Rychlovka (dokončení)

Byla tajemná. Z obrazovky tabletu ke mně vzhlížela jediná malá fotka. Pixely se skládaly v milý obličej doplněný několika kusými informacemi. Toť vše. Avšak co z toho byla pravda?
A přesto... Od prvního okamžiku mé podvědomí ke mně vysílalo signály, signály plné tajemství, vzrušení a opět zastřených tajemných příslibů. Tak jsem se mu nebránil a komunikoval; a s každým odkrytým lístkem se přede mnou rozprostírala větší a spletitější neproniknutelná džungle.
Rozum ji zaškatulkoval celkem rychle jako tápající ženu plnou představ, které ji v reálu neuspokojují. V jedné větě dokázala být submisivní i dominantní, i popřít předchozí dvě tvrzení. Ale i tak mě lákalo ji poznat. Nebo možná právě proto? A pak se to stalo. Zpráva, která krom sdělení, že se chystá jet do Prahy obsahovala ještě jednu větu. Větu znějící jak z úst studenta prvního ročníku středky, ale v jejím podání dunící v mém mozku jako rocková balada.

"Zezadu, za vlásky, natvrdo a bez lásky," jsem si opakoval snad celý den a přemýšlel, jestli jsem ještě normální. I kdyby opravdu dorazila, zároveň byla ženou, a to ženou atraktivní, co budu dělat? S partnerkami nesouložím a navíc je nejdřív musím poznat. Jinak to prostě nejde. Ale teď?

Teď sedím v kavárně a popíjím svého "turka se třemi cukry a pomerančový fresh," a v hlavě mi opět zní: "Zezadu, za vlásky, natvrdo a bez lásky."
Má zpoždění. "Jsem debil, normálně jsem naletěl nějakému pubošovi," probleskuje mi hlavou, ale podvědomí odmítá přiznat, že se také mohlo mýlit. "Zezadu, za vlásky...," vystupuje z podvědomí a já sahám po mobilním telefonu, abych našel její číslo. Nestíhám ani vyhledat kontakt, když přístroj oznámí příchozí zprávu: "Za 10 minut jsem na parkovišti a trochu spěchám..." Součástí zprávy byl i typ auta a přibližné místo. Byl jsem zmatený. Má menšinová dominance, která od chvíle kdy jsem si s Pavlínou vyměnil první písmena přebírala většinu, byla opět upozaděna a já měl opět pocit, že si se mnou hraje. To si přece nemohu nechat líbit. Hlavou začaly kolovat nadržené myšlenky na totální zprznění, použití a ponížení dotyčné, následované výčtem všech možných praktik, které jsem se si vybavil a v duchu chystal na ní realizovat. Urychleně jsem zaplatil a vydal se k východu za zvuků již známé rýmovačky: "Zezadu, za vlásky..."
Tak takovou radost jí neudělám. Bude hezky prosit.

U vstupu do nákupního centra mě zaplavilo horko, které navzdory předpovědi venku panovalo. "Přijde bouřka?" problesklo mi hlavou a počal jsem se rozhlížet po smluveném autě. Stálo tam. Decentní vzhled odpovídal mé představě o jeho majitelce. Jistým krokem jsem se vydal směrem k němu a v tu chvíli mi zazvonil telefon.
