#TheToy! nr. 5

Probudila se nahá na matraci. Svíčky dohořely, takže místnost byla zcela temná. Až po chvíli jí došlo, že to nebyl sen. Měla oteklá ňadra, bolelo jí v krku a o sezení nemohla být řeč. Po místnosti se pohybovala po čtyřech. Tvář měla zalepenou, stejně tak vlasy. Už neměla sílu ani k pláči, chtěla, ale nemohla. Místnost byla strohá. Nebylo v ní nic než pár stolů se svíčkami, matrace a křeslo. Pražec zavěšený u stropu na řetězech. Měla žízeň, hlad a potřebovala ze sebe smýt špínu předchozího dne. V každém rohu o sobě dávali přísvitem vědět kamery. Svíčkou se jednu pokusila rozbít, ale bezúspěšně. Aspoň ze sebe vybila trochu vzteku. Jak dlouho zde byla skutečně, nemohla říct. Nenašla ani své věci. Jediné, co jí zbylo, bylo její zneuctěné roucho Evino. Znovu usnula. Probudil jí až šramot otevíraných dveří. Při prvním pohledu na zde stojící postavu se zalkala a poskočila, až sjela z matrace. Rukama se pokusila skrýt si ňadra. Jednalo se o muže v obleku morového lékaře, který na ní svítil lucernou. Maska utlumila jeho slova, ale i přesto mu bylo rozumět „Vstaň a pojď se mnou. Máme pro tebe sprchu, toaletu a něco k jídlu.“ Poté se otočil a odkráčel pryč. Chvíli seděla, ale nakonec vstala a rozhodla se jít, nic jiného jí stejně nezbývalo. Čekal na ní u vchodových dveří. Nahá ho následovala po schodech. Studily jí do chodidel a třásla jí zima. Rukou si tiskla ňadra a dlaní se snažila skrýt si rozkrok. Venku byla tma. U dveří na ní čekali opět hromotluci v býčích maskách. Tentokrát odění. Přehodili přes ní deku. Lékař se k ní otočil a nasměroval jí plamínek z lucerny přímo do tváře. „Nasaď si na hlavu ten pytel sama!“ přikázal. „Nenuť mě, abych jim dal příkaz.“ Rozbil okamžitě její nevyřčený odpor. Uposlechla. Dovedli jí do vozidla, které bylo příjemně vyhřáté. Pořádně se obalila dekou a pokusila se opět usnout. Usnula skutečně tvrdě.
Když se znovu probrala, byla v mnohem lepším prostředí. Tedy aspoň ve srovnání s předchozím. Vlastně se jednalo o jednoduchou místnost s dřevěnou postelí, toaletním stolkem a přilehlou koupelnou. Na stolku byla kniha s názvem „Zpověď kurtyzány“ a miska s jídlem. U stropu svítila zářivka, chtěla jí zhasnout, ale vypínač nenašla. Světlo odhalovalo holé zdi místnosti a malou truhlu schovanou za postelí. Vestavbou zde byla zbudována prostá koupelna, do které se okamžitě zavřela. Zrcadlo zde bylo, ale možná by bylo lepší, kdyby ne. Její tvář by se vyjímala v galerii abstraktního umění. Rukou si s odporem vydrolila zbytky semene z tváře. Okamžitě zaplula do sprchy, kde byla nejméně hodinu.
