Je to jako na houpačce

Když jsme si v dětském věku říkali, já bych už chtěl být velký, zdála se nám ta doba nekonečná. Pak přišla dospělost, s ní i nějaká ta odpovědnost, rodina děti a my zase záviděli a říkali, jak moc se těšíme na důchod a teď, když už mezi námi a důchodem se není na co těšit, nebo někomu závidět, že už někde je, sníme někdy o tom, jaké by to asi bylo, být zase dětmi. Já nevím, jestli bych to vrácení se v čase chtěl, protože bych tím přišel o spoustu svých krásných zážitků, přišel bych možná o své děti, vnoučata, ženy ale čím dál víc se vzdaluji a přibližuji důchodu, tím víc se mi stýská po situacích, které už nikdy nevrátím zpět. Myslím tím ty příjemné situace, protože ty nepříjemné prožívat podruhé nechceme, ale i tak bych možná nějakou poopravil, když bych tu šanci dostal. Říkám možná. Jistě ale vím jednu zásadní věc. Čím jsem starší, tím jsem takový benevolentnější, nesnažím se hledat za každou cenu kompromis k něčemu, ale spíš ustoupím, když vidím, že to nijak zásadně nezmění náš život. Proč se dohadovat o maličkostech, proč se hádat o blbostech, proč si kazit i těch posledních pár desítek let, co tu třeba ještě budeme. Mě stačí, když se večer kouknu na zprávy a říkám si, že jsem rád že žiji v tomhle státě, i když máme politickou scénu takovou jaká je. Jsem rád, že tu je krásná příroda, i dobrý vzduch, kolem sebe dobré lidi ...

                ......a protože tu už jen tak někdy proletím, pozdravím staré známé, napíši pár vzkazů a zase mizím, tak Vám všem s malinkým předstihem  popřeji krásné vánoční svátky a do toho roku 2015 více té tolerance ke svému okolí, více radosti ve svých srdcích a vždy úsměv pro své nejbližší ve své tváři.....Mějte se krásně AMÍCI :-*