Do mojí ordinace přišel přesně včas. Nervózní, tichý, ale v očích měl tu známou směs strachu a očekávání, kterou na submisivech miluju nejvíc. Nechala jsem ho chvíli stát u dveří, jen aby cítil napětí a nejistotu.
„Klekni.“
Poslechl okamžitě.
Pomalu jsem mu kolem krku zapnula černý kožený obojek. Přezka cvakla a já ucítila, jak se zachvěl. Připnula jsem vodítko a krátce za něj zatahla, aby pochopil, komu od té chvíle patří.
Ruce jsem mu spoutala za zády pevnými pouty. Bez možnosti odporu. Bez možnosti útěku.
Pak přišel roubík — velký roubík s dildem, který jsem mu pomalu upevnila do pusy. Tlumeně zasténal, ale to mě jen pobavilo. Přesně tak ho chci vidět. Tichého, poslušného a naprosto bezmocného.
Vodítkem jsem ho dovedla ke gynekologickému křeslu uprostřed ordinace. Kov, řemeny a chladná atmosféra místnosti v něm probouzely ještě větší nervozitu. Připoutala jsem ho ke spodní části kresla....tak, aby neměl možnost pokusit se o cokoli jiného, než...

Pak jsem se pohodlně usadila.... V mém gynekologickém křesle můj rozkrok měl přesně v úrovni očí.... Elegantně, klidně, s nohama lehce od sebe, zatímco on přede mnou klečel na vodítku jako dokonale vycvičený mazlíček.
Naklonila jsem se k němu a prsty ho chytila za obojek.
„Budeš se snažit, aby byla Madam spokojená, Ale ty se neuděláš. Ani omylem.“
V očích měl okamžitě zoufalou touhu. Přesně ten pohled zbožňuju.
Nechala jsem ho pracovat pro moje potěšení, zatímco já si vychutnávala jeho bezmoc. Každý jeho pohyb byl opatrný, oddaný a plný snahy zavděčit se. A čím víc toužil po uvolnění, tím víc jsem ho držela na hraně.
Protože nejlepší část dominance není bolest.
Je to kontrola.