Pane, pojedeme na výlet. A kam to bude? Za hranice všedních dnů.
Může se to zdát jako obyčejná cesta, ale nenechte se zmást. Každý si pod tím představí něco jiného, ale pro mě je to jen jedna věc. Útěk od starostí všedních dní.
Můj pan mě bere na výlet. Cíl cesty je mi utajen. Přistoupí ke mě a já už cítím, jak ze mě opadá stres a únava. Elegantně mi otevře dveře a já si užívám, že to má na chvilku pevně ve svých rukou on. Ale jen na první pohled. Na ten druhý je na něm vidět nervozita, protože neví, co ho čeká. Bude to trest?? Nebo pochvala, či odměna?? Kdo ví, ale za tento krásný výlet, do míst kde pár hodin nepřišel krom nás nikdo jiný a kde mě chránil před deštěm jako pravý džentlmen by si zasloužil odměnu. Ale jaká je ta správná? Milé slovo, dovolit mu sáhnout na mě víc, než jen na odhalené nohy nebo snad výprask? Je těžké to odhadnout, ale jeho oči říkají, že je spokojený i bez odměny a to jen proto, že může být se mnou. Co víc si žena může přát?
Pro mě není víc, než pohled do oddaných a spokojených očí pana, který mi klečí u nohou a nazouvá botu.
Ano, je tato povídka v podstatě o ničem, ale pro mě je vzpomínkou na klid v mé duši i srdci, na to ticho, které jsme spolu sdíleli a na krásu okamžiku, která bere dech, když cítím jeho rty na svém nártu.....
