavu, vnady skryté pod košilí, které dávají tušit rozepnuté horní knoflíčky na košili, Tvé oblé boky v těsné sukni a krásně tvarované nohy vyčnívající zpod sukně. Potom se mé oči vrátí k Tvé tváři a zadívám se do Tvých stydlivých a přesto vyzývavých plachých očí, které netrpělivě čekají jenom pozitivní odpověď...“ Prosím, přisedněte si...“

Poděkuji a sedám si naproti Tebe. Není mi příliš do řeči a Ty se ptáš, jestli jsem měla špatný den. Přijde číšník a já si po menším zaváhání objednám čaj. Pomalu Ti vyprávím svůj příběh, bez zbytečných detailů.

Nasloucháš, občas se mě na něco zeptáš, sem tam se usměješ. Já se pomalu uklidňuji a rozvykládám se víc. Asi po hodince příjemného povídání se chystáš k odchodu. Uvědomíš si, že se vlastně ani neznáme jménem, tak se představíš.
Potřeseme si rukou, mou ruku stiskneš o malinko déle, než by bylo nutné. Nakonec mi nabídneš, jestli nechci někam odvézt. Opět zaváhám, vždyť o Tobě vůbec nic nevím. Nakonec souhlasím, protože působíš velmi sympaticky a sálá z Tebe pro mne nepřekonatelná dominantní silná energie.

Společně odcházíme k autu, podržíš mi dveře, abych mohla nastoupit. Když si sedneš za volant, přejedeš po mně svým pohledem, sukně se mi malinko vyhrnula výš, než by mi bylo milé, ale nechám ji tak, bezpečnostní pás krásně vklouzl do úžlabiny mezi mými prsy. Pod Tvým pohledem se mírně začervenám.
Nastartuji auto a pomalu se vymotáváme z parkoviště. Povšimnu si Tvého rumělce ve tváři a Tvých příjemných rozpaků, když sleduji Tvé nohy a jak se Ti nadouvá košile na prsou a rýsují se Ti tuhnoucí bradavky. Zhluboka dýcháš. Zeptám se Tě, jestli Ti je dobře a kam Tě mám zavést.

Chvíli tiše přemýšlíš, než se vykroutíme z parkoviště a pak řekneš, že je Ti to jedno, jestli bychom se nemohli třeba jenom chvíli jen tak projet a nadýchat se chladného vzduchu za jízdy. Poprosíš mě, abych nezapínal klimatizaci a jenom otevřel okna.
Nechám zajet vnitřní tapacírování střešního okna a nechám otevřít naplno velké panoramatické střešní okno. Vyjedeme na výpadovku z města chladný vzduch proudí do auta a ty se najednou divně uklidníš a uděláš si pohodlí v koženém sedadle.

Vlasy mi vlají ve větru, do tváří se mi vrací barva, začnu se usmívat. Pootočím hlavu a začnu si Tě prohlížet. Docela se mi líbí, co vidím. Dívám se na Tvůj profil, Tvůj nos, očima sleduji linii rtů, které se neustále jakoby usmívají, Tvou bradu, krk, chvilku pocítím nutkání Ti na něj sáhnout a cítit pod prsty Tvůj tep. Můj pohled se přesune na Tvoje ruce na volantu, přemýšlím, jaké by to bylo, kdyby se mě dotýkaly a klouzaly po mém nahém rozpáleném těle. Začnu cítit šimrání v podbřišku a mimoděk tisknu stehna k sobě. Sklouznu ještě kousek níž na Tvá pevná stehna, která se rýsují pod kalhotami. Ty vycítíš můj pohled a naše oči se na chvíli setkají.

Tvůj pohled nevydržím a začnu se dívat na ubíhající krajinu. Navrhneš mi, že mi ukážeš jedno zajímavé místo, že máš nedaleko chalupu.

Jestli máš čas a někdo na Tebe nečeká a nebojíš se tak sama s neznámým mužem vyrazit. Zahlédnu kousek před námi benzínku a navrhnu Ti, že nemusíš odpovídat hned, že se zastavíme na benzínce, že si koupíme něco na pití a dáš mi odpověď po rychlé kávě z automatu.

Zastavím u benzínky, vystoupím z auta a jdu Ti otevřít dveře. Nabídnu Ti ruku, abych Ti pomohl vystoupit. Chytíš se mé ruky, a přetočíš nohy, aby jsi mohla vystoupit. Jak vystupuješ, povysune se Tvá sukně víš než by bylo zdrávo a já vidím horní lem Tvých punčoch a krajkový okraj Tvých černých kalhotek. Opět se Ti do tváří vrátí ruměnec a sklopíš svůj vystrašený pohled k zemi.

Když jsi venku z auta, nepustíš mou ruku, naopak jí stiskneš více jako by jsi se něčeho bála. Zavřu dveře a odcházíme na benzínku. Koupím nám vychlazenou vodu s příchutí máty a limetky. Stojíme opření o stolek a já se dívám na Tvé černé dlouhé vlasy, které zakrývají útlounký krk a ramena. Sjíždím pohledem na Tvá prsa, která se opět pevně rýsují pod košilí. Najednou ucítím tvou ruku na své volně položené ruce na stole.

