Trojka - počátek

Pátek.

Cestou z práce ji hlavou běží myšlenky na všechno a na nic. Týden byl hektický. Práce hodně. Pomalu se blíží ke dveřím do bytu. Něco je jinak. Obálka s jejím jménem přilepená na dveřích. Na obličeji je patrné snad - pohoršení? Strhne ji. Odemkne. Zapne varnou konvici a klesne do křesla. Probudí ji až hluk vroucí vody. Až se podivila jak rychle jí padla víčka. Dnes nemá na nic moc náladu...

Zvědavost, byť dlouho odolává, nakonec zvítězí. Zvědavost - co je to jen za obálku. A co je vlastně v ní. Roztrhne ji. Vypadne čokoládová tyčinka 3bit a přeložený papír. 3bitku odloží stranou a čte. “Tímto tě milá dámo zvu k potenciálně příjemnému, intimnímu zážitku. Od zítřejší 17té hodiny do nedělního poledne si nic neplánuj. Čekám tě na přiložené adrese. Až budeš přede dveřmi ťukni jednou a hned na to dvakrát. Co na sebe? Oblékni si erotický, společenský oděv dle vlastního výběru. Těším se na Tebe.” Toť vše. Stroze a jasně. Lehce se pousměje a zasní...

Sobota....

Konečně stojí přede dveřmi. Mírně se chvěje. Né všakak zimou - i přes své skrovné odění do černých krajek a kabátu, se chvěje vzrušením. Vzrušením a touhou. Překvapením, co se skrývá za těmi dveřmi. Něco málo snad tuší, ale to je vše. Na tvář se jí vloudí úsměv při vzpomínce na ty řádky... “Oblékni si erotický společenský oděv dle vlastního výběru... “ “To bude ale společnost čučet až se ta sexi kočka objeví.” Bleskne ji hlavou, když smluveným “ťuk...ťuk,ťuk” klepe na dveře.
“Pojď dál, je otevřeno.” Ozve se. Otevírá. Vchází do tmy, s jejíž převahou bojuje jen plamínek svíčky. Když její oči přivyknou, všimne si siluety opřené o zeď. On se narovná a jde směrem k ní. Je nahý. Tedy ne úplně... Beze slova ji obejme a políbí. “Motýlek?” Ptá se ho se rty ještě horkými od polibku. “Tady si totiž v lepší společnosti milá dámo!” Zní odpověď přecházející v další polibek...
Ona i přes kabát cítí jeho teplo. Vzduch voní vzrušením. Někdo ji hladí po vlasech, ramenou, zádech. Až po chvíli si uvědomí že zezadu cítí stejně intenzivní teplo. Teplo pramenící z dalšího mužného objetí.

On stál doposud nepovšimnut v jednom z několika temnějších zákoutí. Též nahý, oděn jen v černého motýlka. Nyní ji pomalu svléká kabát a ona má konečně možnost pocítit dvě mužná těla na vlastní kůži. Ty dva páry rukou hladící ji snad úplně všude. Ty dva páry očí sledující lačně její křivky podtržené černou pavučinou krajek. Ta dvoje ústa líbající ji na krku a prsou. Ty dva mlsné jazýčky ochutnávající její čím dál víc šťavnatější broskvičku. Ty dva tvrdé údy jenž ji nedopřejí oddechu...

Co se jí honí hlavou? Jak se asi cítí v této chvíli? To vám může říct jen ona. Jisté je však jen jedno - teď ne, protože je právě v “lepší společnosti”, v obležení i v zajetí, na vrcholu, i ve snu…