Návštěva u zubaře

Hned úvodem se Vám musím přiznat,
že se strašně bojím u zubaře. Pokaždé, i když jdu jen kolem,
mám chuť hned utéct.

Poslední návštěva stála za to. Šel jsem na preventivní prohlídku. Co se může tak asi stát. Max mi
najde kaz, a to nějak s vypětím sil přežiju. Sladká nevědomosti

.

Přicházím do čekárny a jako obvykle jsem objednán na sedmou ranní. Dělám to proto, abych nemusel celý den myslet na ty hrůzy co mě čekají. Rozhlížím se, v čekárně mladá maminka s děvčátkem asi tak pět, šest let. No bezva. Tak ty půjdou určitě předemnou. Snad ta holčička nebude moc vyvádět. To bych taky mohl zdrhnout z čekárny, ještě
než na mě příjde řada. Čekáme, čekáme, a tak pokukuju po paní. Je to kost. Krásné nohy, boky, prsa se nádherně rýsují
pod svetrem. Vlasy měla hnědé, dlouhé na ramena. Když pohla hlavou, aby dcerce něco ukázala, tak ji nádherně klouzaly po ramenou.

Klika cvakla, dveře letí. Smrtka? Ne sestra vchází do dveří. Pojdte dál. Kupodivu je to na mě. Chi chi, tak ne já, ale malá holčička bude utíkat z čekárny. V
duchu lituji mladou maminku a v duchu si slibuji, že se budu chovat statečně a nebudu moc vyvádět, abych tu holčičku moc neděsil.

Když vcházím do ordinace, zpozorním.
Není tam má zubařka, ale mladá holka, co jí snad ani nemůže mít po škole. Dlouhé vlasy do spletené do copu, štíhlounká a drobounká, jak princeznička z pohádky. Hurá když to bude bolet,
tak ji snad přeperu. Asi si všimla, jak na ní koukám. Pokynula mi ať se posadím. A pronesla obávanou větu. „Tak se na to podíváme“.

Sedím na křesle a stále si prohlížím doktorku. Postupně snižuje křeslo, až skoro ležím. Různě se natahuje, aby se mi dostala do pusy. Na rameni cítím její ňadra.
Je to velmi příjemné. Cítím její bradavky, jak mi plují po kůži. Jsou špičaté a poměrně velké. Dost si to užívám.
Začínám si říkat, že se mi u zubaře bude líbit. Přestal sem dávat pozor a užíval si velmi vzrušující a příjemné doteky krásného ženského těla.

Brzi se mi to vymstilo. Vyčistíme zubní kanálky na tomto zubu. Nějak mi nedošlo o co jde a dál sem se připitoměle usmíval a dál si představoval pokračování jak z pornofilmu. Něco mi píchla do dásna a začala. To není tak hrozné. Co lidi kecaj, to jde zvládnout, zvlášť při tomhle výhledu. Ano není tam podprsenka. Krása.

Auuu. Doprdele to je bolest. Anesteze přestala účinkovat a mě plně dochází, co je to čištění
zubních kanálků. Okamžitě je po vzrušení a chci utéct. Ale nejde to. Nejsem schopen ani vstát. „To zvládnete, vždyť to tak hrozně nemůže bolet“. Bolí bolí, sakra bolí.

Vím, že přítomné dámy, řeknou,
že jsem padavka a nic nevydržím. Ano mají pravdu.

Bojím se bolesti a NESNÁŠÍM ZUBAŘE.
Ani když je to nádherná žena.