Majetnická a omezující

Byli jsme spolu krátce, asi čtyři týdny. Takové to nadšené a neukotvené období, kdy ani žádný status nemáte, kdy je v budoucnu možné cokoliv a jisté nic (ani to, jestli spolu za týden ještě budete).

Povídáme si v kuchyni o všem možném. Najednou mi říká: "jo a příští týden jdu na svatbu." "Copak, ženíš se?" směju se. "Ne, jdu tam jako doprovod kamarádky, dnes se mě ptala, jestli ji půjdu doprovodit." "Aha, takže to se o víkendu neuvidíme, že..." Nejsem nějak výrazně smutná, spíš přemýšlím, jestli se do té doby ještě stihneme vidět, nebo až potom, a jestli se na to mám zeptat.

"Nevadí ti to, že ne? Je to jen kamarádka, nic spolu nemáme, ani jsme neměli."

Tohle mě trochu zarazí. Nedokážu přesně říct proč. Je to směs různých myšlenek. Ptá se mě na dovolení? Jsem vůbec v pozici, abych mu něco "dovolila"? Asi je to čistě ohleduplnost k tomu, že by mi to mohlo připadat divné, že bych mohla žárlit, to je vlastně hezké. Ale nějak mi to nesedí, je tam ještě něco, ale nevím co. Proč mě vlastně ujišťuje, že spolu nic neměli? Vůbec mě taková myšlenka nenapadla, že bych se na to měla ptát.

Reaguju trochu překvapeně: "Jasně, to je přece v pořádku, nic za tím nevidím."

Ale jako kdyby měl potřebu to vysvětlovat nebo omlouvat, nevím. Začal kamarádku popisovat, jak dlouho se znají, co je všechno spojuje, jak často jsou v kontaktu ... a jak tak povídá, tak tam najednou pronikne informace, že o ni dřív stál, ale ona ho nechtěla, takže spolu nikdy nechodili.

A tady už ten divný pocit začal nabývat přesnějšího tvaru. Pořád jsem nevěděla, co si o tom mám myslet, a už vůbec jsem netušila, jestli to "mám zakázat" nebo nemám, jestli mi to vůbec přísluší ... ale už jsem aspoň lépe věděla, co mi nesedí.

"Počkej, takže to je kamarádka, o kterou jsi stál, ona tě odmítla, a ty tam s ní teď půjdeš jako pár?"

"Ne, to tak není, žádný pár, mezi námi opravdu nic není a nikdy nebylo."

"Jasně, nic nebylo, protože ona nechtěla. Ale ty jsi chtěl."

"To už je dávno. Hledáš v tom něco, co v tom není."

"Ok. To je jedno. Tak jako zakazovat ti to samozřejmě nebudu, ale nejsem z té představy nadšená. Mám z toho divný pocit."

"Aha, takže mě chceš omezovat? Chceš mi říkat, co smím a co nesmím?"

Hledím zmateně a překvapeně ... tohle jsem řekla?

"Ne, to určitě ne. Jen říkám, že mám divný pocit z toho, že někam půjdeš jako pár s ženou, o kterou jsi odjakživa stál, ale ona o tebe ne. Je to jen pocit, nic víc."

"Vůbec se mi nelíbí, a mrzí mě na tebe, že už tak brzy jsi takhle majetnická."