To byl šrapnel, Hlaváčku!

Občas sem chodím vypouštět šrapnely a hledat situace, které působí ve světě erotického chatu tak neuvěřitelně bizarně, že člověku na chvilku přestane mozkovat mozek.

Úspěchy zatím sklízím občasné. S jednou amatérkou jsme přes hodinu debatovali o architektuře, jeden amatér mě učil šachy a s jiným jsme přes internet hráli AZ-kvíz.

Občas zkouším narušit rytmus místností otázkou, která do nich ani vzdáleně nepatří. Jeden amatér mi například ochotně odpovídal na dotaz „Kde nejraději kupujete hmoždinky?“.

Jen s otázkou „Jaký máte názor na autobusovou linku č. 300 a její význam pro Středočeský kraj?“ jsem nepochodil. Správce místnosti ji odstranil. A bohužel, ani galerii nebo muzeum v Ústeckém kraji mi zatím nikdo nedokázal doporučit.

Předpokládám z vaší strany otázku: „Tak proč se ptáš na píčoviny, ty idiote?“

A upřímně... je úplně na místě.

Jenže na ni mám odpověď.

Všimli jste si někdy, jak vypadá zdejší chat? Funguje trochu jako nástěnka na chodbě paneláku. Jeden náhodný výkřik vedle druhého, bez hlubší komunikace.

Kolikrát to působí, jako by osmdesát procent lidí mělo jen potřebu něco vypustit do světa. Odeslat zprávu. A tím jejich účast končí. Ostatní zprávy už nečtou a na nikoho nereagují.

A to je podle mě škoda.

Ty otázky, které sem píšu, myslím v tu chvíli naprosto vážně. Klidně se může stát, že opravdu potřebuju koupit hmoždinky nebo hledám tip na galerii. Jen tady působí naprosto nepatřičně. Kolikrát se ale díky takové stupidní otázce dostanu s nějakým amatérem ke konverzaci, ke které bychom se jinak nedostali.

A právě proto mě baví ty dotazy pokládat.

Kvůli tomu okamžiku, kdy si někdo přečte erotický chat, narazí na otázku o hmoždinkách a na dvě vteřiny mu v hlavě zazní: „Co kurva?“ Načež spolu za chvíli hrajeme šachy.

A mimochodem, věděli jste, že Jamajka je jediný stát na světě, jehož vlajka neobsahuje modrou, bílou ani červenou barvu?