STUD

Dneska jsem si řekl: než budu fotit odvážné ženy, vyzkouším to sám na sobě. Protože teoretizovat o studu je jedna věc, ale stát nahý uprostřed přírody s červenou dýmovnicí v ruce, to je úplně jiná liga.

Stojím tam. Vítr mi fouká na zadek, vedle mne syčí červený dým a já najednou pochopím tu základní pravdu: stud není o tom, že jsi nahý. Stud je o tom, jestli se někdo dívá.

Vrstvy studu (jako cibule, jen méně slzotvorná)

Dětský stud „Mami, kdo se na mě kouká na koupališti?!“ Ten pocit, kdy ti je deset a najednou si uvědomíš, že máš na sobě jen plavky a celý svět tě vidí.

Dospělý stud Sociální sítě, sousedi, kolegové, babička na Facebooku. Strach z posudku. „Co si o mně pomyslí?“ „Nebudu vypadat divně?“ „A co když se to někde objeví?“

Erotický stud Ten nejlepší. Příjemný mráz po zádech. Víš, že tě někdo vidí. Není to úplně bezpečné. A právě to nebezpečí tě rozpaluje. Ten pocit, kdy se ti zrychlí dech a najednou ti je jedno, že máš husí kůži všude.

Osvobozující stud Ten moment, kdy ti to je najednou úplně jedno. Když shoří všechny vrstvy a zůstane jen syrová, nahá svoboda.

Můj osobní experiment (ano, nejen dvě alba)

První galerie.

Stojím před betonovou stěnou plnou graffiti, bosý, nahý, v kšiltovce. Dýmovnice a kolem mě se valí hustý rudý dým. Vypadá to jako nějaký divoký rituál. Červený dým = když stud shoří. Není to jen kouř. Je to symbol. Všechny ty „co kdyby“ a „co si pomyslí“ se mění v hustou, vonící mlhu, která se rozplyne. Zůstane jen syrová energie, tělo a okamžik. Cítil jsem tam zimu na zadku, trochu blbost („Bože, co to dělám“), ale hlavně vzrušení. Srdce mi bušilo. Každý zvuk v křoví mohl znamenat, že mě někdo vidí. A to bylo… zatraceně příjemné.

Druhá galerie.

Jezero. Jdu do vody. Zadek venku, sluníčko na zádech, jezerní hladina studená. Žádné dýmovnice, žádné drama. Jen já a voda. Voda smývá stud rychleji než jakýkoliv textil. Když vejdeš do jezera nahý, najednou je ti jedno, jak vypadáš. Voda tě obejme, ochladí a zároveň osvobodí. Ten pocit svobody byl silnější než jakékoliv vzrušení. Prostě jsem byl. Bez role. Bez filtru. Bez oblečení i bez studu.

České specifikum V Česku máme k nahotě docela specifický vztah. V sauně nebo na nudapláži je to v pohodě. Babičky s prsy až na pupík, dědci s pivním břichem a nikdo se nediví. Ale když se někdo svlíkne v běžném parku nebo u rybníka, kde to není „oficiálně dovoleno“, hned je z toho skandál. A uznávám. Je to proti veřejnému pořádku a já už jsem nerad pobuřující.

Sociální sítě to ještě umocňují. Tam musíme vypadat dokonale i v oblečení. Natož bez něj. A přitom v reálu je nahota často mnohem nevinnější a upřímnější než ty filtrované zadečky na Instagramu.

Závěr?

Stydíme se vlastně za to, co jsme udělali… nebo spíš za to, co skrýváme před světem? Možná je ten největší stud v tom, kolik sebe sama schováváme za vrstvami oblečení, rolí a „slušného“ chování...

Užívejte si léto a slunečné dny a...

A hlavně ten světový mír ✌🏻