Dominantní terminátoři. 😎

Tak myslím, že je konečně na čase, abysme se zamysleli nad tím, jaké dominantní terminátory mají ženy nejraději. Dámy omlouvám se, rozhodně nechci mluvit za celé naše pokolení, takže reklamace a úpravy přijímám, a berte můj pohled jako čistě subjektivní záležitost, která bude mít zřejmě nějaký ty díry k diskuzi.

Tak za prvé... Nepotřebujeme dominantní terminátory! Už slovo dominantní je prostě dráždivé a vyvolává v mnoha ženách představy, kdy se stávají univerzálním čističem bot, multifunkční andulou se třema dírama a nebo průtokovým ohřívačem čiré tekutiny vyprodukované Skeneho žlázami do kelímku, v jakoukoliv denní dobu na přání dominanta.

Samozřejmě, že jsou mezi námi ženy, které prostě vzrušuje přikurtování k nákupnímu košíku pouty, za svým pánem vlají skutečně s lehkostí a neopomněly si zavést ani igelitový pytlík, který jim zajistí, že z toho neprotečou až na zem. Ale skromně odhaduji, že těchto žen bude zřejmě minimum.

Ale buďme upřímné, jistá zvláštní síla v muži dokáže být skutečně opojná a podlomila nohy nejedné sebevědomé frajerce. Ale co je tou magickou ingrediencí v lahodném koktejlu, který nedokážeme přestat ucucávat, až se z něj točí hlava? To je u každého muže jiné. Někomu stačí jeden hluboký pohled, který vydá za tisíc slov. Jiný dokáže okouzlit gesty, řečí těla, která nás nutí ho zkoumat a vědět o něm víc. Jiný muž dokáže svým nadhledem a vtipem bavit celou společnost, a my toužíme být v jeho přítomnosti, protože je nám prostě dobře. A někdo má v sobě všechno tohle dohromady.

Ale myslím si, že musí mít všichni jednu věc společnou... Musí v nás probudit dojem, že můžeme být skutečně samy sebou. Když pominu zapřísáhlé subinky, tak žádná žena se nechce cítit dlouhodobě jenom jako igelitka z peňáče, jako oddaný prostředek k vykonání příkazů. Každá žena podvědomě touží být pro někoho bohyní. Aby si z ní ten chlap prostě sednul na prdel a byl unešen. A pokud je to muž, na kterém je znát, že se mu to rozhodně běžně nestává, tak je to o to víc opojnější.

Vždyť i my chceme chlapa, na kterého koukáme s úžasem. Ze kterého na kilometry sálá něco nepopsatelně obdivuhodného.

Skutečně přirozeně sebevědomý muž nehledá ovce, které ho budou hřát, kdykoliv zapíská. Stal se ním, protože překonal v životě překážky, které ho učinily silným a nezávislým. Má rád výzvy. A má rád ženy, které jsou stejné. Které neškemrají o pozornost přehnanou oddaností, ale vzbuzují v něm zájem právě proto jaké jsou, ne proto že byly tím, kým chtěl on.

Přirozeně sebevědomý muž mlčí, když je potřeba. Nemá důvod dokazovat světu, že je silný a vyrovnaný, protože to žije. Ví, že nikdo nemůže rozporovat to, čím si prošel a kým se stal, a proto veškeré dohady s lidmi, kteří se ho snaží vykolejit, považuje za zbytečnou ztrátu času a energie. Jeho ne není útokem, ale jeho projevem věrnosti k sobě samému.

Mně osobně imponuje muž, který mě dokáže láskyplně držet ve chvíli, kdy má. Který mě dokáže citlivě vnímat a poslouchat, když potřebuju mluvit. Který mě ale dokáže i zastavit, když už mluvím příliš a má slova k ničemu nevedou. Který mě vnímá jako svojí bohyni a to nejen v posteli, ale i v životě. Ale občas se můžu stát i jeho poslušnou děvkou. Ne rozkazy, ne strachem, ne pocitem že on je víc, ale tím, že prostě tou děvkou být chci.

Takový muž nevyžaduje od ženy nezávislost. Dovolí jí být křehkou a hýčkanou, protože ví, že přesně to vede k její vnitřní síle.

A žena, která takového muže má a miluje ho, nikdy nezneužívá jeho prostředků a energie. Je mu klidným přístavem, je mu dokonalým odrazem toho, jak úžasnej je a občas ho umí i nasrat, aby se neunudili k smrti.

Ale tohle všechno lze pouze, pokud jsou si rovni. Pokud tomu tak není, tak se z ženy stane časem nesebevědomá zakřiknutá chudinka, nebo z muže vycucnutej, zapšklej blbec. A oba pak hledají přehnanou dominanci, aby si omluvili své chování.