"Koukám, že jsi auto našel. Je odemčené a sedni si na místo řidiče." Ta slova způsobila další zmatek. Nechápal jsem, jak mě mohla poznat. Nechápal jsem ani co to hraje za hru, ale tato myšlenka byla upozaděna vzrušením, které pramenilo z mé submisivní většiny. Telefon však ihned oněměl a já se vydal splnit instrukce. "Tak jsem opět oběť," pomyslel jsem si a sáhl na kliku. Čekal jsem, že interiér bude čerstvě vychlazený od klimatizace, ale nebyl. Auto tam už očividně chvíli stálo. Pohodlně jsem se opřel a spatřil lístek na palubní desce. Stálo na něm: "Jeď k výjezdu z parkoviště a koukej po děvkách." No, tu klimatizaci jsem přestal potřebovat. Ledoví mravenci začali svou pouť po mých zádech a vlny adrenalinu nahradily kyslík v mých žilách. Vzkaz byl jasný. Instinktivně jsem sáhl po klíčích, které vězely v zapalování a nastartoval. Jako ve snu jsem obkroužil parkoviště a blíže se k jedinému výjezdu má pozornost se začala zostřovat a sledovat bedlivě okolí. Až najednou jsem ji uviděl! I když lidí okolo nebylo tou dobou právě poskrovnu, drobná postava v červených minišatech, opírající se o sloup hned vedle výjezdu z parkoviště, se přehlédnout nedala. Děvka nebo Bohyně? Zastavil jsem, mlčky sledoval, jak se vnadná silueta blíží k autu. Pootevřel jsem okénko a najednou mi bleskl hlavou nápad: “Nebude se ti to líbit, holčičko.” Ruka bleskově nahmatala tlačítko zámku dveří. Jakmile se udržovaný a krásně tvarovaný obličejík sklonil k pootevřenému oknu. Zaklapl jsem zámek. Škubla sebou, na tváři bylo znát leknutí, a víčka odhalila tmavé oči v celé kráse. Byl jsem zvědavý, jestli tu hru dohraje do konce.
"Svezeš mě kousek?" zaznělo ze rtů, kterým by slušel méně výrazný odstín. Rozhodla se hrát dál. Super.
"A kam bys ráda, kotě?" odpověděl jsem a byl jsem sám překvapen, jak samozřejmě a samolibě to znělo.
"Mám zarezervovaný hotel kousek odtud, ukážu ti cestu,” oznámila.
"Proč ne, ale bude tě to stát kalhotky." Ani nevím, jak mne ta myšlenka napadla, ale záchvěv jejího těla mne přesvědčil, že improvizuji správným směrem. Bezejmenný dav proudil jen pár metrů před námi. Moc mě zajímalo, jak se k tomu Pavlína postaví. Vteřiny trvaly věky a já sledoval, jak bojuje sama se sebou. Nevymyslela. Hlava se s vážným výrazem vzdálila od okénka a místo ní se v průzoru objevilo tak akorát velké a hezky tvarované pozadí. Dvě ruce lehce přelétly po bocích a zajely pod okraj sukně. Zvýšil se mi tep přes povolenou rychlost, jak jsem se nořil do té jedinečné chvíle. Sukně se pomalu začínala zvedat a odhalila skvostný pohled. Následoval mnohem rychlejší pohyb opačný, kdy šňůrka kalhotek slétla dolů, se sukní spěchající v těsném závěsu. Tentýž kousek bílé látky se záhy objevil v pootevřeném okně. Natáhl jsem pro něj ruku. Byl vlhký a horký. Druhou rukou jsem stiskl tlačítko centrálního zámku. Cvaknutí uvolnilo i napětí mé partnerky, která teď rychle otevřela dveře a s úlevným vydechnutím dosedla na sedadlo vedle mne. Její oči vrhly pohled, který měl znamenat: "To si odskáčeš." Pousmál jsem se, zařadil a rozjel se.
"Ty kalhotky mi ale vrátíš. Jsou mé oblíbené," zaznělo provokativně ze sedadla spolujezdkyně. Začala být vyzývavá.
"To bylo za svezení, kotě," namítl jsem a v klidu vyjel z parkoviště. Myšlenky se soustředily na jedinou věc. Být co nejdříve sami. Ta hra se mi začínala líbit.
“Kam to teda bude, slečno?” zeptal jsem se až zbytečně podbízivým tónem. Očividně jsem začal vypadávat z role.
“Jeď rovně a potom ti dám vědět,” zaznělo v odpvěď. Cítil jsem, jak si mě prohlíží a došla mi slovní zásoba.
Soustředil jsem se na jízdu a v duchu si umiňoval: “Ne, nebudu na ni čumět.” Po chvilce přišla záchrana.
“Tady doleva!” vyhrkla prudce. Očividně si dříve nevšimla.
Za doprovodu hvízdajících gum jsem strhl volant a mezi zuby procedil: “Jak si přeješ.”
