Přádelna

Moje jméno je Alena, jsem 168 cm vysoká, ale, i když už mám 18 let, vážím jenom 40 kg, od té doby, co jsem zápasila s anorexií. Jsem štíhlá s malými prsy a blond vlasy na ramena. Jsem ještě panna, ale mám kladný vztah k sexu a ráda a často onanuji.
Zrovna teď mě můžete vidět v suterénní prádelně, v našem rodinném domku. Ale neuvidíte mě, a protože jsem úplně nahatá a abych nebyla přistižená, zamkla jsem se na dva západy a ještě jsem pod dveře strčila malý dřevěný klínek. Na malé okénko do dvora jsem zavěsila ručník. Hlavně aby mě neviděl Petr, ten 14letý spratek od sousedů, který mě šmíruje, když se chodím opalovat na zahradu.
Naši odešli do kina a nemusím nikomu nic vysvětlovat. Byla jsem zde tolikrát, když jsem mamce pomáhala s prádlem, ale dnes jsem zde kvůli jiné věci. Všimla jsem si už dávno, že v prádelně je veliká vodovodní trubka, která se táhne pod stropem a je upevněná velkými kovovými skobami. Je velice solidní. Hodí se k uskutečnění mého snu, kvůli kterému už několik týdnů špatně spím a ve škole se nemohu soustředit. Je to tím, že jsem tajně viděla mládeži nepřístupný film, kde věšeli mladou Vietnamku asi v mém věku. Hrozně mě vzrušilo, jak se ve smyčce zmítala a kroutila. Byla oběšená svlečená a bylo vidět, že jak jí ze vlhkého ohanbí vylézá červený hřebínek. Nakonec jí povolily svaly a počurala se.
Někde jsem se dočetla, že při věšení mohou muži i ženy dosáhnout orgasmu. Potom jsem už netoužila po ničem jiném, než si takový zážitek vyzkoušet na vlastní kůži. Na zdi v prádelně je velké zrcadlo. Je už trošku zašlé, ale vidím se v něm dobře a tím budou moje zážitky ještě umocněné. Prádelna je vytopená a i když na sobě nemám ani nitku, je mi příjemně teplo.
Vystupuji na rozviklanou stoličku a prostrkuji provaz nad vodovodní trubkou. Je to šílené, ale na jednom jeho konci se budu za chvíli houpat. Jsem ještě mladá a nechce se mi umřít, navíc tak potupně, oběšená nahá na provazu v naší prádelně. Dlouho jsem se proto trápila s řešením, jak se nakonec zachránit a vrátit se na zem. To, co jsem nakonec vymyslela, by nemělo mít chybu.
Druhý konec provazu vede k uchu velkého prádelního kotle o objemu přes 50 l, který mě naplněný vodou hravě převáží. Plním kotel vodou a zastrkuji zátku do otvoru, která je ve dně. Od zátky vede tenký provázek k vodovodu u dveří, na který je nasazena hadice pro zalévání zahrady. Odšroubovávám hadici z vodovodní trubky a na vodovod nasazuji krátkou asi půlmetrovou hadici. Přehazuji provázek, který vede od zátky v kotli přes vodovodní kohoutek, a na jeho konci připevňuji 10litrový kbelík, do kterého směřuje krátká hadice. Dalším provázkem nakonec spojuji konec hadice se stoličkou. Když se na ni postavím, zkrátím provázek tak, aby se hadice odklonila mimo kbelík. Předtím, než se oběsím, pustím tenkým praménkem vodu. Ta poteče napřed mimo kbelík, ale jakmile už nebudu stát na stoličce, provázek nebude hadici odklánět, ta se napřímí a voda začne plnit kbelík. Pod vahou naplněného kbelíku se provázek napne a vytáhne zátku. Voda vyteče, kotel se pomalu vyprázdní, a když nebude moci déle držet moji váhu, nechá mě postupně klesnout dolů.
