Ženu..

..jsem neztratila a nehledám..ale zároveň jí chci jít naproti.

Věřím, že někde je a předbíhám, když mi před očima běží představa..postavu ani věk nerozeznávám jasně, ale krystalicky čistě cítím, že je tak trochu bláznivá, sršící dobrou náladou a chutí do života. Sedí naproti mně v útulné kavárně a já z ní nemohu spustit oči. Smějeme se tak, až se na nás číšník lehce káravě podívá. Ignorujeme ho, máme si toho tolik co říct! Moje společnice je inteligentní a tak trošku se škádlíme, jako dvě mrouskající kočky. Je to pro mě nové, ale zacítím touhu se jí dotknout. Čte mi myšlenky? Bere mě pod stolkem za ruku. Přejede bříšky prstů po hřbetu mé dlaně a ten dotek je.. elektrizující. Ucítím teplo až v podbříšku. Dívám se na její rty a přemýšlím, jak budou chutnat, pokud se potkají s mými. Nevím jestli se to stane, vždyť vše je otevřeno. Zatím je nám spolu dobře a čas se zastavil. Není kam spěchat.