Sprcha zapůsobila jako fyzická i mentální očista. Samozřejmě, že se nic nezměnilo, ale se zbytky spermatu a dalších tělních tekutin jakoby vše končilo v čističce odpadních vod. Cítila se najednou svěží, silnější. Voda jí znovuzrodila. Dokázala teď přemýšlet mnohem čistěji, mozek zase fungoval a okovy strachu se uvolnily. Musí jít dál. Po včerejšku musí. Rozhodně tohle nebyla práce, kterou si představovala a ani zdaleka se neblížila vysněným konstruktům, které si v hlavě projektovala při podepisování smlouvy, ale když už tomu obětovala tolik, může vůbec udělat krok zpět? Ne. Neúspěch vlastně ani nebyl v nabídce. Musí prostě zatnout zuby a i kdyby jí v kole lámali, vydrží. Snese všechno, protože až se probrodí všema těmahle sračkama, vystoupá do výšin, kde se třpytí zlato. Jasně, to je její cíl. Všem musí dokázat, že na to má. Lence, aby pochopila, že její holčičí sny nebyly jen vzdušnými zámky, nebyly jen pouhou iluzí. Taky vůči ní cítila trochu dluh. Chtěla jí dát peníze za vše, co pro ní udělala, chtěla jí vzít na dovolenou, zaplatit útratu v baru, koupit jí něco na sebe. Lenka si to zaslouží. Chtěla dokázat Tonymu, že není holka, která s ním bude spát za pár stovek, které vydělá ně nějaké předváděčce plechovek. Aby viděl, jaká diamant měl vedle sebe! Kretén. Pak přijede v naleštěný káře a vysměje se mu do obličeje! A co teprve její fanoušci, až bude hvězdou obálek, rozhovory se jen pohrnou a kdo tu bude vítěz? Co řeknou všichni ti hateři? Ha! Já, Edita, ta o které jsi všichni pochybovali! A nakonec tu byla její matka. Ta dostane největší školu, za všechno, co proti ní měla. Podpořila mě snad někdy v mém snažení? Ne. Kolikrát jsem jí říkala, že to někam dotáhnu a věřila mi? Ne. Jediné co chtěla je průměrná dceruška, hodná holčička, co v životě jen bude drhnout ubrus, věšet prádlo a starat se o partu děcek, zatímco její starej bude chodit na pivo a na vánoce jí koupí dárky v Lidlu. Nasrat matko, takový život rozhodně ne. V hlavě Editě vyskočil obraz, jak na ní matka zírá s otevřenou pusou a ona oděná v záři slávy sestupuje mezi lůzu, aby se jí vysmála do obličeje a naplila jí do něj, za všechnu neochotu a zrada, kterou vůči ní cítila! Ano, půjde do všeho.
Když vylezla z koupelny, seděla na její posteli Madam v rudých šatech. Otočila na ní nalíčenou tvář a řekla: „Dnes si odpočiň, čeká tě druhý úkol. Chci, abys byla pro malou připravená.“
Jakmile Edita spatřila její tvář, odhodlání odlétlo jako závoj ve větru. Vynořila se ostruha strachu, kterou do ní předešlého dne (nebo snad dní?) zabodli.
„Na co?“ vykoktala ze sebe. Chtěla říct něco rozsáhlejšího, ale krk měla stažený.
„Na Kolo štěstí, hračko.“ Pousmála se Madam.
Aniž by chtěla z úst jí vyskočilo přidušené „Já nechci…“ a jakmile si to uvědomila, rukou si zakryla ústa.
„Prosím?“ otázala se přísně „Ty si dovoluješ diskutovat?“
„Já… Ne.. Ujelo mi to.“
Madam si pomalu stoupla a ladným krokem k ní připlula. Byla skutečně vysoká, protože Edita musela zvednout pohled, aby viděla do jejích ledových očí, které se do ní zabodly. Vryly se jí pod kůži a neuhnuly. Ten pohled jí dokázat roztrhat na kusy. Madam přišla natolik blízko, že se její ňadra dotkla Editiny kůže. Jako by se jí zastavil dech. Madam vystřelila pravačky a sevřela Editě ústa, až vyšpulila rty. Přitáhla si jí k sobě, že ucítila mentolový dech. Ňadra se o sebe smáčkla a Edita se znovu roztřásla.