Napřed se zkouším na lano pověsit jenom za ruce, jestli je dostatečně pevné. Pod mojí nepatrnou vahou jenom trošku pruží, ale trubka drží. Zkouším se na rukou povytáhnout a připadám si v tom okamžiku jako divoška, která šplhá po liáně. Jak se mi lano otírá o prsa a rozkrok, najednou se dostávám do zvláštního stavu křečovité extáze. Třesu se a co je zvláštní, nemohu povolit. Nekontrolovaně se omotávám nohama mnohonásobně kolem lana, které mám zařezané do čárečky mezi nohama. Doléhá na mě zvláštní nával vzrušení, něco jako oplodňovací reflex, který mě nutí přivinout k sobě samce. Mimo svoji vůli na laně předvádím trhavé frikční pohyby a lano mi přitom silně drhne poštěváček. Ať chci nebo nechci, pud mě nutí zuřivě přirážet a nastrkovat svoji okrasu proti neexistujícímu penisu. I když jsem to s chlapcem ještě nikdy nedělala, je mi jasné, že se to dělá přesně tak, jak to silou nepodmíněného reflexu předvádím nyní já. Všechny civilizační návyky jsou ty tam a ze mě se vyklubala dychtivá samice, která chce kopulovat. Z pochvy mi teče tolik šťávy jako nikdy předtím. Co se to děje? Toužím, aby mi do pochvy pronikl nějaký obrovský samčí ohon, a vymetl mi tam každé zákoutí. Ale žádný samec zde není, jenom lano, na kterém za chvíli prožiji extázi. Je mi trošku trapně, co na laně předvádím, ale nemohu přestat, dokud nedosáhnu, ač nechtěného, vyvrcholení. S vypětím vůle, se z lana, ač velice nerada, odmotávám a spouštím na podlahu. Zmateně se třesu a jednám už spíše pudově. V místě, kde bylo lano zařezané do štěrbinky je vidět zřetelná vlhká skvrna.
Abych se trošku uklidnila, lezu do kotle s vlažnou vodou a celá se namáčím a vymývám si ulepené ohanbí. Jak si přejíždím po naběhlé fazolce mezi naběhlými stydkými pysky, skoro jsem zase hned udělaná. Ale potom se ovládnu, a když se alespoň na chvíli zchlazuji, bez osušení vystupuji na vratkou stoličku, jako na popraviště a balancuji na ní úplně nahá a mokrá. Tajně, aby naši nevěděli, jsem si ostříhala a vyholila všechny chloupky v rozkroku a pod paží, kterých tam stejně moc nebylo, takže vypadám se svojí štíhlou postavou jako malá holčička. Broskvičku už mám ale krásně červenou, jak jsem si ji třela lanem. Moje miniaturní bílé kalhotky jsou na rozkládacím stole. V ničem jiném jsem do prádelny nepřišla. Předtím, než jsem přikročila k exekuci, jsem ještě pustila do ze záchranného vodovodu tenoučký čůrek vody. Ne moc velký, aby se zátka nevytáhla moc brzo. Na něm ale bude záviset můj život.
Uvazuji na laně naproti mého obličeje škrtící smyčku. Přineseným koženým řemínkem si svazuji pevně nohy v kotnících a kolenou. Představuji si, že mě svazuje svalnatý katův pomocník a běsnící dav chce moji smrt. Všichni vidí moje obnažené tělo a všichni mě chtějí vidět zmítající se a dusící se na šibenici. Krev mi tepe v celém těle a v břiše a ještě níže se mi šíří pocit slastného mravenčení. Podávám si řemínek nahoru a chci si svázat vzadu ruce. Jsem nedočkavá a moje ruce se třesou, takže trvá chvíli, než uvážu pouta na konci lanka. Ale napřed si musím nasadit smyčku na krk. Lanko sevřené mezi mýma nohama udrží manžety pout chvilku na místě.
