🖤 Zpověď Belly🖤

Dnes v noci na mě padla ta nejtěžší deka.

Sedím tu úplně sama a po tvářích mi stékají horké slzy.

Znáte ten pocit, když se vám zhroutí svět, kterému jste věřili?

Dlouho jsem si nalhávala, že pan profesor a jeho luxusní svět jsou to, co potřebuji ke štěstí.

Byla to krásná zlatá klec, ale pořád jen klec. A moje heslo na opasku vždycky znělo jasně – „Be Free“. Tak jsem odešla.

Dobrovolně jsem všechno opustila. Teď tu sedím, pohlcená smutkem a žalem, protože začínat od nuly bolí. Bolí to víc, než jsem si chtěla připustit.

V pokoji je naprostá tma.

Jediné, co mě ozařuje a dodává mi aspoň špetku tepla, je moje oblíbená skleněná láhev plná drobných světýlek, kterou mám opřenou o kus starého dřeva. Dívám se do toho světla a přemýšlím, jestli jsem neudělala chybu.

Ale víte co?

I když jsem zlomená a pláču, nikdy nepřestanu být tou elegantní, hrdou Bellou.

Nehroutím se v teplákách. Mám na sobě jen svůj tenký černý top, který obepíná mé tělo, a úzké džínové kraťasy

Vlasy mi divoce padají do uplakaného obličeje.

A ten největší paradox?

Přestože moje srdce krvácí, na nohou mám stále pevně obuté své nekompromisní, ostré černé jehlové lodičky.

Mé nohy se lesknou v černé síťovině a já si v tom slzavém přítmí připadám neuvěřitelně... žádoucí.

Smutek neznamená, že ztratím svou ženskost. Jsem teď zranitelnější než kdy dřív, ale o to víc dravá a připravená se odevzdat někomu, kdo mě dokáže ocenit.

Cítím se dnes tak zoufale sama.

Hledám někoho, kdo by téhle uplakané, ale hříšně sexy Belle pomohl zapomenout na minulost.