Povídka vánoční

Máme chalupu na vesnici, nejvyšší číslo domu je 15. Do druhé vesnice přes kopec, široko daleko jen 4 příjmení.Místní zedník byl kvartální piják. Byl línej, byl i línej si hledat ženu, tak mu našli ve druhé vesnici holku stejného příjmení. Možná to v rodině nevěsty uvítali, nemuseli na povlečení vyšívat nový monogramy. Ona nebyla moc velká krasavice, jen zgruntu hodná holka, ale krásnej zadek jemu k rodinnýmu štěstí stačil - její zadek byl širokej a pevnej jak dobře postavená cihlová zeď.

Pár let po svatbě sekal zedník s pitím dobrotu, ale pak její zadek začal ztrácet vládu nad jeho kamarády a pitím. Vždyť přeci prach z cihel se musí pravidelně splachovat a cement potřebuje zalívat, přeci nebudeš Venouši měkkej. A Venouš měkkej nebyl - za 9 měsíců po kvartálním tahu jich bylo doma o jednoho víc. A těch kvartálních tahů bylo dost.

Když dělal poslední Jiřinku, buď byl ten kvartální tah moc dlouhej, nebo se konečně špatně propletly geny. Nebo prostě a jednoduše pro Jiřinku z hospody nepřinesl rozum, nebo ho cestou sežrala ta opice, co si jí nesl za krkem.

Jiřinka nebyla chytrá ani jak potřebovala, ale byla to zgruntu hodná holka. Jen mý mámě trochu vadilo, když na ní Jiřinka pokřikovala přes rybník: teta, jak se máte, co děláte? Buď to bylo proto, že máma je taky Jiřina a vcelku se každého dotkne, když váš jmenovec není výkvět lidstva. Nebo to bylo proto, že kam Jiřinka na naši zahradu přes stromy dohlédla, tam byl od věků jen dřevěný záchodek a to věděl každý - druhou část otázky si vlastně Jiřinka mohla odpustit. Prostě Jiřinka hlásila vesnici pohyb jako v lese sojka. Ale bráno kolem a kolem, Jiřinka byla hybatelem pokroku v naší rodině. Díky ní kadibudka při rekonstrukci zmizela jako první, protože náš táta chtěl zachránit stříbrné smrky na druhém konci zahrady, kam Jiřinka nedohlédla a kam jsme chodili hromadně čůrat.

O Jiřince si každý myslel, že se nevdá. Jenže těch chalup v okolí je fakt málo a zadek měla krásnej po mamince a celá byla taková hodně, hodně velká, peřinová. Jiřinka v sedmnácti otěhotněla, nevěděla sice přesně s kým (možná nevěděla ani jak, ale bylo to určitě hezký), vedle byl kluk, co děti mít nemohl, tak šel rád za ženicha. Se svatbou se docela spěchalo, taky před Vánocemi je napečeno, sfouklo se to při jednom.

Když šli v noci svatebčané ze svatební hostiny, Jiřinka je doprovázela s baterkou, protože ženich se ze štěstí, že bude táta, opil jako čuně a nebyli k použití. Kousek před tím jelo na úzké cestě mezi rybníky moc rychle auto a srazilo se s motorkou pana doktora, co nejel moc rychle, ale prostě byl ve špatný čas na špatném místě.

Svatebčané zoufale pobíhali, posádka auta lamentovala, že ho neviděla a co má co dělat doktor v noci na motorce na silnici.

Tak to tam pokřikovalo, šlapalo se po skle, skřípaly plechy, jeden: ježiš, nesahejte na doktora, co když má něco s páteří! Nesmíte s ním hejbat!!

Druhej: dělejte něco, von nedejchá!

Vodtáhněte ho!

Nesahejte na něj, koukejte, jak chrčí! Ježiš, von chrčí, von umře!!

Jiřinku ten křik zlobil. Ona byla hodnej člověk a moc velkej hluk od lidí neměla ráda, špatně se jí soustředilo a taky měla ráda pana doktora. Tak se jí splašily kladiva a pofackovala to tam nalevo napravo. A protože jí nikdo ve škole neříkal, že se nemá hýbat s nikým s podezřením na poranění páteře, vzala doktora do náruče. Maminka jí brala do náruče, když jí bylo ouvej a doktor se zdál, že je mu ouvej. Doktor nebyl velký, ale Jiřince se s tím břichem trochu hůř pohybovalo a tak jí doktor vyklouzl, znova ho zachytila a znovu jí vyklouzl. Tím se mu uvolnil zapadlý jazyk a doktor se rozdejchal. Jiřinka ho pak prý nechtěla nikomu dát, ale to už byl doktor docela za vodou a Jiřinka měla peřinkový teplý tělo a tak jí ho nechali. Možná se jen srabácky báli, že by se jí zase splašila kladiva.

A jaké z toho plyne poučení? Nikdy nevíme, zda i ten, kdo není chytrej jak sám potřebuje, není dost chytrý na to, jak potřebujeme v určitou chvíli my? Nebo že je někdy štěstí, když se manžel po svatební noci opije jako čuně? Nebo že je dobrý, když je žena větší a má pořádný kladiva? No možná je jen poučení, že se má jezdit o Vánocích přiměřeně.

Prostě, hezký Vánoce.