K mému překvapení je obtížné nasazovat smyčku přes hlavu. Musím strkat bradu dovnitř, potom zaklonit hlavu dozadu a utáhnout vzadu uzel. Upravuji uzel tak, že by se zarazil naproti mému hrtanu, ne stranou, proti krevním cestám. Po malém zaváhání si nakonec za zády nasazuji pouta. Chtěla bych být spoutaná i v loktech, ale tam se sama svázat nedokážu.
Potom jsem už zcela bezmocná. Dívám se na sebe do zrcadla. Lano kolem mého krku. Ruce mám přimanžetovány lankem, které se táhne vzadu mezi mýma nohama ke kolenům a dále ke kotníkům. Nohy jsou přinejmenším 0,5 m nad podlahou. Bože. Jsem moc, hrozně moc rozdrážděná a vzrušením až pološílená. Cítím, jak mi topoří prsní bradavky a poštěváček a cítím narůstající teplo v pánvi.
Chci si ještě upravit smyčku na krku, ale už nemohu ruce z pout vytáhnout. Čím více se snažím, tím více se mi manžety koženého lanka utahují kolem zápěstí. Vrávorám a málem jsem spadla. Na stoličce mě drží našponovaná oprátka. Smyčka na krku se mi přitom stáhla a mohu jen sípavě dýchat. Panebože, co jsem si to vymyslela, nezahrávám si už příliš?
Z pout se nyní už sama nedostanu, ani kdybych neměla smyčku na krku a nestála na rozviklaném kusu nábytku. Snad se mi to nějak povede, až budu zase na zemi. Ale abych se tam dostala, napřed mě čeká peklo „oběšení.“ Nebo rajská zahrada rozkoše? Přestávám soudně uvažovat nad svojí bezvýchodnou situací a začínám ze vzrušení staženým hrdlem přerývaně dýchat. Jsem už zase tak nadržená, že mi šťávy tečou po stehnech až ke kolenům.
Třu si mokrá stehna a cítím, že z očekávání dosud neznámé slasti začínám samovolně čurat. Ráda bych to zastavila, ale hladké svalstvo nade mnou vítězí a proud moči ze mě uniká táhlým obloukem, dokud nemám měchýř prázdný. A i potom se mi měchýř sám stahuje a vymačkává ještě poslední kapky.
Je čas. Já vím, že je čas. Musím to udělat teď, nebo vyteču dříve, než chci. Pomalu se blížím prsty na nohou k hraně stoličky. Dívám se na sebe v zrcadle. V tento moment můj obrázek v zrcadle je neuvěřitelně sexy. Vzpomínám na oběšené děvče z filmu a snažím se vcítit do jejich pocitů. Byla před smrtí taky tak vydrážděná, nebo jenom já jsem tak úchylná?
Konečně se odvažuji překročit okraj stoličky. Před očima mám vyděšenou dívku z filmu, které podstavec pod nohama podtrhl kat. Chci se spustit co nejjemněji, ale při pádu se stolička převrací a já padám do smyčky celou vahou. Spíše podvědomě cítím, že stolička přitom odletěla někam až ke stěně. AAAAAAAAGGGHH. Už není cesty zpátky.
Klesám jenom několik dm a oprátka se mi utahuje kolem krku. Kývám se ze strany na stranu a lano na trubce nepříjemně vrže. Voda, která už teče do kbelíku, slabě zurčí. Lapám po dechu. Ne. Zkouším lapat po dechu, ale nemohu moc dýchat! Oprátka je zaříznuta do kůže mého krku a má průdušnice je sevřena. Naštěstí jsem lehounká a oprátka není stažená až na konec. Neuvěřitelné! Bolí to. Náhle se ale začínám bát. Jestli se něco pokazí, budu se nekonečně dlouho dusit, až z toho zešílím a konec nepřijde.
Potom moje oči zahlédnou postavu v zrcadle. Dívka v zrcadle je oběšená. Ó pane!. To je moje oběšení. Tak sexy!
