Po podpisu smlouvy se Lucka nestačila ani pořádně rozkoukat a už přišla špatná zpráva – druhá modelka nedorazila.
Ve studiu stála jen blondýnka, kterou Adam představil jako Michaelu, s tím že při focení používá zkrácené jméno Mia.
„To myslíš vážně?“ vydechla Lucie a podívala se na Adama s neskrývaným nesouhlasem. „Já mám být manažerka, ne náhradní modelka. To přece není v popisu práce.“
Adam zvedl obočí a usmál se. „Dnes ano. Klient čeká materiál. Buď to zvládneš ty, nebo celé focení padne.“
Lucka cítila, jak se v ní zvedá vlna odporu. Tohle není fér. Podepsala jsem smlouvu před pěti minutami a už mě tlačíš do toho, čeho jsem se chtěla vyvarovat. Byla pyšná na svou novou roli, chtěla být profesionální, organizovat Adamovo focení, respektovat druhé a aby druzí respektovali jí – ne zase jen „ta holka před foťákem“.
Přesto nakonec přikývla. Styděla se za to, jak snadno se nechala zvyklat.
Vizážistka ji rychle připravovala. Lucka seděla v křesle a vnitřně zuřila. Proč to dělám? Proč mu nedokážu říct ne? Když jí vizážistka nanášela sytě rudou rtěnku, Lucka v zrcadle viděla své vlastní oči – plné směsice hněvu, studu a nechtěného vzrušení.
Když stála v šatně v černém krajkovém setu, poloprůhledném korzetu a samodržících punčochách, Adam k ní přistoupil. Pohladil ji po boku.
„Vypadáš skvěle,“ řekl tiše.
Lucka ucouvla o půl kroku. „Tohle jsem nechtěla,“ zašeptala tvrději, než zamýšlela. „Chtěla jsem ti pomáhat z druhé strany. Ne stát tady polonahá jako tvoje… hračka.“
Focení začalo a Lucka bojovala sama se sebou na každém kroku. Při každé póze v ní zuřil vnitřní konflikt. Tělo ji poslouchalo – prohnula se, podívala se svůdně do objektivu, lehce roztáhla nohy v punčochách – ale hlava křičela: Tohle není správné. Ne tak rychle. Ne tak veřejně.
Obzvlášť těžké to bylo, když Adam tiše dirigoval: „Pomalu si přejeď rukou po stehně… ano, takhle. Podívej se na mě, Kuki.“
V tu chvíli v ní vzplanul odpor smíšený s touhou. Cítila se ponižovaná, zároveň však vzrušená jeho pohledem. Slzy jí na okamžik zahalily oči, ale rychle zamrkala, aby zmizely.
Vizážistka mezitím tiše pomáhala s převlékáním a úpravami, ale Lucka téměř neslyšela její slova. Byla příliš zaneprázdněna vnitřním bojem.
Při jednom z převlékání jí vizážistka štípla, Lucka se na ní utrhla a potom se rozbrečela a utekla do sprchy. Vizážistka za ní vešla do sprchy a zavřela dveře. Vlažná voda už stékala Lucce po tváři, mísila se se slzami a rozmazanou rtěnkou. Lucka stála opřená čelem o studené obklady, ramena se jí třásla.
„No tak… Lucko,“ řekla vizážistka tiše a opatrně jí položila ruku na mokré rameno. „Dýchej. Je to v pohodě.“Lucka se prudce otočila a vybuchla: „To teda není!“ Voda jí stékala po obličeji, po krku, po krajkovém korzetu, který už byl úplně promočený. „Nic není v pořádku! Před hodinou jsem byla manažerka. Teď stojím tady skoro nahá a nechávám se…“ Hlas se jí zlomil. „…nechávám se používat jako kus masa před foťákem.“
Vizážistka se neodtáhla. Jenom ji lehce pohladila po paži. „Vidím, jak se s tím pereš. Máš to v očích. Ten boj. Je to… intenzivní, co?“
Lucka se sarkasticky zasmála skrz slzy. Intenzivní. To je všechno, co k tomu dokážeš říct? Uvnitř v ní zuřila bouře. Jedna její část chtěla utéct, zabalit se do ručníku, říct Adamovi, ať si to strčí někam. Druhá část – temnější, zrádná – cítila, jak jí mezi nohama pulzuje teplo pokaždé, když si vzpomněla na jeho hlas: „Pomalu si přejeď rukou po stehně… Podívej se na mě, Kuki.“
„Proč to nedokážu odmítnout?“ zašeptala spíš pro sebe. „Podepsala jsem smlouvu a najednou jsem zase jeho modelka. Jeho… věc.“ Slovo „hračka“ jí tentokrát neprošlo přes rty, ale viselo ve vzduchu.