„Poslouchej, hračko, a poslouchej pozorně.“ Šeptala jí z bezprostřední blízkosti do ucha „Nejsi tu od toho, abys měla svobodnou vůli a už vůbec ne, abys rozhodovala o tom, co budeš a nebudeš dělat. Pokud tohle nepochopíš, tak mi věř, že zařídím, že při jakémkoliv sexuálním náznaku v tvém životě tvá nervová soustava udělá gordický uzel a ty se jen budeš modlit, aby se na světě našel psycholog, který se s tebou o tom vůbec bude chtít bavit. Ale ještě předtím budeš muset vylézt z ulity, do které se dobrovolně schováš, protože, a to ti garantuju, už nikdy nebudeš chtít vidět živou tvář. Pochopila jsi to hračko?“
Sevření jí bolelo, ale ani necekla. Jen se chvěla a po tváři jí stékala slza. Očima dala najevo, že vše bere plně na vědomí.
„Dobře, hodná hračka.“ Pochválila jí Madam, jejíž ruka jí potom pomalu pustila.
„Teď si odpočiň.“
„Ano.“
Byly to už tři dny, co se Edita nikomu neozvala. A co hůř, telefon měla vypnutý. Poslední aktivita na Instagramu před třeni dny. Něco se sakra dělo! Lenka si čím dál tím víc uvědomovala, že není v jejích silách zjistit o SplatterBell cokoliv bližšího. Na webu nebylo nic, krom zahraničních stránek s jediným kontaktem kdesi v Singapuru. Nejbližší další kontakt, který se jí podařilo dohledat, byla nějaká zprostředkovatelská kancelář v Německu, která se pyšnila spoluprací se SplatterBell asi šest let starými fotografiemi, takže také nula. Nakonec přistoupila k vlastním investigativním metodám. Vytočila Markovo číslo, které našla na vizitce SB v Editině pokoji. Když se zmínila o Editě, tak to rychle položil. Tohle přišlo zvláštní i Lence. Zavolala taky Editině matce a za pomoci oklik a mlžení jí přesvědčila, že nemá, aspoň do večera, volat policii. Sama si tím nebyla jistá, vlastně to bylo proti jejímu přesvědčení, protože toho rána jí sama chtěla volat, ale s tím číslem na neznámého měla pocit horké stopy.

Madam následně beze slova pokoj opustila. Dveře se zaklaply a Edita zůstala sama se zvířenými emocemi. Byla to zvláštní kombinace, se kterou si nedokázala poradit. Odhodlání posílené strachem nebo strach plynoucí z jejího odhodlání, a to vše posílené mysteriózní bizarností celé této performance, jejíž součástí se stala díky vlastní naivitě. Ležela nahá na posteli a přemýšlela o tom. Nevymyslela nic a nakonec skutečně usnula. Psychické vyčerpání si vybíralo svou daň.
Ze spánku ji vytrhnul pištivý křik: „Vstávej hračko, čeká tě další dobrodružství!“ doprovázený zahihňáním. Probrala se okamžitě. Malá dívenka ve svém bizarně rozpustilém oděvu jí tahala za ruku a drobná ňadra se jí třásla pod přiléhavým tričkem. Jakmile se Edita posadila, odběhla a ještě ve dveřích špitla se znepokojivou intonací „A nezdržuj, za chvíli si pro tebe přijdou.“ Vlastně až teď, když se měla obléci, si uvědomila, že je celou dobu nahá. V tomhle prostředí šel jaksi stud stranou, rychle se v tomhle směru adaptovala. Otevřela truhlu za postelí, kde nalezla oblečení. Tedy, spíš podvazky, krajkované spodní prádlo, bez podprsenky samozřejmě, síťované rukavice a obojek s vodítkem. Vše v černé barvě. Zatraceně proč černá, jak obligátní, osobně by si v tomto směru představovala spíš rudou. Oblékla se, ale obojek si nepřipnula. Chichotání opět oznámilo přítomnost Lolity, která však do místnosti nevstoupila. „Pojď ven, hračko!“ volala na ní. Edita se přiměla k pohybu. Dech se jí zrychlil, a aniž by chtěla, nalil se jí do žil adrenalin. Ve světle vycházejícího z pokoje stála Lolita a čekala na ní v přítomnosti mohutného hromotluka. Na rozdíl od ogarů však neoplýval maskulinitou, ale spíše tukem. Břicho mu vyselo před pobitý opasek kožených kalhot. Tvář měl skrytou přiléhavou koženou maskou s extrémně dlouhým nosem, ústa kryl zip a oči kulaté brýle s tmavými skly. Beze slova natáhl k Editě mohutnou ruku s nasazenou rukavicí, sevřel jí hrdlo a přimáčkl ke zdi, až se mu sádlo na paži rozhoupalo. O podlahu cinkla přezka obojku s vodítkem.
