Čtvrteční večer - dokončení

Stalo se jednoho čtvrtečního večera.... Dokončení mých fantazií

---

Hlavou mi přitom bleskla, vzpomínka ani ne dvě hodiny stará. Stojím za dveřmi v ruce lahev vína a čekám, až mi otevře. Posezení u sklenky, barbarsky si pozdní sběr ředí colou, diskuze o pravidlech a vzájemné ujišťování, že se budeme šetřit... Budu si ty vzpomínky muset zakázat. Musel jsem polevit a ona toho okamžitě využívá. Situace se opět obrací. Pokolikáté už? Vysmekla se mi jako had a než se stačím vzpamatovat mám svá prsa opět ve svém obličeji. Tentokrát se vší parádou, bez trička. Neodolám, abych se jazykem nepokusil dostat k naběhlé bradavce, ale její stisk je nekompromisní. Ve chvíli, kdy už se téměř dusím konečně povoluje. Zatímco se zuřivě nadechuji mne sráží na záda a sedá si na můj obličej.

Tentokrát si je ona jistá svým vítězstvím. Pravděpodobně ví o mé únavě stejně dobře, jako já. Chce toho využít a konec si pořádně užít. A co bych se nepřiznal, s její kundičkou v puse jsem přemýšlel o tom, jak sladká by teď ta porážka byla. A můj jazyk snad sám od sebe začal pracovat na tom, a aby sladké bylo i pro ni. Ale zatímco mé ruce začali hladit její zadek, má hlava vymyslela plán. Když se pak začala hýbat do rytmu mého lízání, věděl jsem, že mám vyhráno. Ano. Byl to špinavý trik. Ale splnil účel. Mé ruce přestali hladit ten nádherný zadek a vší silou ho nadzvedly. Spíše jen přizvedly ve chvíli, kdy už se tak jako tak zvedal. Vyjel jsem z té sladké pasti a připravil ji tak o oporu. Díky tomu ztrácí rovnováhu a než ji opět získá, pokládám ji na záda a po malé chvilce jsem zas já na koni. Tedy, na klisně.

Usazuji se na jejích prsou a uvažuji, že jí ocas nacpu do obličeje. Jenže při tom, jak se situace vyvinula bych se mohl dočkat nepěkného překvapení od jejích zubů. Vztek v jejích očích přímo metá blesky. Tak se raději posunuji níž a volím náhradní řešení. Dopřávám mu seznámení s jejími prsy. Její ruce stále tisknu k podlaze. Už neudělám stejnou chybu jako před chvílí. Musím ale vymyslet co dál. Mé síly už jsou na nule, a podle toho jak se pode mnou vzpíná cítím, že jí jich ještě dost zbylo. Sice ji stále držím na lopatkách ale je mi jasné, že takové vítězství neuzná. Proto vy užívám chvíle, kdy se nadechuje. Rychle s ní sklouznu, nohama jí chytám okolo břicha a zamykám její tělo do nůžek. Chytám ji za prsa přitahuji si ji blíž. Mezi prsty cítím bradavku, velkou a tvrdou. Ležíme těsně u sebe nemožně dlouhou dobu, drtím ji břicho, sleduji její rudý obličej, jak přemáhá bolest a snaží se ze sebe dostat mé nohy a poslouchám její zrychlený dech. Ve chvíli kdy cítím, jak mne do nohou chytá křeč pak slyším její sladké: "Stop". Uvolňuji sevření a převaluji se na záda vedle ní.

Chvíli jen tak ležím, neschopen snad ani myslet. Pak na sobě opět ucítím její ruku. A pohled do jejích očí mi říká, že teď už bojovat nebudeme. To co se dělo pak bylo, živelné, něžné, drsné a především nádherné...

Když jsem později odcházel, špitla mi do ucha. Dnes jsi měl štěstí, ale příště ti nedám šanci…