V kanceláři panoval běžný ruch. Seděla jsem u počítače, vyřizovala poslední e-maily a občas se podívala na hodiny. Bylo krátce po půl třetí odpoledne a pracovní day se pomalu chýlil ke konci. Venku bylo krásné, teplé počasí, které přímo lákalo ven.
Najednou mi na stole tiše zavibroval telefon. Když jsem ho otočila, na displeji svítilo jméno: Marek. „Ahoj Verčo, mám dneska volnější odpoledne a končím dřív. Nechceš se jít po práci na chvíli projít do parku na kraji města, dokud je takhle hezky?“
Usmála jsem se. Marka jsem poznala teprve nedávno, když jsem byla s kamarádkami večer ve městě. Sedli si, promluvili si a vyměnili si čísla. Minulý týden jsme spolu zašli na rychlou kávu a tehdy mezi námi přeskočila nečekaná jiskra. Na odchodu mě Marek doprovodil k autu a políbil mě – byl to dlouhý, horký polibek, který ve mně zanechal zvláštní napětí.
Jenže já jsem byla vdaná. S manželem Danem už jsme ale měli v intimním životě určité zkušenosti. Dan v sobě časem objevil kandaulistické sklony; vzrušovalo ho vědomí, že přitahuju jiné muže, a bavila ho představa, že bych se mohla scházet s někým dalším. Když jsem minulý týden přišla domů s tím, že jsem se s Markem políbila, Dana to neuvěřitelně rozpálilo.
Neváhala jsem proto a přeposlala jsem Danovi snímek obrazovky s Markovou zprávou. „Marek mě zve do parku.“
Danova odpověď přišla téměř okamžitě: „Určitě jdi, zlato! Já se z práce dostanu nejdřív v sedm, mám tu ještě hromadu porad. Běž se projít, pobav se a pořádně si to užij. Pak mi doma všechno povíš.“
Pohled na Danovu zprávu ve mně přece jen probudil vlnu horka. Vědomí, že mám od manžela absolutní zelenou, bylo neskutečně vzrušující. Rychle jsem Markovi odepsala, že souhlasí, sbalila si věci a vyrazila.
Marek na mě čekal na malém odlehlém parkovišti u kraje městského lesoparku. Seděl v autě, ale jakmile mě uviděl přicházet v mých lehkých letních šatech, vystoupil. Marek byl normální, sympatický chlap se zdravým sebevědomím a sportovní postavou. Žádný přehnaně dominantní svalovec, ale zkrátka chlap, se kterým jsem se cítila dobře a bezpečně.
„Ahoj, sluší ti to,“ usmál se Marek a vřele mě objal. Jeho stisk byl pevný a teplý, a mně se na vteřinu zatajil dech, když jsem ucítila jeho vůni.
„Ahoj, děkuju. Jsem ráda, že jsi napsal,“ oplatila jsem mu úsměv.
Vydali jsme se spolu po stinné pěšině mezi stromy. Zpočátku to byla úplně nezávazná, přátelská debata. Mluvili jsme o tom, jaký jsme měli den v práci, Marek vtipkoval o svém šéfovi a já se upřímně smála. Atmosféra byla uvolněná, ale s každým dalším krokem se mezi nás začínalo vracet to napětí z minulého týden. Marek při chůzi občas letmo zavadil o mé rameno nebo mě jemně vzal za loket, když jsme přecházeli kořeny stromů. Každý ten drobný dotek mě pomalu zahříval a mé ženství začínalo pod tenkou látkou šatů nepatrně ožívat.
Došli jsme do klidnější části parku, kde už nebylo vidět žádné lidi. Cesta se tu zužovala a stromy tvořily hustý baldachýn. Marek schválně trochu zpomalil krok, otočil se ke mně a podíval se mi do očí s lehkým, spikleneckým úsměvem.
„Víš, Verčo… od té minulé kávy na tebe musím pořád myslet,“ nadhodil klidnějším, hlubším hlasem. „Ten polibek na konci byl… intenzivní. Říkala jsi tehdy, že Dan s tím nemá problém. Pořád to platí? Ví, že jsi dneska se mnou?“
Zastavila jsem se a ohlédla se na něj. Srdce mi v tu chvíli poskočilo a ucítila jsem, jak se stávám znatelně vlhká. Ta přímá otázka rozsekla přátelskou atmosféru a přenesla nás přesně tam, kde jsme oba chtěli být.