„Ts, ts, ts….“ Zasyčela Lolita a nespokojeně kývala hlavou, založila si ruce v bok a pokračovala „Měla sis snad vzít vše, ne?! Ošklivá hračka.“ A pohledem sjela na obojek ležící na zemi. Edita se chtěla ospravedlnit, ale přes stisk nemohla mluvit. Lolita k ní natáhla prstíky s barevnými nehty, přejížděla jí po břiše a poplácávala po ňadrech, jako když by posuzovala zvíře. „Takové krásy a tolik neposlušnosti.“ Povzdechla si a sebrala obojek. „No půjdeme.“ Zahihňala se a začala za klapotu podpatečků rozpustile odskakovat chodbou pryč. „Jdeme Hrubináči a vezmi mi hračku, prosím.“
Muž Editu pustil a ta se z plných plic nadechla. Přes oči jí vzápětí přetáhl masku a popadl jí za vlasy. Měl ohromnou sílu a Edita sotva pletla nohama v tempu jeho chůze. Dupot těžkých bot kontrastoval drobnému cvakání střevíčků, které klepaly do rytmu zpěvu Lolity „Zlatá kunda otevřená, velkým pérem roztažená, kdo do ní vejde, z toho sperma vyjde.“ Prozpěvovala si zřejmě vlastní předělávku.
Po několika schodištích, zatáčkách a chůzi konečně došli na místo. Sevření jí bolelo a vlasy táhly. Škubala sebou, několikrát se rukama pokusila vyprostit, ale vždy marně. Cupot podpatků se začal ztrácet ve velkém prostoru. Hromotluk Editu srazil na kolena, až si je narazila a zkroutil jí ruce za zády, kde jí jé spoutal. Obojek nakonec dostala. Na jakýkoliv odpor rezignovala a poslušně klečela oddaná nadcházející situaci. Zleva i zprava slyšela dupot a vzlykání. Nakonec jí masku přes oči sejmuli. Chvíli jí trvalo, než se rozkoukala. Vodítkem byla připnuta ke skobě v zemi. Jako první spatřila Madam, jak sedí na mohutném dřevěném křesle s Lolitou u nohou, kde lízala lízátko. Nalevo i napravo od ní bylo několik dalších dívek úplně ve stejné pozici. Některé jen s tichým vzlykání hleděli do země. Jiné v tichosti očekávaly, co přijde. Edita si uvědomila, že všechny jsou oblečené stejně, jen barvy se liší. Nacházeli se zřejmě v nějaké hale, ale s jistotou to tvrdit nemohla, neboť osvětlení dostačovalo tak tak na to, aby spočítala ostatní děvčata. Bylo jich společně s Editou osm. Madam si stoupla a pokynula do prostoru za dívkami. Ozvalo se vrzání a kroky. Během chvíle se jim naskytl znepokojující pohled na dvě mužské postavy, tlačící stůl na kolečkách. Muži měli černé upnuté kalhoty a torza natřená na bílo, což kontrastovalo s černými závoji splývajícími z mohutného vodorovného paroží, jež vystupovalo z masek v podobách lidských lebek s prázdnými černými očnicemi. Čela mužů pak zdobily trnové koruny ze zrezlých hřebů. Edita se opět roztřásla pod silou temného surrealismu. Rusovlasá dívka v červeném se pokusila utéct, ale lano jí srazilo zpět. Vzápětí k ní z temnoty přistoupil morový lékař a navrátil jí do původní pozice. Dívka propukla v hysterický pláč a třas. Malá ňadra se jí třásla, jak se hrudník stahoval a tělo jí vypovědělo službu. Lékař jí podepřel zezadu a narovnal zpět do původní pozice, kde jí podržel. Edita cítila v zátylku něčí pohled nebo snad pohledy, ale neodvážila se otočit a očima sledovala pouze Madam a dva umrlčí Ježíše, kteří mezitím na stůl natáhli šarlatový potah. Madam je pak posunkem rukou vykázala a předstoupila před dívky. Pomalým krokem je obešla a rukojetí důtek jim pozvedla brady, aby se mohla potěšit pohledem do jejich uslzených očí. S jistotou sobě vlastní pak před ně předstoupila a jako učitelka striktní školy baletu začala: „Dámy, vítejte u své další zkoušky.