Zvednu svůj pohled do Tvých očí a jenom co se naše oči setkají opět sklopíš svůj zrak dolů. Neodolám v tu chvíli a pohladím Tě po tváři a zastrčím Tvé vlasy za ucho. Přiblížím se k Tobě a políbím Tě na rty. Zkoprněle zůstaneš stát a já se přiblížím svými ústy k Tvému uchu a pošeptám Ti do něj. "Rozhodla jsi se?". Rty a zuby přejedu po Tvém ušním lalůčku.

Než jsi koupil pití, přemýšlela jsem. Co můžu ztratit? Co se mi může stát? Je mi s Tebou tak příjemně. Bože, a tak mě fyzicky přitahuješ. A když jsi mě políbil, přejel mi mráz po zádech a vzápětí mě polilo horko. To se mi snad ještě nikdy nestalo. Žádný muž na mě neměl takový vliv. Přikývnu na souhlas, že jsem se rozhodla. A dodám: Proč ne? Usměješ se a kolem očí se Ti objeví drobné vrásky. Vezmeš mě za ruku a jdeme znovu k autu. Otevřeš mi dveře a pomůžeš mi nasednout. Zavíráš mi dveře a já Tě pozoruji, jak obcházíš auto. Sleduji Tvou sportovní postavu a tvou auro sebejisté energie a dominance, před kterou se mi podlamují a třesou uvnitř kolena, srdce buší jako bych uběhla maratón.

Nasedáš do auta ke mně. Nemohu připoutat se, nakloníš se ke mně pomáháš mi se zaseklým pásem. Pomalu jej znova natahuješ a já cítím, jak se mi vzdouvají prsa a tvrdnou bradavky, když jej přes ně natahuješ. Cítím tvou neodolatelnou vůni a žár, který z tebe vyzařuje, sálá a mne tak uvádí skoro do transu.

Tvůj obličej se ocitne těsně vedle mého, Tvá ruka na moment spočine na mém boku. Tvůj dotyk mě doslova pálí. Mně se zrychlí dech. To Ti samozřejmě neunikne. Pootočíš hlavu a pohledem sklouzneš na mé rty. Mimoděk si je špičkou jazyka olíznu. Znovu mě políbíš, zdržíš se na mých rtech o chvilku déle, mé rty se pootevřou, tlak Tvých rtů mírně zesílí. Vtom se odtáhneš a nastartuješ auto. Chvíli mi trvá než se mi vrátí myšlenky a pocity z říše snů k normálu a tep srdce zklidní do normálu.

Zeptám se Tě, jaké máš ráda víno, ale Ty jsi jakoby ve snech a jenom lehce ze sebe jenom vypravíš „ nechám to na Tobě, nechám se od Tebe vést“. Vystoupím z auta a vrátím se na benzínku koupit láhve červeného vína, Coly, slané krekry a ještě dvě láhve nealko mojita které jsme už dopily. V tašce vidíš ještě nějaký jakoby sprej, ale nemůžeš to v tašce rozluštit, když jí pokládám na zem za Tvoje sedadlo.
Vody pro nás vezmu dopředu a postavím je do držáků na středním tunelu a pohladím Tě po noze přes sukni. Nastartuji, zařadím rychlost a rozjedeme se vstříc dobrodružné cestě na chalupu.

Cestou je ticho a tak zapnu CD a z reproduktorů se začne linout hudba Pink Floyd. Ty sedíš se sklopenou hlavou jako by jsi se dívala do země a za něco styděla. Projíždíme klikatými cestičkami lesem a ty si vezmeš láhev vody, a otevřeš si jí. Přiložíš si jí k ústům, abys se napila, ale v tu chvíli nám vyběhne z lesa do cesty srna. Dupnu na brzdy a strhnu volat. Ty jak držíš vodu tak sebou cukneš a voda Ti vyprskne na košili a sukni. Naštěstí srna v pořádku přeběhla a nic se nám nestalo, krom tvé mokré košile a sukně.

Naštěstí je to jen voda, je teplo, jistě oblečení brzy uschne. Nicméně mě hlavně košile velmi chladí na těle. Na chlad mé tělo okamžitě zareaguje, cítím, jak mi tvrdnou bradavky, až mě to bolí. Tvému pohledu to neunikne. Řekneš, že za chvíli jsme na místě a že se můžu převléct do suchého, že mi půjčíš něco na sebe. Poděkuji Ti a doufám, že oblečení za chvíli uschne. Po pár kilometrech mi položíš ruku na koleno a zeptáš se mě, jestli mi není zima. Hypnotizovaně se dívám na Tvou dlaň na mé noze, která mezitím sklouzne malinko výš. Špitnu, že je to dobré, že jsem v pohodě. Netrvá to dlouho a odbočujeme ze silnice mezi stromy a vjíždíme na krátkou příjezdovou cestu. Najednou je před námi chata, která vypadá docela prostorně a pěkně. Chata stojí o samotě, v okolí kromě stromů není vidět
žádné další stavení. Zaparkuješ a vystoupíme z auta. Ty bereš tašku s vínem a vyjdeme pár schodů ke vstupním dveřím. Odemykáš, otevřeš dveře, ustoupíš stranou, abych mohla vejít dovnitř. Vcházím, Ty hned za mnou. Zavřeš dveře.