Vizážistka jí jemně otřela rozmazanou řasenku pod očima. „Protože část tebe to chce. I když se tomu bráníš celým tělem. Viděla jsem to u mnoha dívek. Ten vnitřní rozpor je někdy silnější než touha samotná.“
Lucka zavřela oči. Ano. Přesně to. Cítila se ponižovaná. Cítila se slabá. A zároveň se jí bradavky tvrdě tlačily proti mokré krajce, tělo bylo napjaté jako struna a mezi stehny se jí rozlévalo nepříjemně sladké a vzrušující teplo.
Když se vrátila na plac, už byla znovu nalíčená – tentokrát s trochu rozmazaným, „zneuctěným“ lookem, který Adamovi evidentně vyhovoval. Stál za foťákem, nohy rozkročené, pohled soustředěný.
„Pokračujeme,“ řekl klidně. „Tentokrát na posteli. Na zádech, nohy lehce pokrčené, ruce nad hlavou.“
Lucka se položila. Prsty se jí zatínaly do prostěradla. Ne. Tohle už ne. Řekni ne. Vstaň a odejdi.
Ale tělo zůstalo. Když Adam přistoupil blíž a upravoval jí polohu stehna, lehce jí přejel prsty po vnitřní straně, Lucka se zachvěla. Odpor v ní křičel, ale hlas byl čím dál tišší, přehlušený tepem mezi nohama.
„Podívej se na mě,“ zašeptal.
Zvedla oči. V jejím pohledu byl hněv, stud, slzy, které se ještě neprovalily – a něco mnohem zákeřnějšího. Podvolení.
Adam se usmál, téměř něžně.
„Hodná holka.“
Mia dorazila až těsně před další sérií. V šatně u make-upu se na Lucku usmála a tiše řekla: „Holka, ty to fakt zvládáš skvěle. Viděla jsem ty záběry – máš to v sobě, ten výraz sexy energie je bomba.“ Lucka se jen slabě usmála, uvnitř však stále vřela. Skvěle? Já tady umírám studem a ty mi říkáš, že to mám v sobě? Naštvanost v ní ještě doutnala – na Adama, na situaci, na sebe samu, že se nakonec vždycky podvolí. Přesto přikývla a obě šly k vizážistce.
Mia (blondýna v jemném světle růžovém krajkovém setu) seděla vedle Lucky u make-upu a pochvalně ji pozorovala. „Ty jsi ale krásná v tom sytě rudém prádle,“ řekla s obdivem. „Ta tmavě hnědá barva tvých vlasů s tou hlubokou červení vypadá fakt luxusně – jako bys byla stvořená pro temnější fotky.“
Lucka si prohlédla svůj odraz v zrcadle. Sytě rudý krajkový korzet s černými detaily a samodržící punčochy v podobném odstínu skvěle doplňovaly její tmavé vlasy a vytvářely silný kontrast proti světlé blondýně vedle ní. Uvnitř však stále doutnala zbytková naštvanost. Pochvala nebo ne, pořád tu nejsem dobrovolně, pomyslela si, zatímco se zvedala k další společné sérii.
Adam přišel k oběma, “Tohle je předposlední série, když se trochu odvážete, budu rád.” Lucka k němu přišla a trochu drsněji ho plácla do ramene. “Měla jsem být manažerkou.” Adam se zakřenil, “Ok, když příště nedorazí modelka tak v pravomocech manažerky nově doplníme vhodnou dobu na sehnání náhrady a případná smluvní pokuta za nedodržení termínu smlouvy půjde na vrub manažerky. Bereš?”
Lucka ztuhla. Chvíli na něj jen zírala, tmavé vlasy jí spadaly přes rameno na rudý korzet.
Tohle je vydírání v rukavičkách, proběhlo jí hlavou. Cítila, jak v ní znovu vzplál odpor – teď už nejen kvůli tomu, že ji donutil aby byla modelka, ale i kvůli tomu, jak chytře ji teď zahnal do kouta.
„Ty parchante,“ zašeptala tak, aby to slyšel jen on, a znovu ho plácla, tentokrát o něco silněji. V očích měla směs hněvu a neochotného uznání.
Adam se naklonil blíž, hlas měl temný a pobavený:
„Tak co, manažerko? Bereš tu novou klauzuli, nebo radši zůstaneš mojí náhradní modelkou i případně příště?“ Lucka stiskla rty. Věděla, že ať řekne cokoli, prohraje. Nakonec procedila skrz zuby: „Beru… ale jestli tohle zneužiješ, tak ti to spočítám.“
Adam se usmál vítězoslavně a lehce ji pohladil po rudém korzetu na boku. „Hodná holka. A teď pojďte na plac – a tentokrát se opravdu trochu odvažte.“
Lucka se otočila, srdce jí bušilo a mezi nohama cítila další zrádnou vlnu tepla. Zase jsem mu to sežrala. Zase.