“ Dívky se po sobě podívaly, ale neodvážily se otáčet hlavy. „Všechny jste se vydali na společnou cestu, byť každá s jinou motivací. Věnovaly jste vašemu poslání spoustu energie a nacházíme se v bodě, kde se díky našim klientům, vaše cesty střetávají. Došlo k drobné změně, kdy vaši páni změnili úmysly, a jen jedna z vás dostoupá na pomyslný vrchol. Dnes proběhne první vyřazovací kolo a je jen na vás, která z vás dnes na této cestě skončí. Abych vás motivovala, počítejte s tím, že když neuspějete, bude se tento nedostatek z naší strany posuzovat tak, že jste nesplnili závazky a důsledky tohoto jednání jsou vám všem známy.“ V Editě se opět cosi sevřelo, jak kdyby jí hrudník zdrtila ocelová pěst. „Vězte proto, že od vás všech očekávám co největší nasazení.“ Z neznámého důvodu Edita pocítila, že má strašnou žízeň. Ten pocit jí přepadl tak náhle, až jí to samotnou v tuto situaci překvapilo. „Je jen na vás, jak se s touto situací vypořádáte. Nejvyšší počet vyhrává.“ Zatímco Madam hovořila, přistavili surrealistické přízraky ještě pár stolů, na které si vylezla Lolita, která čekala, než skončí monolog její paní. „Můžu je na ně pustit, prosím můžu?“ pištěla. „Je nejvyšší čas, maličká.“ Usmála se na ní Madam, která se opět vrátila na trůn, odkud přehlédla celou scenérii.
„Hordaaaa!“ zapištěla Lolita s neskrytou radostí.
Za dívkami hluboko v prostoru, musela dle zvuku, zavrzat mohutná vrata. Mezitím ke každé z dívek přistoupil morový lékař, který jim přeřízl pouta a odepl skoby. Začaly se přibližovat kroky. Mnoho kroků. Edita uslyšela výkřik z levé strany a otočila hlavu, automaticky si mnula zápěstí. Blondýnku v bílém popadl muž, též celý nalíčený na bílo, s pytlovitou maskou na tváři, která byla kolem krku dotažena lanem. Její výkřik ustal v momentě, kdy jí dotyčný ústa zacpal penisem. Mezitím zprava již čtveřice držela zrzku, která křičela a zmítala se, zatímco pátá postava z ní trhala spodní prádlo. Děvče, jež podpíral morový lékař, jen odevzdaně leželo na stole, kam jí přenesli, a s prázdným výrazem ponechala své tělo osudu. Víc Edita nestihla. Za zátylek jí uchopil pár rukou a trhnutím jí srazil vzad, až se udeřila. Byla to dívka v modrém, která byla po její levici. Ta pohotově nabídla svá ústa a sápala se po přirozeních příchozích. Mezitím se začínalo ozývat vzdychání od stolů, kde byl vidět jen pár nohou ve žlutých podvazcích, který se pohyboval v rytmu dvojitých přírazů. Edita se potřebovala vzpamatovat z rány do hlavy, ale kdosi jí zvednul a doslova jí ohnul o stůl. Nebyla připravená a byla úplně suchá, což však dotyčnému nevadilo a násilně do ní vstoupil. Zakřičela bolestí. Pokusila se dotyčného rukama odstrčit a vymanit se z jeho sevření, ale bělostné ruce jí sevřely. Naštěstí to netrvalo dlouho a ucítila, jak se do ní řine horké sperma. Vzápětí však do ní vstoupil někdo další, jehož pár přírazů přivedlo k mohutnému vrcholu. Ucítila, jak jí sperma vyteklo na stehna. Pokusila se ho setřít rukou, ale byla vyrušena