Déšť za oknem bubnoval do skla jako nekonečný rytmus, který se vléval do našeho pokoje, ale to jediné, co jsem skutečně slyšel, byl její zrychlený, přerušovaný dech. Stál jsem těsně za ní, tak blízko, že jsem cítil horko sálající z jejího těla. Položil jsem dlaně na její boky a bez váhání je přitáhl na sebe. Byla horká, dychtivá, přesně taková, jakou jsem si ji celý dlouhý večer v duchu…