Podívala se na Miu. „Slyšela jsi fotografa. Máme se odvázat.“
Mia na ni chvíli koukala a pak tiše dodala: „Je to parchant, ale ví, co chce, a jde si za tím.“
Lucka se lehce usmála, něco se v ní přepnulo. Jsem manažerka. I když teď stojím tady v rudém prádle. Natáhla ruku a jemně, ale rozhodně chytila Miu za bradu, zvedla jí obličej k sobě.
„Tak se odvaž,“ zašeptala jí Lucka svůdně do ucha, hlas měla najednou klidnější, autoritativnější. „A nech to na mně.“
Mia se zachvěla a tiše přikývla. Lucka ji pomalu přitáhla k sobě, jejich těla se přitiskla – rudá krajka proti světle růžové. Prsty jí přejela po boku, lehce, dráždivě, až Mia tiše vydechla. Lucka cítila, jak jí v hrudi narůstá podivná, opojná dominance. Já rozhoduju, jak daleko zajdeme.
Uvnitř se jí stále ozýval ten starý odpor (Tohle jsem nechtěla…), ale byl přehlušený novým, temně sladkým pocitem moci. Když Adam tiše přišel s dalším pokynem, Lucka Miu lehce otočila zády k sobě, přitiskla se na ni a nechala své ruce pomalu sklouznout po jejích bocích, až se prsty lehce dotkly stehna.
„Dobře,“ zašeptala jí Lucka do vlasů. „Teď budeme vypadat přesně tak, jak chce.“
Mia se tiše, vzrušeně nadechla a Lucka v tu chvíli věděla, že i přes všechen vnitřní boj začíná tuhle hru ovládat.
Lucka otočila Miu zády k sobě a trochu víc se přitiskla svým klínem na zadeček Mii a pomalu, zvědavě začala jezdit rukou od jejích stehen přes bříško až na prsa. Klínu se schválně vyhýbala – chtěla ji dráždit, ne jí dát všechno najednou.
Mia se tiše zachvěla a lehce zatlačila zadečkem dozadu, proti ní. Lucka se usmála, vnitřně opojená tím novým pocitem kontroly. Jsem manažerka… a teď ji mám přesně tam, kde ji chci, pomyslela si s temným uspokojením. Ruka jí pomalu obkroužila Miiino prso, palcem lehce přejela přes bradavku přes tenkou krajku, pak se zase vrátila dolů po břiše.
„Pomalu… a hezky se prohnout,“ zašeptala jí Lucka do ucha dominantním, ale sametovým hlasem. Mia poslechla a Lucka znovu přitiskla svůj klín pevněji na její zadeček, tentokrát s lehkým, pomalým pohybem boků.
Uvnitř se jí stále ozýval ten vnitřní hlas odporu – Tohle přece nejsem já… nebo ano? – ale byl čím dál slabší. Dominance ji opíjela. Cítila, jak je sama mezi nohama vlhká, a ta zrádná touha ji nutila jít dál.
Adam za foťákem jen tiše zamručel spokojeností a pokračoval v focení.
Adam se pousmál, zjevně spokojený s vývojem.
Lucka otočila Miu čelem k sobě. Teď stály těsně proti sobě. Tmavé vlasy Lucky kontrastovaly se světlou blondýnkou, rudá krajka s růžovou. Lucka ji chytila jednou rukou v pase a druhou jí pomalu přejela po tváři, palcem jí lehce přejela přes spodní ret.
„Podívej se na mě,“ zašeptala Lucka tiše, ale s jasnou dominancí v hlase. Mia zčervenala a poslechla. Lucka se k ní naklonila tak blízko, že se jejich rty téměř dotýkaly, ale nepolíbila ji – jen ji dráždila teplým dechem. Ruka jí sklouzla dolů po krku, přes dekolt až na prsa, kde ji jemně, ale sebevědomě stiskla.
„Dobře… teď se o mě opři,“ přikázala tiše Lucka a přitáhla si ji ještě blíž, až se jejich těla pevně přitiskla. Cítila teplo Miina břicha a stehna mezi svýma nohama. Uvnitř v ní zuřil zvláštní mix – zbytek studu a odporu, že tohle dělá, a silná, opojná dominance. Ona je teď moje. Manažerka rozhoduje.