dalším výstřikem na tvář. Hala se začala naplňovat lidmi a s přibývajícími postavami se ozývalo čím dál tím větší sténání. Blondýnka v bílém přistála vedle Edity. Ruce jí popotáhly a zaklonily hlavu přes hranu stolu. Edita se ocitla během vteřiny hned vedle plavých vlasů. Objevil se mezi nimi penis. Plavovláska tuhle hru pochopila rychleji a ústy se po něm natáhla. V krku jí pod nárazy žaludu vlhce mlasklo, a zatímco se Edita bránila sténání, což se jí moc nedařilo, měla v ústech blondýnčin penis i ona. Zajel do ní hluboko, což u Edity vyvolalo dávicí reflex. Na chvíli dostala prostor se nadechnout, ale hned byl zpět. Dusil jí, a když se se sápala po nádechu, penetroval blondýnčino hrdlo. Závěr však vyšel na Editu. Výstřik do krku jí málem udusil. Dávení a kašel vytvořili explodující fontánu spermatu a slin, která se jí rozlila po obličeji. Už nevnímala páry rukou na ňadrech ani mrdání kundičky. Prsy si vytřela oči. Blondýnka vedle ní právě přijímala dva výstřiky do úst, což na její tváři zanechávalo spermatický závoj. Odevzdané děvče se sebralo k poslednímu vzdoru a pokusilo se utéct, čímž si vykoledovalo facku od morového lékaře. Ta jí srazila k zemi. Přízraky okamžitě přispěchaly a za nohy jí přitáhli zpět ke stolu, kde se jí ujal obézní muž, jež se snažil o průnik. Víc nestihla vnímat. Protože přistála na koníčka a ucítila čuráka hluboko v sobě. Přírazy slyšitelně mlaskaly, jak se jí v kundičce pěnilo sperma. Musela si přiznat, že se jí to začíná líbit. Dotyčný pod ní nedbal kapajícího spermatu z její tváře a zvýšil frekvenci přírazů. Edita zařičela. Cítila, jak jí létají ňadra v a opisují kružnice. Sepjala ruce za hlavu a z hrdla se jí začaly drát spokojené steny. Blondýna mezitím podlehla litrům spermatu. Při pokusu polknout se jí z úst vyřinula záplava, které se rozlila po tváři do vlasů. Edita pozorovala její zalepenou tvář, kdy původní dychtivý výraz odtékal pod litry semene. Následně zezadu kdosi Editu srazil a ucítila v sobě druhého čuráka. Zařvala. Nebyla na to připravená, ale naštěstí z kundičky vytékající sperma jí dokázalo dostatečně lubrikovat. Byla zaklíněná na dvou čurácích a pomalu cítila, že jí také docházejí síly. Odevzdávala se do moci svých uchvatitelů, kteří se na ní teď střídaly. V jednu chvíli cítila dvojí přírazy zezadu, poté zepředu. Začínala chápat definici pojmenování „Hračka“. Vše se slilo v mohutný organický pohyb těl, který se přeléval, vlnil, potil a vzdychal. Sténal a řval ve vlastním interním nezřízeném rytmu zaštítěném dekadentním uspokojením každého jednotlivce. Uvnitř tuhle dekadentní touhu pochopila a dokázala ji pojmenovat a uchopit. Začalo se jí to líbit a s drogovou nenasytností chtěla, potřebovala víc. Ze sevření ocasů, které jako memento zanechávaly spermatické cákance na jejím těle, jí vysvobodila až Lolita. Slyšela jen její pištivý hlásek, ale slovům nerozuměla. Mozek jí nefungoval, cítila se vzrušená, což pro ní bylo v současnou chvíli matoucí a orgasmus na sebe pod taktovkou přírazů nenechal dlouho čekat. Překvapivě byl mokrý a Edita se celá rozklepala. Tohle vše pominulo až právě s Lolitinými příkazy. Lékaři se svými přízračnými poskoky odvedli pět dívek, jež přemohlo vyčerpání.
