Můj názor

Podle mě by ženská neměla být souzena za to, že je větší, plnější, že má křivky, které nejsou z katalogu módní agentury. A to nejen dnes, ale i historicky. Ve starých dobách, když byla žena „věští“ (jak se u nás říkalo), nebylo to automaticky něco špatného. Naopak – znamenalo to sílu, zdraví, plodnost, štěstí. Plnější postava byla často vnímána jako znamení, že rodina na tom není špatně, že žena je schopná unést těhotenství, porod a výchovu dětí, že má dost energie a rezerv. V mnoha kulturách (včetně těch slovanských) byla žena „krev a mlíko“ ideálem – plná, zdravá, s barvou v tváři, s tělem, které vypadá, že žije, ne že jen drží dietu. Nebyla to žádná „říčka s kozama a zadkem“, ale živá bytost s masem, s křivkami, s váhou, která dávala smysl.

Ten současný tenký trend, kdy se od žen očekává, že budou vypadat jako hůlka s umělými ňadry a vypracovaným zadkem, je podle mě nezdravý a často i škodlivý. Nutí spoustu žen do extrémních diet, do přemýšlení o každém soustu, do stresu z toho, že jejich tělo „nesedí“. A přitom tělo není módní doplněk. Tělo je to, v čem žijeme, v čem dýcháme, v čem milujeme, v čem vychováváme děti, v čem stárneme. A každá žena by měla mít právo cítit se v něm dobře – ať už je větší, menší, vyšší, nižší, s více nebo méně křivkami. „Správná žena“ není ta, která se vejde do čísla 36, ale ta, která je v pohodě se sebou. Ta, která má energii, která se směje, která se o sebe stará podle svých možností a podle toho, jak se cítí – ne podle toho, co jí diktuje Instagram nebo časopis.

Nikdo by do toho neměl kecat. Ani partner, ani kamarádky, ani rodina, ani cizí lidi na ulici. Komentáře typu „měla bys zhubnout“ nebo „ty jsi ale vydatná“ jsou často jen projevy cizích komplexů nebo módy, která se mění jako počasí. Dnes je in hubenost, zítra zase mohou být in křivky, pozítří něco úplně jiného. Ale žena není módní sezóna. Je to člověk. A její hodnota nespočívá v tom, kolik váží, ale v tom, kým je – jaká je, co umí, jak miluje, jak žije.

Takže ano – ať je žena „krev a mlíko“, ať je plnější, ať má boky, břicho, stehna, cokoliv. Ať se cítí dobře ve vlastní kůži. A ať si o tom nikdo nedělá právo soudit. Protože štěstí, zdraví a klid v těle nejsou otázkou konfekční velikosti. Jsou otázkou toho, jestli se člověk přijímá takový, jaký je. A to by mělo platit pro ženy stejně jako pro kohokoliv jiného