Mia se tiše, roztřeseně nadechla a Lucka se usmála temným, uspokojeným úsměvem.
Lucka stydlivě políbila Miu. Byl to jemný, váhavý polibek – spíš dotek rtů než opravdové políbení. Přesto v něm bylo všechno: stud, vnitřní odpor a rostoucí touha.
Mia tiše vydechla a otevřela rty. Lucka zaváhala jen zlomek vteřiny, pak ji políbila znovu, tentokrát vášnivěji, pomaleji. Jednou rukou ji držela v zátylku, druhou jí hladila bok. Polibek byl sladký, ale Lucka v něm zároveň prosazovala svou nově nalezenou dominanci – lehce Miu ovládala, určovala rytmus.
Když se od sebe oddělily, měla Mia zarudlé tváře a Lucka v sobě cítila bouři. Bože, co to dělám… Styděla se, ale zároveň ji ten pocit moci a intimity vzrušoval mnohem víc, než čekala.
Adam za foťákem jen tiše zamručel: „Pěkně… pokračujte.“
Lucka se podívala Mii do očí, prsty jí lehce přejela po spodním rtu a zašeptala:
„Ještě jednou.“
Lucka jemně olízla Mii ret a pak pomalu začala svým jazýčkem pronikat do její pusy. Přidržovala ji pevně za zátylek, prsty zabořené do blond vlasů. Polibek byl hlubší, vlhčí, stále kontrolovaný – Lucka rozhodovala o tempu, o hloubce, o tom, kdy Mia smí vydechnout.
Mia zasténala tiše do jejích úst a celá se přitiskla blíž. Lucka cítila, jak jí tělem projíždí silná vlna vzrušení. Tohle je šílené… ještě před hodinou jsem ji vůbec neznala, běželo jí hlavou, ale ruka v Mii zátylku zůstala pevná. Dominance, kterou v sobě objevila, ji teď naplňovala mnohem silněji než stud.
Pomalu jazykem prozkoumávala Mii ústa, občas ji lehce kousla do spodního rtu, pak zase uklidňovala jemným olíznutím. Jejich těla se třela o sebe – rudá krajka proti světle růžové, tmavé vlasy smíchané se světlými.
Když se nakonec odtrhly, měla Mia oči zastřené touhou a Lucka těžce oddychovala. Uvnitř v ní stále bojovaly dva hlasy – jeden křičel, ať přestane, druhý chtěl jít dál a dál.
Adam přišel k nim a jemně obě plácl po zadku. „Poslední série. Mio, ty budeš mít perleťově bílé spodní prádlo, punčošky i košilku. Kuki, ty si vezmeš černé.“
Mia se rychle zvedla a odběhla do šatny. Lucka (Kuki) zůstala stát. Adam se k ní naklonil, jemně ji kousl do ucha a zašeptal:
„Překvapuješ mě… Jen tak dál.“
Jeho horký dech a ta slova ji probraly až do morku kostí. Lucka cítila, jak se jí mezi nohama rozlévá nová vlna tepla. Překvapuju ho? Uvnitř bojovala – část ní byla pořád naštvaná, že tu stojí jako modelka, ale druhá, temnější část se už nemohla dočkat, až si oblékne tu černou krajku a bude dál ovládat Miu.
Když se za pár minut vrátila v černém – hlubokém krajkovém korzetu a zdůrazňoval její tmavé vlasy, tangách a připnutých punčochách na podvazcích, které byly součástí korzetu tak vypadala nebezpečně sexy. Mia vedle ní v perleťově bílém kompletu (lehké košilce, která skoro nic nezakrývala, a bílých punčochách) působila jako nevinný anděl vedle temné královny.
Lucka se postavila za Miu, přitiskla se na ni zepředu a zašeptala jí do ucha tak, aby to Adam slyšel:
„Teď budeš hodná holka… a necháš mě, ať ti ukážu přesně tak, jak to on chce.“
Její ruka sklouzla po Mii bílém břiše dolů a zastavila se těsně nad klínem. Mia se zachvěla.
Lucka se usmála. Odpor v ní ještě úplně neutichl, ale teď byl silně přehlušený touhou vládnout.
Mia poprosila vizážistku o přepudrování. Vizážistka vzala světlejší pudr a jemně jí přejela po tvářích a nose. Současně s tím Mia změnila výraz obličeje – oči lehce rozšířené, rty mírně pootevřené, hlavu jemně nakloněnou stranou. Najednou vypadala jako dokonale nevinná, téměř panensky dívčí blondýnka v bílém prádle.