Bílé postavy utvořili kruh kolem třech přeživších hrdinek, které se svíjely v dozvucích spermatické psychózy. Edita otočila hlavu a jedním okem, které jí šlo otevřít, zahlédla těžce oddechující dívku v modrém. Z oblečení jí moc nezbylo, spíš jen cáry modré síťoviny na lýtkách. Ňadra se jí převalovala a přelévala v rytmu hlubokých nádechů. Plavovláska nalevo se snažila odlepit z kaluže, ale dokázala se jen přetočit na bok a vyplivnout z úst zbytky záplavy. Pod konzistentním bílým závojem se pohnula oční víčka, která se neotevřela. Ostatně Edita na tom nebyla nijak lépe. Naštěstí viděla na jedno oko, ale cítila jak má naplněný podbřišek a mokrá stehna. Pohmatem si sáhla do skulinky, ale nabrala jen mazlavou vrstvu. V hlavě se ohodnotila jako totálně rozmrdanou. Neměla však moc času na hodnocení situace. Protože se objevila Lolita s Polaroidem a bleskla Editě do obličeje. Zachichotala se a ručičkama začala pleskat fotopapírem. „Kolik myslíš, že se toho do nich ještě vejde?“ zeptala se své Madam. „Mají rezervy.“ Odvětila s chladností sobě vlastní. „Chtěla bych Funel!“ zapištěla Lolita a otřela o Editinu tvář lízátko, které skousla srdíčkovými rtíky. Potom vyskočila na stůl a vměstnala se mezi dívky. Skrčila se jako kočka na všechny čtyři a z bezprostřední blízkosti si Editu poměřovala svým hluboce temným a černým pohledem. „Chceš Funel, hračko?“ zašeptala jí do ucha. Edita chtěla odpovědět otázkou, ale ústa měla natolik zalepená, že spíš čvachtavě zažbrblala. „Nerozumím hračko… Chceš Funel?“ Dech se Editě už trochu srovnal, ale bylo toho na ní tak jako tak moc. Pořádně neviděla, neorientovala se v prostoru a její tělo se pořádně nezačalo vzpamatovávat, takže jen vypustila „Ano…“ bylo to zašeptání kamsi do prostoru. Souhlasila automaticky, protože kdesi v hlavě pochopila, že když bude odmítat, dopadne to stejně. Lolita zavýskla radostí a otázku zopakovala i dalším dvěma dívkám, kterým stejně nezbyla jiná možnost, než odpovědět jako Edita. „Chtějí Funel, chtějí Funel, ony chtějí Funel!“ Přeskakovala nad nimi Lolita, jako kdyby skákala panáka. Madam mezitím organizovala své démonické poskoky. Ti dívky za nohy doslova stáhly ke stolu a usadili je na podlahu. Editě se podařilo setřít si sperma z víčka a porozhlédnout se po prostoru. Viděla rozostřeně, ale aspoň viděla. Modrá i bílá kolegyně se pokoušely o to samé, ale nebyly natolik úspěšné. Přízraky jim všem pak zaklonili hlavy a tlumené hlasy morových lékařů přikázaly „Otevřít ústa.“ Odpor neměl smysl a tak Edita pootevřela rty. Pokožka na tvářích se napjala a pleťová maska popraskala. Musela nakonec ústa doširoka rozevřít, protože jim lékařští mistři do úst nainstalovaly kožené roubíky s kruhovým otvorem, jež jim držel rozevřená ústa. Do roubíků pak démonští přisluhovači nainstalovali nálevky. Madam rozdala rozkazy a bělostné postavy všech velikostí se seřadili do trojstupu. Byť Edita viděla, tedy v rámci možností, nebyla díky téměř nulovému osvětlení schopna spočítat počet přítomných. Stejně by na to neměla energii. Očima pozorovala, jak se z temnoty vynořují rohatci a na