Lídy čarovná studánka

S Lídou jsme to táhli dost dlouho. Nikoho to nepřekvapilo a nikomu taky nevadilo. Vždyť ona byla jednou z těch pro které se na ústavu říkalo, že u nás „každá s každým". S každým jistě nešoustala, ale vystřídalo se nás dost. Ale pozor! Kvůli tomu nebyla ještě nějaká děvka! Jednak to tam patřilo více méně ke zvyku, takových tam bylo víc a kromě toho Lída byla opravdická dáma.

Lída byla bezesporu krasavice. Byla sice dost malá, tak asi metr šedesát, ale přesto mezi ostatními vynikala svou neodolatelnou postavou. I půvabným obličejem. Byla si svých předností vědoma, demonstrativně je zdůrazňovala. Nepochybně byla exhibicionistka. Za pěkného počasí se chodila místo oběda nahá opalovat na střechu nad halou, z oken přilehlých laboratoří tam bylo dobře vidět. Nikdo se nad tím nepozastavil. Lídy nahota byla ústavní samozřejmostí. Dlouho jsem ji bral taky jako samozřejmost. Samozřejmě se mi líbila, moc, ve služebním styku mi byla sympatická, byl jsem vždycky rád když jsem s ní měl co dělat, ale hříšné myšlenky u mně nevzbuzovala.

Až jednou... zavinilo to Chianti Rufino. Dole ve velké jídelně byla nějaká oslava, popíjel se veltlínský ryzlink, docela chutný, zvolna jsme se dostávali do nálady. Lída vedle mně, už taky v náladě, se začala ofrňovat. Že je to kyselé a vůbec, že pije raději červené. Povídám, že mám nahoře, prvotřídní chianti, tak jestli chceš pojď na skleničku, tady už se stejně moc dít nebude. V tom byl ten kámen úrazu. Z jedné skleničky byla flaška, taková ta nóbl Rufino se slaměným košíčkem při druhé už jsme se k sobě měli. Když jsem jí chtěl rozepnout bílý pracovní plášť pomohla mi a zamotala mi hlavu víc než celé Rufino. Pod pláštěm totiž nic neměla. Jó, měla toho tam dost, ale žádné prádlo. Zkrátka tahle krasavice Liduška se objevila v celé oslňující nahotě. To je úplně něco jiného. Když na ní poočku jukneš jak se nahá opaluje na střeše, udělá samozřejmě dojem, řekneš si pěkná ženská a tím to skončilo. Ale tady, když po vilném líbání stojí vyzývavě přede mnou nahatá, vystrkuje na mně své přepychové prsy, a přitahuje k pohledu níž, na zlehka nazrzlé blond chlupy v klíně Venuše... kdo má tohle vydržet! Abych jó věděl na čem jsem přistoupila ke mně a rozepínala mi košili. Nahý jsem byl v tu ránu. Chvíli jsem líbal její kouzelné prsy, jeden po druhém a když začala vzdychat uložil jsem ji zvolna na pohovku. Koketně se trochu poroztáhla a já zůstal fascinován tou nádherou co měla mezi nohama. Napadala mě samá poetická přirovnání. Kvítek... květ... trochu nesouměrný - jeho poupě je nahoře, zlehka narůžovělé vyniká nad něžnými červenými lístky co se rozcházejí do obou stran, ne daleko, jen co překrývají temnější okvětí, již zpestřené bloňďatými řídkými chloupky. Ach Lída, jak je tady krásná! Bažila se mým obdivným pohledem, pokrčila nohy v kolenou a ze široka je postavila od sebe. Přisunul jsem se blíž, k tomu čarovnému kvítku, přisál se na něj rty, líbal, lízal jsem ty lístky, ty kouzelné nymfy, vsál je obě najednou do úst a zase vypustil... Když jsem takhle vsál samotné poupátko nahoře zlehka zasténala a nadzvedávala se proti mým ústům. Šíleně mě to vzrušovalo.

Přesto, nebo právě proto jsem to laskání dlouho nevydržel. Úd se mi bouřil napětím, MUSEL jsem se přesunout nahoru a vstoupit s ním do ní. Chvíli jsem se ani pohnout nemohl jak slastné bylo objetí její útlou studánkou. Viděl jsem jí na obličeji že naše nehybné splynutí i na ní vyzařuje silnou rozkoš. Oči měla sevřené, snad se lehce usmívala - to mě napadá teď, když si tu nehybnou slast pokouším vybavit. Ale ani to jsem dlouho nevydržel. Začal jsem se hýbat, zvolna ho povytáhnout a zase zpět, pokaždé hlouběji, až mě překvapilo, že taková malá žena jí má tak hlubokou. Ne, podajná nebyla, do stran zůstávala stále těsně přimknutá na můj úd, dokonce mi ho ještě při každém přírazu stiskávala. Když jsem dorazil na dno, stisky mi ho jakoby vypuzovala, když se octl skoro na kraji zdálo se mi že si ho vtahuje dovnitř, rozvinula se z toho rozkošná spolupráce. Otevřela oči, upřeně se dívala do mých, ach jak krásně jsme se dorozumívali! Nejen dole, ale i očima. Oba nás to ještě víc povzbuzovalo, ji asi víc než mně. Zase se proti mně nadzvedávala, dost citelně, že se jí ty kouzelné prsy až natřásaly. Oči ode mně odvrátila, přestala se usmívat a začala se tvářit strašně soustředěně. Uvědomuju si, že jde do tuhého. Nadzvedávání zrychlila, já se přidal... a v tom pro kristpána, musím honem ven... na poslední chvíli... Postříkal jsem jí celý podbříšek i s těmi nazlátlými chlupy. Zatvářila se vyjeveně, rozčileně, že jsem jí v nejlepším přerušil. Pospíchám prstama to aspoň trochu napravit. Poupátko přestalo být poetickým poupátkem. Narazil jsem na pěkně zduřelého poštěváčka, žádostivě se jím tiskla na mé prsty... stačilo pár rychlých pohybů do stran, párkrát sem a tam a ukojená Liduška hlasitě vykřikla. Prsty jsem tam nechal, zajel s nimi dovnitř a dojatě jí hladil, taky až do hloubky.

