Sousedé z protějšího domu

13 jul 2026 · 1.041 vista Baculka28

Večer byl dusný. Otevřená okna byla jedinou obranou proti horkému vzduchu, který se líně převaloval mezi domy.

Stála na balkoně opřená o zábradlí. Na sobě měla jen lehké hedvábné tílko a krátké saténové šortky. Ne proto, aby ho provokovala.

Alespoň to si opakovala.

Když zvedla oči, už tam byl.

Lokty opřené o parapet, rukávy košile vyhrnuté k předloktím. Díval se přímo na ni. Ne nestydatě. Spíš s klidem člověka, který ví, že druhý pohled opětuje.

Ani jeden neuhnul.

Čas se na okamžik zastavil.

Pak si pomalu přejela prsty po krku, odhrnula vlasy na jedno rameno a nechala je sklouznout po zádech. Byl to drobný, téměř nevinný pohyb.

Přesto viděla, jak se lehce nadechl.

Usmála se.

On jen zavrtěl hlavou, jako by si říkal: Tohle není fér.

Vzala telefon.

Za několik vteřin mu zavibroval v ruce.

Neznámé číslo.

„Pořád se díváš?“

Zvedl oči od displeje.

Usmál se.

Odepsal.

„Pořád mi dáváš důvod.“

Na rtech se jí objevil úsměv, který nešlo zastavit.

„Možná tě jen zkouším.“

Odpověď přišla téměř okamžitě.

„A jak zatím obstávám?“

Chvíli psala, pak větu smazala.

Napsala jinou.

„Ještě jsem tě nenechala vyhrát.“

Tentokrát se zasmál nahlas.

Položil telefon stranou a pomalu si rozepnul další knoflík košile. Jen jeden.

Jako odpověď.

Žádné spěchání.

Žádná okázalost.

Jen tichá výměna výzev přes několik desítek metrů letního večera.

Najednou vytáhl malý papír.

Černým fixem na něm stálo jediné:

„Jednou se stejně seznámíme.“

Přikývla.

Pak vzala svůj blok.

Chvíli přemýšlela.

Nakonec napsala:

„Toho se právě trochu bojím.“

Zvedl obočí.

Ukázal prstem na otázku.

Proč?

Usmála se tak, že jí v očích zajiskřilo.

Na druhou stranu papíru napsala poslední větu.

„Protože pohledy jsou nebezpečně návykové... a nejsem si jistá, jestli bych po prvním doteku ještě dokázala odejít.“

Na několik dlouhých vteřin zůstal stát bez hnutí.

Pak jen pomalu přiložil ruku na srdce, lehce sklonil hlavu a s úsměvem, ve kterém bylo víc slibů než slov, zhasl světlo.

Ona ještě chvíli stála na balkoně.

A poprvé ji napadlo, že největší napětí nevzniká ve chvíli, kdy se dva lidé políbí.

Ale těsně předtím.