„Ano, ví to,“ odpověděla jsem tiše a kousla se do rtu. „Sám mi řekl, ať si to s tebou užiju.“
Marek se pousmál, udělal krok blíž ke mně a položil mi ruku na bok. Jeho dlaň byla teplá a pevná. „Fascinuje mě, jak to mezi sebou máte. Ale abych byl upřímný, mně to hrozně vyhovuje. Protože od chvíle, co jsem tě viděl přicházet v těch šatech, toužím udělat tohle…“
Sklonil se a políbil mě. Tentokrát to byl hluboký, smyslný polibek, který nás oba okamžitě pohltil. Marek mě přitáhl blíž k sobě, jeho jazyk jemně proklouzl do mých úst a já slabě zaúpěla – kombinace Danova svolení a Markovy přitažlivosti fungovala dokonale.
Když se Markovy rty spojily s mými, na vteřinu se mi zastavil svět. V hlavě mi vířil neuvěřitelný koktejl emocí, ve kterém se mísil lehký pocit neskutečna s absolutním, živočišným vzrušením. Hlavou mi bleskla vzpomínka na Dana – představila jsem si ho, jak sedí v té suchopárné zasedačce, uprostřed grafů a čísel, zatímco já tady, v chladivém stínu lesoparku, dýchám stejný vzduch s chlapem, který mě právě teď líbá tak, jako bych mu patřila.
Fascinovalo mě, jak hladce celá tahle situace vyplynula. Žádné výčitky svědomí, žádný strach z nevěry. Danovo nadšení a jeho upřímná touha, abych si to užila, pro mě byly jako ochranný štít, který mi dával absolutní svobodu nechat se věst. Cítila jsem neuvěřitelnou psychologickou moc nad oběma muži – pro manžela jsem byla tou nejvzrušující fantazií na světě a pro Marka zase ženou, která mu otevřela dveře k něčemu, co většina chlapů nikdy nezažije. Ta myšlenka mě dělala neuvěřitelně nadrženou.
Marek polibek ještě prohloubil, jeho ruka na mém boku pevně stiskla látku šatů a přitáhl si mě tak blízko, že přes tenký letní materiál jsem cítila, jak se mu v rozkroku pod džíny nekompromisně zvedá a tvrdne péro. Ten tlak mě naprosto omámil. Moje kundička v tu chvíli vyprodukovala další vlnu horka a věděla jsem, že už teď jsem skrz naskrz vlhká.
Marek pomalu odtáhl rty, ale zůstal obličejem jen kousek ode mně. Jeho dech byl zrychlený. „Jsi neuvěřitelná, Verčo,“ zašeptal a očima sjel k mým rtům, než se podíval dolů na mé šaty. „Tyhle šaty jsou sice krásné, ale hrozně mi překáží.“
Než jsem stihla cokoliv říct, Marek udělal krok za mě, takže mě zády přitiskl ke své hrudi. Levou rukou mě chytil kolem pasu, zatímco jeho pravá ruka sjela k dolnímu lemu mých šatů. Ucítila jsem chladivý závan vzduchu na stehnech, jak mi Marek látku plynule vyhrnul až k bokům. Můj zadek byl v tu chvíli zakrytý už jen tenkými krajkovými kalhotkami.
Marek se ke mně sklonil a políbil mě na krk, těsně pod ucho, až mi přejel po zádech mráz. Jeho volná ruka mezitím zamířila dopředu, sklouzla po mém břiše dolů a prsty se poprvé dotkly látky mých kalhotek přímo v rozkroku.
„No ty bláho…“ vydechl Marek s tichým, uznale pobaveným úsměvem přímo do mých vlasů, když ucítil, že látka je uprostřed úplně rozmočená.
Zaklonila jsem hlavu, opřela se o jeho rameno a jen udušeně hekla. Neměla jsem slov. Marek neztrácel čas; prsty opatrně vsunul pod elastický okraj kalhotek a zaryl je přímo do mého oholeného, rozpáleného nitra. Místem prořízlo tiché, neuvěřitelně lepkavé mlasknutí.
Začal svými dlouhými prsty pomalu, rytmicky jezdit přes mou zduřelou pičku, přičemž palcem občas pevněji přitlačil na můj klitoris. Celá jsem se prohnula v bocích, prsty pravé ruky křečovitě zaryla do Markova džínového stehna a z úst se mi vydralo hlasité povzdechnutí. Celá ta situace – šustění listí, vědomí, že jsme na opuštěné cestičce v parku, a Marek, který se mnou bez jakéhokoliv spěchu dělal přesně to, co mé tělo potřebovalo – mě přiváděla k šílenství.
Marek zvýšil tlak, zajel dvěma prsty hlouběji do mého mokrého vchodu a vnímal, jak ho mé stěny pevně obepínají. „Tohle je neuvěřitelný,“ zamumlal Marek, jeho zdravé sebevědomí se teď mísilo s čistým chlapským hladem. „Jsi tak strašně mokrá, Veru. Vsadím se, že Dan teď v té práci nemá ani tušení, jak moc tě tady tvoje vlastní touha likviduje.“