Následovalo zhoupnutí po překonání mírného snížení vozovky. Periferně jsem si všiml, že sáhla po bezpečnostním pásu. Využil jsem situace k tomu, abych si ji prohlédl. Byla fakt kus, o čemž svědčil i tlak v kalhotách. A co víc, chtělo se mi ji prznit: “Zezadu, za...”

Netrvalo dlouho a před námi se objevil malý penzion. Nějak automaticky jsem pochopil, že to je cíl naší cesty. Zastavil jsem na malém parkovišti před vchodem a vypnul motor. Teď se musím hodně snažit.
“Jsme tady slečno,” pronesl jsem s předstíranou laxností taxikáře.
“Děkuji za odvoz,” zaznělo podezřele mile a před obličejem mi přistála nastavená drobná ručka.
Nechápavě jsem se na ni podíval: “To chceš ty kalhotky?”
“Ne, klíče od auta,” špitla.
Vytáhl jsem klíč ze zapalování a s úsměvem jí ho podal.
“A teď tvoje trenýrky!” úsměv mě přešel.
“To myslíš vážně holčičko?” snažil jsem se působit, že mám situaci pevně v rukou. Moc mi to nešlo.
“Jestli nechceš odtud jít pěšky, bude tě to stát trenýrky,” řekly rty sešpulené do srdíčka.
Pohledem do zrcátek jsem zkontroloval okolí auta. Nikdo tu naštěstí nebyl a tak jsem urychleně rozepnul pásek u kalhot. Zase vyhrála a já jsem za pitomce. Navíc ted uvidí, jak jsem vzrušenej. Zkoušel jsem nemyslet, ale nešlo to. Po stažení boxerek jsem na sebe rychle natáhl zpět kalhoty.
“Tady máš,” procedil jsem skrze zuby, podávaje jí kus černé látky.
Vítězoslavně se usmála a počkala, až nohou nahmatám boty, které jsem předtím jen odkopl. Podařilo se mi je i nazout. Cvakly dveře spolujezdce a já otevřel ty na své straně.
“Můžeš mě doprovodit,” pronesla jízlivě, aby mě ještě víc naštvala. Připadal jsem si jako pes.
Pár kroků a byli jsme u vstupních dveří. Předběhl jsem ji, dveře otevřel a přidržel, aby mohla vejít. Rozhlížel jsem se po recepci, ale byl tu jen bar, odkud se na nás usmíval postarší příjemný chlapík. Hned jsem se k němu vydal.
“Brej večír, máme tu rezervaci,” zahlaholil jsem.
“Dobrý večer i vám, na jaké jméno to bude?”
Na tuhle otázku jsem čekal. Rychle jsem se otočil k Pavlíně a sladce se zeptal: “Jak se jmenuješ zlatíčko?”
Zrudla. Tohle nečekala. V mžiku však zareagovala a na pult položila svoji ID kartu. Dokonce tak šikovně, že sklouzla na druhou stranu, přímo do ruky očividně pobaveného pána. Ten se jal hned vypisovat údaje do počítače. Položil jsem na dřevěnou desku ještě svoji ID a přidal i platební kartu. Zašklebil jsem se přátelsky na svou společnici. Úsměv mi oplatila a z očí jí sršely blesky.
Napětí mezi námi by se určitě dalo měřit nějakým přístrojem. Ale oba jsme mlčeli. Proces checkinu naštěstí rychle skončil a já držel v ruce o jednu kartu se vstupem do pokoje víc. Poděkoval jsem a strkaje karty do kapsy jsem druhou rukou plácnul Pavlínu po zadku a žoviálně pronesl: “Tak jdem, kotě.”
Tentokrát to čekala a hezky tvarovaným zadečkem ještě zakroutila. Chytil jsem ji okolo pasu a vydali jsme se k nedalekému schodišti. Šli jsme opět mlčky. Alespoň jsem mohl přemýšlet. Jenže mě nic nenapadlo. Primární touha posílala do mozku hormony a každý z nich měl stejný vzkaz. Šukat.
