Lucieeee

Bylo to zvláštní,
nic podobného se mi ještě nikdy předtím nestalo. A už se to nikdy nestalo ani potom.
Možná se to mělo stát.
Stojím u stánku na pivo a najednou cítím velice příjemné teplo.
Kouknu kolem sebe a vidím sněhově bílou kouli, magnetickou, hřejivou, příjemnou.
Cítím zvláštní energii. Něco mi říká ať se podívám doleva.
Civím tam jak blázen. Vidím stejnou kouli, cítím magnetismus, v kouli ke mně kráčí anděl.
Říkám si, dočista jsem se musel zbláznit. Jenže je to tak příjemný, že na to kašlu.
Prostě se to děje. Naše koule se přitáhly. Spojily se v jednu. Nechápu co se to děje.
Mám na sobě šortky a cítím že mi stojí. Její ruka mi za něj chytá. Kdo jsi? Ptám se.
Jsem tady kvůli tobě a pro tebe. Nechápu. Nevadí. Její jazyk už mám ve své puse.
Slastný pocit. Cítím že patříme k sobě. Je prostě perfektní.
Nevím jak dlouho to trvalo. Vím, že na to nikdy nezapomenu.
Někdo příšel a všechno zkazil. Co tady děláš? Její kamarádka ji neurvale odtahuje ode mě.
Počkej tady, za chvíli se vrátím, říká.
Stojím tam a čekám. Čekal jsem opravdu dlouho. Hodiny. Nikdy jsem ji už neviděl.
Pátral jsem. Nevypátral. Hledal jsem ale nenašel. Byl to anděl?