Hledání výjimečnosti ❤️

Nedávno jsem přemýšlela nad tím, proč je to seznamování pro mnoho lidí tak obtížný, přestože jsou někteří sympatičtí jedinci s hromadou kvalit. A vlastně jsem zjistila, že i když v duchu doufáme, že nás odpaní princ Jaromír a ta první láska bude tou jedinou, tak se potom v mládí ta laťka už moc neřeší. Samozřejmě vždycky tam musí být nějaká chemie a kouzlo samečka by mělo hodit do tmy všechny ty ostatní, ale většinou je vám jedno, jestli je zrovna svobodný, nebo trochu zadaný. Jestli má v kapse víc jak na zmrzlinu. Jestli má výdrž si s váma mačkat ruce na lavičce až do devadesáti, nebo má dost trpělivosti na vaše celoživotní periodický výkyvy. Stačí, že je krásnej, příjemnej a těší se z okamžiku s vámi.

No jo, jenže potom přijde období, kdy člověk už není tak bezhlavej a nemá zapotřebí si lehnout pod kohokoliv, kdo je vlastně trochu fajn a má všechny zuby. Je asi naprosto přirozený, že chceme, aby to mělo už všechno, po čem naše srdce a jiné orgány touží.
Už chceme někoho, koho budeme obdivovat pro mnoho věcí. Protože si myslím, že zrovna obdiv dostává ženy na kolena s pokorně vyšpulenou kundičkou. Abychom se mohly někomu oddat a být jeho hračkou, tak mu musíme věřit a musíme být unešené z toho, kým je. A to kým je, nejsou okázalý gesta a prázdný tlachání ega, ale jsou to každodenní drobnosti. Je to pocit blízkosti, když jí zrovna potřebujeme. Je to umění být vtipný, když se to nabízí a nezlehčovat, když něco bolí.

Miluju, když muž říká a dělá věci, které si sama v duchu přeju a ještě je stokrát předčí svou osobností. Když je tak akorát silný, aby si mě zkrotil a tak akorát empatický, aby mě pohladil a věděl, kdy je čas jenom mlčet a držet mě. Když umí přepínat mezi svojí děvkou a holčičkou.

Když se jeho osobnost nerovná počtu položených žen s nohama do praku, ale počtu lidí, které dokáže inspirovat a bavit je svým šarmem a přehledem. Když má to "něco", co vás furt nutí ho zkoumat a objevovat.

Takový muž si vás v posteli užívá ne proto, aby byl dokonalý milenec a splnil vám všechny kategorie porna, ale proto, že vás chce a nemůže se vás nabažit. Jeho ruce potřebujou zkoumat každý kousek kůže, jeho jazyk si bere nekompromisně každý záhyb a každou tekutinu, kterou mu tělo nabízí a péro v návalu euforie se domáhá dovnitř. Hluboko a intenzivně. Muži občas mají tendenci ženy uspokojovat, ale neznám hezčí pohled na chlapa než je ten, že si vás bere po svým, protože si nemůže pomoct. To spokojený funění, olizování a procítěný zásuny až do morku kostí. A je neskutečný, když se sladí ta živočišná symbióza obou těl v jeden rytmus, v jeden a ten stejnej chtíč. Když oba děláte věci, který vás kurva baví a je vám úplně jedno, co na to ten druhej říká a zároveň ten druhej řve slastí, že nic jiného v tu chvíli nechce.

Teď jsem se malinko rozvášnila, takže se vrátíme k původní myšlence. 😅

Kolik takových mužů jsem v životě potkala, kde bych oněmněla každý den úžasem nad tím, jaký je? Tak dva? 🤔 Každý muž, který ve mně byl, měl rozhodně spoustu úžasných vlastností. Měli nějaké kouzlo, které mi ty nohy rozevřelo, ale většinu jsem potkala v mládí, kdy pro mě nebylo až tak důležitý, jestli by byl ochotnej zachránit tonoucí se koťátko, nebo umí s grácií poslat někoho do prdele, ale ty priority byly mnohem prostší a k tomu spojení vedla mnohem kratší a naivnější cesta.

Dnes už potřebuju víc. Možná jsem zmlsaná, možná jsem dospěla, těžko říct, ale vnitřně cítím, že smiřovat se s kompromisy na úkor požitku je možná sport pro jinou generaci, než je ta moje. Chci všechno a nestydím se zato. A už mi nestačí vědět, co bych chtěla, ale už vím i to, co určitě nechci.

Možná se zdá, že takoví muži existují jenom v pohádkách a že my ženy máme tendenci díky svým nárokům si ty životy neskutečně komplikovat, ale ani muži v mém věku nejsou jiní. Už je taky nedojme jenom hezká tvářička, dokonalý kozy a šortky velikosti hadru na nádobí. A i když se to tady na Amatérech zrovna může zdát, protože ty přetlaky v koulích jsou markantnější víc než jinde, tak pořád věřím, že ti opravdový muži hledají stejnou výjimečnost jako my. Touží si z někoho sednout na prdel a těšit se na každou zprávu, na každý dotek i úsměv. Až na pár výjimek, které opravdu hledají jenom sex, tak podstata našich hledání je láska. Chceme být milovaní, chceme, aby někomu z nás stály chlupy a byli jsme pro něj důležitým. A stejně tak potřebujeme někoho milovat. Na někoho se těšit, že skoro nedýcháme a každé setkání cítíme jako dokonalé spojení dvou spřízněných duší. To je totiž vibrace, která je natolik silná, že nás to bude neustále podvědomě dráždit jí hledat, i když to stokrát vzdáme.

Jsem přesvědčená, že každý někde ten svůj dílek puzzle má, ale potkat ho, netrvá týden, měsíc nebo pět zpráv na Amatérech. Kolik takových lidí člověk může potkat za život? Jednoho, dva? A možná proto je to tak pro některé těžký a zdlouhavý, protože už nás krátkej šuk s kámošem kámoše nedojímá. Už nešukáme jenom těla, ale i duše. Ale nikdy si nemůžete být jistí, že zrovna tady nebo na poště do vás ta vaše druhá půlka nevrazí, jenom to chce trpělivost a hlavně víru, že tam někde je. Protože i Amatéři jsou plný ideálních polovin, jenom holt patří k někomu jinému. 😁