Opravdu jsem byl dojat, taky jak byla prve milá jako hostitelka. Musel jsem jí to říct, zkoušel jsem své slastné dojetí artikulovat. „Liduško, tvoje studánka je úplně kouzelná, víš že dovede čarovat?" Zapýřila se (Lída se taky dokáže červenat!?) a až po chvíli se rozpačitě zmohla na slovo. „Ty, ty jí tak divně říkáš... to jsem o ní ještě neslyšela..." Rozpaky z ní brzy opadly, už je to zas Lída jak jí znám, vynalézavá a plná humoru. „Ty říkáš studánka... ale ze studánky se přece pije. Tak teda pojď, nalej mi do ní to Rufino, můžeš si ho z ní vypít když myslíš že je to studánka." Když se nad svým nápadem zamyslela musela se dát do smíchu. „Třeba jí bude to víno taky chutnat, co myslíš? Ale jen aby se mi neopila...! Nevím co bychom si s opilou vůbec počali..."

Všechno měla dobře promyšlené. Dala si polštář pod zadek aby jí měla na vchodu zvýšenou, z obou stran si všechno zvenku odtáhla, i vchod do ní vydatně rozevřela a napjatě čekala. Vzal jsem tu rozepitou láhev červeného Rufino, hrdlo jsem zavedl kousek dovnitř - a ono to teklo! Moc se toho do ní nevešlo, záhy byla plná, ale ven nevytékalo nic, snad jen pár kapek díky mé nešikovnosti. Lída to rozverně komentovala: „Jé člověče, to studí... a to´s říkal že máš červené temperované, pro ní teda ne, takhle ani nepoznám jestli jí to chutná. Pojď honem trochu upít aby mi proboha nepřetekla."

Nevím jak jí, Lídině kundě, ale mě to skutečně chutnalo moc. To prvotřídní chianti, smíšené s jejím mokem, jedno od druhého jsem nedovedl odlišit. Opojná vůně byla však její, Lídy a její čarodějné studánky. Jen jsem sál a pil. Kam jsem se jen dostal jazykem vylizoval jsem a polykal, opíjel jsem se vínem a její studánkou. Nevím proč to Lídu vzrušovalo s chianti víc než před tím, na začátku. Jak jsem se ovíněným jazykem dotkl poštěváčka začala vyvádět. Ani jsem se nedostal abych jí ho lízal, chytila se z obou stran vedle něj a třela se jím o můj jazyk, čím dál rychleji, za hlasitého sténání se s mou pasivní oporou dopracovala vytouženého vrcholu. Jak byla vůbec pilná ani v posteli dlouho neodpočívala. Hbitě se otočila, nastrčila mi svůj roztomilý zadeček a rozpustile mě vybídla: „A teď ale zůstaň do konce, teď se přece nemůže nic stát... bude to tam všechno stejně zředěný. A i tak, opilé spermie prý nikdy nenajdou správnou cestu."

Po dalším, tentokrát zdařeném čísle si musela odskočit. Koupelnu s toaletou jsme měli na chodbě, pro více kolegů co tam měli pracovny. Přetáhla si plášť, ani ho nezapínala, a tak polonahá šla kolem otevřených dveří sousedících kolegů. Nebala na to, že museli naše orgie slyšet a dala se s nimi do srdečného hovoru. Jak jsem napsal v úvodu, s Lídou nikoho nic nepřekvapilo.

Vrátila se dost změněná, snad trochu nervózní. „Člověče, my jsme se zapomněli podívat na hodiny. Tak moc času nemáme, já musím za chvíli domů. Tak pojď honem, ještě jednou zas tak krásně... teď snad radši zepředu..." Bylo to snad už potřetí, zase jsme krásně mrdali.Jak jsem ji obdivoval pro její samozřejmost se kterou si o všechno řekla. Nejen řekla, samozřejmě si i v posteli počínala a samozřejmě prcala. A s jakou samozřejmostí klamala manžela. Toho by ani nenapadlo aby jí z něčeho podezíral.

Snad ani ne půl hodiny později jsem šel domů a zahlédl ji jak na vysokých podpatcích odchází k vrátnici kde na ní čekal manžel. K nepoznání změněná, již zase výstředně oblečená v luxusním textilu, důvěřivý zámožný manžel se jí staral o parádu a byl na ní velice pyšný. Nojo, měl taky proč.