nedá se nic dělat

jo to bylo v dobách kdy jsem byl ještě relativně mlád a při síle, Šemík byl ještě hříbě na volnejch pláních a já ještě jezdil ven, pro ty mladší vysvětlím. Jezdit ven znamenalo v pátek sednout na bus a nebo lépe na vlak , který mnohokráte ještě kouřil a pářil a pískal , měli jsme sombrera a v batohu spacák , rum a kus chleba , na vršku lano tak aby všici viděli, že jsme horolezci. Tohle co chci vyprávět se stalo ve sklalách na Tisé, je to velmi malebný kraj kousek od Děčínského sněžníka , pískovcové stěny z velmi pevného pískovce. Krásná krajina , krásné skály , krásné holky , krásné lezení prostě krásný víkend. Kdo nezažil neuvěří , celý den na písku , síly ubývaly morál se ztrácel ale ty stěny provokovaly. Sluníčko již začínalo slábnout a nás čekal sestup do kempu , sprcha večeře a pivo, stejně jsem měl pocit, že lezem jen kvůli těm večeřím a pivu , posezení s kytarou. Zmoženi jsme se blížili ke kempu a k vytoužené hospůdce, kde jsou zvyklí na otrhané lidi , na nás horolezce ošlehané větrem a odřené od skal, připadali jsme si jak chlapi.

   & nbsp;    Už cestou jsem si všiml že kdosi sedí na zápraží na schodech, nevím proč ten člověk upoutal mou pozornost, přišli jsme blíž, sedli si do zahrádky a Tony šel pro pivo. Schválně jsem se posadil na kraj abych odhalil co ten člověk dělá. Polo seděl polo ležel na schodech před hospodou a pohroušen do své divné hry otáčel v ruce lahví rumu. Nevím jestli někdy lezl po skalách, ale spíš ne , byl to takovej otrhanej tulák, zarostlou tvář v koutku úst startku pohroužen zcela do sebe. Jeho počínání mě provokovalo, nevěděl jsem co dělá a má zvědavost mne popuzovala. "hej Hugo jsi na švihu" ozvalo se mi za zády a tak jsem posbíral půlitry a vyrazil , měl jsem šanci podívat se co s tou lahví vyvádí.

  Míjel jsem tuláka na schodech a pořádně si prohlédl lahev , do které tulák strkal nějaký klacík. Měl svůj svět, svůj problém , svou rubikovou kostku ani si nevšiml jak jsem lahev zrentgenoval. Když jsem dosedl mohl jsem poreferovat ostatním, "vole v tý lahvi má pavouka , nevím jestli je opilej nebo mrtvej, ale je pořádnej" všichni zpozorněli a popravdě holky víc.  Všichni na něj upřeli zrak, ještě chvilku nahýbal lahví sem a tam , dloubal do ni klackem a pak pronesl se stojickým klidem památnou větu. "No nedá se nic dělat brácho , skrč nohy a jedem"  lahev přiložil k ústúm a proměnil ji na tobogán.

tedy ne že bych neuměl psát o sexu , ale o tom tady píší všici , tak koho mé blogy ruší ať je nečte. Přeji hezký den