Jak zaklaply dveře malého podkrovního pokoje, chytil jsem ji za ruku a otočil k sobě. Její zrychlený dech napověděl, že to dělám správně. Ale nesmím to uspěchat.
“Tak se ukaž!” jemně jsem ji odsunul.
Lehce se zavlnila v bocích, ale víc nic. Čekala, co udělám.
“Tak do sprchy!” rozkázal jsem s předstíranou něžností a rukou ji postrčil do otevřených dveří vpravo. Prošla jimi a otočila se. Asi čekala, že půjdu s ní.
Infantilně jsem naznačil rukou “papa” a zavřel za ní. Jakmile dveře zaklaply, zhluboka jsem vydechl. Tak co teď? Vydal jsem se na průzkum malého pokoje. Začal jsem být lehce nervózní, což se naštěstí projevilo ochabnutím mého mužství. Vrátil jsem se ke dveřím a zul se. Uslyšel jsem, jak sprcha utichla. Vzrušení se vrátilo a do hlavy se hrnulo množství nápadů. Připomínal jsem si, co o ní vím. Moc toho nebylo. Hračky jsem s sebou také neměl a ani provaz. Do hlavy se vehnala opět melodie: “Zezadu, za vlásky, natvrdo a bez lásky.” Začínalo mi to připadat trochu moc fádní. Sundal jsem si polokošili, vrátil se do pokoje a posadil se na postel. Sotva jsem dosedl, zavrzaly dveře koupelny. Vyšla ona. Minišatičky byly na ramenou lehce zmáčené od vlasů, které teď měly o poznání tmavší odstín. Vstal jsem a s pocitem kráčejícího Arnolda se vydal k ní. Měl jsem chuť ji políbit a sklonil se k ní. Očividně měla stejný nápad a zaklonila hlavu. Včas jsem si to rozmyslel a špitl jí do ucha: “Jdi se připravit, také si odskočím.”
Mlčky kývla a já levou rukou přejel přes její klín, abych následně vplul do koupelny. Rychle jsem ze sebe stáhl zbytek oblečení a vlezl do sprchy. Byla příjemně vyhřátá a voda tekla hned teplá. Vmžiku jsem byl hotový a hned jsem dostal úžasný nápad. Okolo pasu jsem si zavázal osušku a vydal se zpět do pokoje.
Seděla na posteli a usmívala se. Nohu přes nohu na mě civěla snažíc se působit uvolněně. Zdvihající se hruď a přimhouřená víčka žádala, že mám jít hned na věc. Popošel jsem k ní a mlčky ji chytil za ruku. Pevným tahem ji zvedl a přitiskl k sobě to horké a vlhké tělíčko, abych ji záhy odsunul, otočil a tlakam na záda ji přiměl se předklonit na postel. Vzdychla a cítil jsem, jak se chvěje. Pomalu jsem oběma rukama začal nadzdvihávat spodní lem červené látky, stále ještě trochu zakrývající její krásně tvarovaný zadeček. Prohla se v zádech.
“Jsem rád, že víš, co máš dělat, holčičko,” sykl jsem, snaže se zakrýt své mohutné vzrušení.
Roztaženou dlaní jsem přejel přes její kundu. Zjištění, že je mokrá byl další nápor na mé mužství. Ještě že mám plán. Takhle bych to dlouho nevydržel.
Snaže se ovládnout své pudy jsem zajel navlhčenou rukou k její zadní dírce a pokoušeje se na ní zanechat co nejvíce té vlhkosti. Ucítil jsem mírný odpor. Jednou rukou jsem ji chytl za vlásky a rázně přitáhl, zatímco ta druhá nasměrovala můj penis doprostřed jejího zadku. Ucítil jsem stažení, ale pevně zatlačil. Povolila a podařilo se mi proniknout dovnitř. Teď už jsem její chvění vnímal i očima. Tisíce drobných svalových záškubů prosilo o uchvácení a zaoblená prdelka se sama začala tlačit proti mně. Vmžiku jsem byl uvnitř celý.
“Chceš vošukat do prdele?” zeptal jsem se tak sladce jak jen jsem dokázal.
“Ano,” zachroptěla a zadeček se začal pomalu kroutit.