Já jsem oběšená, buší mi v hlavě návaly krve. Vlny vnímání této potupné situace začínají zaplavovat moje tělo. V oprátce se pomalu točím a nemohu nic jiného dělat, než se zmítat a svíjet a přitom tiše sípat. Dívka ve filmu mohla kopat nohama, ale já mám nohy svázané a mohu je jenom ohýbat v kolenou nebo zvedat až k břichu. Šponuji špičky na nohou a snažím se nahmátnout něco pevného, ale na cementovou podlahu dosáhnu jenom letmo palci na nohou. Šponuji se, jak to jde nejvíce, ale marně. Na palce se postavit nedokážu, jenom se nepatrně nadlehčím, ale do lýtek mě začíná chytat křeč. Chtěla bych být už dole, ale voda do kbelíku natéká tak hrozně pomalu…
Jsem chycená do pasti a nemohu nikam utéci. Pocity ponížení z beznadějného tělocviku a strachu z nové situace se začínají rychle erotizovat. Škoda, že mě nikdo nevidí. Jsem sama, chycená a visím bezmocná úplně nahá a bez chloupků za krk ve smyčce na trubce ve špinavé prádelně. Byla jsem mnohokrát nadržená a vzrušená, ale takového orgasmu, který mě brzo zachvátí, jsem dosud nikdy nedosáhla. To se mi ještě nikdy nestalo. Asi brzo exploduji!
Vyvrcholení začíná hluboko v mé pánvi. Cítím, jak se mi napínají svaly v těle. Vystřeluji divoce pánví dopředu a dozadu, jako při souloži. Bez mého vědomí. Kde jsem se to naučila? Jedině v nějakém divokém hambatém snu. V klíně cítím vytékající vlhkost, která opět pomalu stéká mezi mé houpající se nohy. Nával slasti proniká mým tělem, a jak já se u toho vlním. Fantastické! Kdo ví, kdy skončím?
Extáze mě naplňuje do posledního kousku těla a mám pocit, že už nevisím, ale padám někam do prázdna. Cítím, jak začínám šilhat, a jazyk mi leze z pusy. Je to z nesmírné rozkoše, nebo začínám odcházet? Před očima mi naskakují červené kruhy a žluté hvězdičky.
Jak orgastické vlny polevují, zkouším supět, ale žádný vzduch neplyne přes stahující bolest v mém krku. Jak se pořád houpám vyšponovaná a prohnutá a jak se točím, má pozornost je soustředěna na obraz mého oběšeného těla, jak to mohu vidět v zrcadle. Znovu zkouším dosáhnout na zem, ale chybí několik mizerných cm. Zdá se mi, že se kolem mě snáší hrobové ticho.
Můj zrak je mírně zamlžen. Cítím se jako bych byla hvězdičkou prosvítající skrz otvor v mlze. Pohled jako v tunelu. Tam jsem já v zrcadle. Zřetelná stydká vlhkost mezi mýma nohama. Kůže propocená ze síly mého orgasmu. Na celém těle pupínky husí kůže a dívčí prsa zaostřená do podoby dvou nabroušených hrotů. Takový pohled mi úplně zasukoval vnitřnosti. Přitom předchozí orgasmus ještě nedozněl a už ve mně řádí další jako splašený mustang. Mlátím sebou zavěšená za krk ve smyčce v záchvatech orgastických návalů a kývám se divoce tam a zpět. Nakonec zažínám plihnout a visím ve smyčce už jenom jako hadrová panenka, úplně vyšťavená.
Jak dlouho bude trvat, než klesnu na podlahu. Připadá mi, že se houpu na provaze už celou věčnost. Nic ale nenasvědčuje, že to celé brzo skončí. Čeká mě ještě další extáze?. Další takový orgasmus už bych asi nepřežila. Ale to snad není pravda! Pane Bože! Za mým tělem v zrcadle mohu vidět, že do kbelíku už neteče žádná voda. Panebože, oni zastavili vodu. Zátka se nevytáhne. Malý provázek stále vede do kotle, ale je mírně prohnutý, místo toho aby vytáhl zátku! Voda nevyteče! Kotel se nevyprázdní! Oprátka se neuvolní. Nebudu zachráněna. Co mám dělat??????????