rámech na kolečkách přivážejí odpadlé sokyně. Jeden rám postavili i před Editu. Byla na něm dívka ve žlutém. Edita si ani neuvědomila, kdy tahle odpadla, ale byla ráda, že není na jejím místě. Rám dívku vypínal do luku. Ňadra trčela odevzdaně v před a propnuté paže, které byly lanem fixovány ke kotníkům, byly podvlečeny nosníkem rámu. Z úst, díky dentálnímu rozpínák, dívce odkapával pramínek slin. Klečící Edita s nálevkou v ústech pozorovala spoutanou s vítězoslavným pohledem. Lolita poskakovala mezi konstrukty a tu osahávala ňadra, tu rozkrok, pak se proplétala mezi bělostnými degradovateli, kde zkoumala velikosti, tvary a rozměry. Poté chytla do každé ruky mužské přirození, a tahem je vedla k rámům, kde vložila povadlé chlouby do rozevřených úst. Byla jak smyslů zbavená. Zelené vlásky se míhaly ve spleti mužských postav různých maskulinit. Tu asistovala při felaci, tu kárala zavěšené oběti. Netrvalo dlouho a také se přidala svými ústy. Malé rtíky se napínaly, aby pozřely žaludy rozličných velikostí. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Bělostné magma začalo Editě plnit ústa. Postavy přistupovaly jedna ze druhou, dva najednou, tři. Ucítila další horko na tváři. Výstřik střídal výstřik, čelo, tváře ústa. Dlouhé vlasy se měnily v monolit a drobné čůrky se proměnily v potoky kopírující křivky ňader, odkapávající přes bradavky na břicho, stehna. Netrvalo dlouho a byla opět celá zaplavená. Z počátku stíhala polykat, ale brzy nezvládala tempo. Ústa se jí plnila rychleji, než očekávala. Modřenka po pravici nevydržela. Sperma jí zalepilo hrdlo a s chroptěním se začala dávit. Reflexivně si strhla náustek a ze rtů se vylili přebytky. Padla na všechny čtyři a s pláčem se schoulila do bílé kaluže na podlaze. Jako poslední tečka na ní skončilo ještě několik výstřiků. Asi pět. Lolita modřenku označila za „nehodnou její snahy“ a přikázala démonům, ať jí odtáhnou. Rohatec jí popadl za nohu a učinil tak. Zbyla po ní jen mazlavá čmouha. Editu pálila pokožka a oči. S veškerým sebezapřením se snažila vydržet. Žaludek se jí plnil viskózní hmotou a nevěděla, jak dlouho vydrží. Musela zavřít oči a soustředit se, každý nádech a každé, byť drobné, polknutí vyžadovalo spoustu energie, které se přestávalo dostávat. Naštěstí se brzy začala topit i plavovláska. Chtěla si vytrhnout roubík, ale Lolita přiskotačila a zamezila jí v tom. S psychedelickou zběsilostí ejakulovala jednoho muže za druhým. Blondýna sebou škubala a sperma v jejím krku bublalo a pěnilo. Díky tomu měla Edita trochu prostoru na odpočinek a podařilo se jí zbavit se obsahu úst. Plavovlásce nakonec padla hlava. Lolita jí nechala sesunout se do bělostného rybníčku, jež se kolem ní rozlil. Editě sejmula náustek. „Moje hračka, moje nejšikovnější hračka!“ a lísala se k ní nedbaje lepkavé hmoty. Edita vnímala její doteky z posledních sil a jediné, na co se soustředila, bylo, aby udržela obsah žaludku. Dýchala přerývavě, hluboce, padal na všechny čtyři. Svět kolem zmizel.
Na pokoj ji odvezli na lehátku, umyli a uložili ke spánku. To ale byla její mysl v limbickém transu.