“Tak na to zapomeň, holčičko,” přemáhal jsem se, abych jejímu přání nevyhověl, “Ani se nehni!”
Plán byl dokonale prostý, ale potřeboval jsem chvilku klidu. Snažila se a jen hluboce dýchala. Pár vteřin a věděl jsem, že to půjde. Začal jsem čůrat. Další zlomek vteřiny uběhl, než jí došlo, co se děje. Její první reakce byla, že se vysmekne. S tím jsem ale počítal a svou vahou ji přitlačil k posteli. Nohy povolily a její tělo, zatížené mým, se zabořilo do měkké matrace.
"Nééé,” kníkala, ale o únik se už nepokoušela. Rytmus jejího dechu se změnil na krátké intenzivní výdechy a já pokračoval, dokud veškerá tekutina nedoputovala do jejích vnitřností. Měl jsem pocit, že vzlyká. Trochu jsem povolil její vlasy a poté ho vytáhl opatrně ven.
“Můžeš si odskočit, holčičko,” posmíval jsem se. Zareagovala okamžitě a sesunula se z postele. Jak se otáčela, všiml jsem si, že pláče.
Opatrně docupitala do sprchy a já uslyšel bouchnutí dveří. Teď se zase ozvalo moje tělo. To vzrušení se již nedalo snést. K návalům horka se přidali ti ledoví mravenci a já se svalil na postel. Několikrát jsem odehnal myšlenku se udělat. Musím to vydržet. Vteřiny ubíhaly děsně pomalu a každá následující byla delší než ta předešlá. Nedostatkem stimulu mi pokleslo mé mužství, ale nadržení zůstalo. Začal jsem toužit po odvetě, jejím triumfu. Ať vyleze ven s bičem a připínákem a vrátí mi to i s úroky! Ne, to nejde. Dohraju tuhle roli do konce.
Klika a známé vrznutí dveří mě přimělo otočit hlavu. Tentokrát vyšla pouze v rouše Evině. Prkenným krokem se vydala ke mně.
“Trvalo ti to, zlatíčko,” poznamenal jsem.
Prohlédla si mě a ze sešpulených rtů se ozvalo: “To s tímhle asi nepůjde.”
Rychle jsem vstal a jedním tahem ji stáhnul na postel: “Tak ho postav.”
Pochopila a její hlava se sesunula mezi mé nohy. Ve své dominantní roli, jsem ji opět popadl za vlasy. Kouřila božsky, efekt se dostavil okamžitě a bylo mi jasné, že takhle se hned udělám. Odtáhl jsem ji za vlasy a nasměroval do polohy v kleče. Hezkým zadečkem směrem ke mně. Pak jsem jí vlasy pustil. Uvolněnou rukou jsem popadl kondom, který jsem předtím nachal ležet na posteli. Stříbrným vroubkovaným obalem jsem jí přejel po zádech a odhodil ho někam před ni. Pochopila a já po chvilce cítil sevření gumy. Přesunula se nade mne a zhluboka dosedla. Prvotní nápor málem vyvolal okamžitou ejakulaci. Naštěstí jsem to ustál.
“Hezky pomalu, holčičko,” zasípal jsem a odpovědí mi byly rytmické pohyby její pánve.
Myslel jsem na vše okolo, jen ne na sex. Mou snahu nevnímat a ooddalovat však brzo přerušil její prudký záklon a hrdelní zvuk připomínající hýknutí. Udělala se. Konečně. Několik rychlých pohybů a přemístil jsem se do polohy za ni. Opět ji chytil za vlasy a zhluboka narval svou chloubu do její pochvy. Začal jsem přirážet v částečném tranzu. Vlny vzrušení přicházely v kratších a kratších intervalech. Exploze přišla záhy. Pustil jsem jí vlasy chytil pevně luxusní zadek, kterým jsem takřka vyždímal zbytek šťávy, která ze mne prýštila. Hluboce jsem vydechl uvolněním a dosedl na postel.
Chvilku ještě klečela a pak se stočila do sedu ve směru ke mně: “Ještě nekončíme, viď?”