Adam se pousmál té proměně a tiše zamručel: „Perfektní kontrast…“
Lucka stála vedle v černém krajkovém kompletu, tmavé vlasy jí spadaly přes ramena. Ten pohled na Miu ji zasáhl přímo do podbřišku. Vypadá tak čistě… a já ji za chvíli zkazím před objektivem. Vnitřní dominance se v ní znovu probudila naplno.
Přistoupila k Mii zezadu, přitiskla se na ni a zašeptala jí do ucha:
„Nevinná holčička, co? Uvidíme, jak dlouho ti to vydrží.“
Prsty jí lehce přejela po vnitřní straně stehna těsně pod bílou krajkou punčoch. Mia se zachvěla, ale výraz nevinnosti na tváři udržela. Adam zvedl foťák a začal fotit poslední sérii.
Lucka cítila, jak se v ní mísí stud, vzrušení i temná radost z toho, že teď hraje hlavní roli v Adamově hře.
Mia držela tu nevinnou tvářičku po celou poslední sérii – velké oči, lehce pootevřená ústa, mírný ruměnec na tvářích. Vypadala jako andílek, který se právě ocitl v zakázané situaci. A nechala Lucku, aby ji sváděla.
Lucka toho plně využila. V černém prádle působila vedle ní jako temná svůdkyně. Pomalu ji otáčela, přitiskla se na ni z boku, rukou jí přejela přes břicho, pak nahoru mezi prsa a zpátky dolů. Prsty jí lehce přejížděla po vnitřní straně stehen, vždy těsně kolem bílé krajky, aby jí dráždila.
Naklonila se a znovu ji políbila, tentokrát pomaleji, hlouběji, zatímco Mia zůstávala pasivní, s tou nevinnou maskou na tváři. Jen občas se jí z hrdla vydral tichý, roztřesený vzdech.
Lucka cítila obrovskou vlnu moci. Je tak poddajná… a já ji mám úplně v rukou. Vnitřní odpor už téměř utichl, přehlušený vzrušením z dominance. Každý dotek, každé olíznutí krku, každý stisk boků byl promyšlený – chtěla, aby Adam viděl, jak dokonale dokáže Miu ovládat.
Adam fotil bez jediného slova, jen se občas usmál za foťákem.
Když série skončila, Mia stále měla na tváři ten nevinný výraz, ale oči jí hořely. Lucka ji ještě chvíli držela v náručí, prsty zabořené v jejích blond vlasech, a v duchu si uvědomovala, že dnes překročila hranici, za kterou už není cesty zpět.
Adam naposledy zmáčkl spoušť, prohlédl si displej a spokojeně přikývl.
„Hotovo. Výborná práce, holky. Tohle bude pecka.“ Usmál se na ně a déle se zadíval na Lucku. „Kuki… dnes jsi mě fakt překvapila.“
Jakmile za sebou zavřely dveře šatny a vešly pod sprchu, Mia otočila hlavu, z tváře jí spadla veškerá nevinnost. Oči měla najednou temnější, rty lehce pootevřené v drzém úsměvu.
„Víš co, Lucko?“ zašeptala, zatímco se k ní tiskla. „Celou dobu jsem hrála tu hodnou holčičku… ale ve skutečnosti mě to kurva bavilo. A ty jsi to měla v sobě taky.“
Přitlačila Lucku ke stěně, vášnivě ji políbila a rukou jí okamžitě sklouzla mezi nohy. „Teď už žádná role,“ zašeptala jí do ucha a dva prsty jí pomalu zasunula dovnitř. Lucka zasténala a nohy se jí roztřásly.
Mia ji sváděla s jistotou – líbala ji na krku, sahaly na prsa, kousala bradavky a prsty ji rytmicky vzrušovala, zatímco palcem dráždila klitoris. Lucka se snažila držet, ale rychle podlehla. Vyvrcholila prudce, s tichým, roztřeseným výkřikem, tělo se jí křečovitě napínalo kolem Miiných prstů.
Než se stačila vzpamatovat, Mia ji otočila čelem ke stěně, klekla si za ní a jazykem ji dokonale dohnala k druhému orgasmu.
Když se obě konečně narovnaly, Mia ji objala zezadu, lehce ji kousla do ramene a zašeptala:
„Tak co… V aťasu budeš manažerka, kterou budu poslouchat a mimo aťas budeme kamarádky s výhodama?“
Lucka neodpověděla hned. V hlavě se jí mířily myšlenky na manažerskou roli, na Adama, na to, co se dnes stalo. Usmála se jen slabě a přitáhla si Miu blíž.
Cítila, jak jí srdce buší. Stud, vzrušení i překvapení se v ní mísily. Podívala se Mie do očí a pomalu přikývla…
