Taková zvláštní nevěra

Jsem soukromý detektiv. Očko, jak se říká. Většina mé práce jsou nevěry. Muž podezřívá ženu, žena muže a většinou se nemýlí. Když se objeví případ, ve kterém jde o něco jiného zaplesám. A tohle vypadalo zajímavě. Dvě ženy - partnerky se rozhodly, že je čas opustit život plný bujarých večírků, alkoholu, cigaret. Chtěly se vyčistit fyzicky i duševně a začít se připravovat na to, že by se mohly stát matkami. Žily spolu už pět let, celkem si vyhovovaly, nebyl důvod proč spolu nestrávit zbytek života. Jedné z nich, mé budoucí klientce, říkejme ji Jana, šel očistný proces výborně. Se všemi návykovými látkami skončila ze dne na den. Věděla, proč to dělá a s recidivou neměla problém. Dokonce se začala věnovat józe a najela na veganství. Druhá, Olga trochu divočejší typ, problémy měla. S kouřením skončit nedokázala, alespoň přešla na e - cigaretu. Potřebovala psychologickou pomoc a chodila i na sezení anonymním alkoholiků. Tedy tvrdila to. Janě to, ale přišlo divné. Třikrát týdně se totiž Olga vracela ve tři v noci, a i když nebyla cítit tabákem a alkoholem, nosila na tyto schůzky sexy oblečení a ... prostě to vypadalo, jako nějaké šmé. Já měl zjistit pravdu. Janu, hodnou holku, ani nenapadlo šmejdit v Olžiných věcech. Musel jsem ji k tomu dopostrčit. Když chce jeden znát pravdu, na etiku není místo. V jejím autě jsme našli láhev vína s cedulkou: ,,doufám, že ještě dlouho budeš účastnicí našich setkání. Jsi božská." No, tak tohle fakt jako dárek od anonymních alkoholiků nevypadalo. V PC jsme nenašli nic, ale když Jana příležitostně projela Olze telefon, našla sms s divnými texty a bez podpisu. Třeba: ,,luční koníci mají rej" nebo ,, žáby kuňkají u potoka." Ta poslední byla tohoto znění: ,,štír kousne jen bojácné," Zkusil jsem zjistit, z kterých čísel tyto zprávy chodí, ale ani jedno nebylo registrované. Nezbývalo nic jiného, než sledovačka. Do práce vyrazila Olga, bankovní úřednice, ve slušivém kostýmku, ale když v podvečer vycházela z budovy, nestačil jsem se divit. Lakové minišaty, kozačky na jehlách a černá paruka. Málem jsem ji nepoznal. Sledoval jsem ji přes půl města, až zastavila v malé uličce. Musel jsem ven z auta, protože dvůr, kam mířila byl osvětlený jedinou lampou. Zazvonila u dveří do domu a něco řekla do sluchátka. Ozval se bzučák a ona vstoupila. Z domu byla slyšet hlasitá hudba, jinak nic. Šel jsem ke zvonku, ale byl neoznačený. Když jsem se snažil v registru nemovitostí najít komu dům patří, vylela nějaká akciovka na Panenských ostrovech, jméno žádné. Seděl jsem v autě, čekal až Olga zase vyjde a přemýšlel, jak se do domu dostat. Napadlo mě, že ty divné sms v jejím telefonu mohou být vstupní hesla. Hned jsem to chtěl jít vyzkoušet, ale došlo mi, že nejsem na podobnou párty, která evidentně v domě probíhala, oblečen. Musím počkat a kdo ví, třeba ještě něco objevím. Druhý den jsem využil i kontakty na policii, podíval se na zakázané herny, ale adresa kam Olga chodila se nikde nevyskytovala. V pátek, když mělo proběhnout další setkání jsem se oblékl do kožených kalhot a upnutého trika, a když Olga zazvonila a byla vpuštěna šel jsem za ní. Ze sluchátka se ozvalo: ,,řekni ,heslo" a já zkusil poslední sms. ,,Štír". JO! Byl jsem vpuštěn a stoupal do patra. Co jsem uviděl mně vyrazilo dech. Ve třech místnostech byly nízké stolky s polštáři na sezení, huňaté koberce a matrace. V tlumeném světle za zvuků muziky se různě povalovaly změti černě oděných a nahých těl, některá byla připoutaná k mřížím a křížům. Jiné postavy měly na obličejích masky a pohybovaly se po kolenou vodění jako psi a spousta jich bez zábran souložila na všechny možné způsoby. Když sem se rozkoukal, začal jsem Olgu hledat. Až v poslední místnosti, na pódiu s lakovaným prostěradlem jsem zahlídl velmi štíhlé nohy. Mohly by být její. Obličej byl zakrytý klínem nějakého chlápka, co ji pouštěl ptáka do krku a ani podle kérky na břiše jsem ji nemohl identifikovat, lízala ji nějaká ženská a stínila mi. Pak se, ale objevila ruka a jasně sem zahlédl její velký prsten s lebkou. Byla to Olga. Šel jsem k baru, dal si sklenici vody, abych spláchnul dojmy a uvažoval co dál. Mám o tomhle Janě vyprávět? Ne, lepší bude když to uvidí na vlastní oči. Zmáčkl jsem její číslo, udal adresu a šel na ni čekat před dům. Teprve mrazivý vzduch mě dostal do myslícího stavu. Jana dorazila. Típnul jsem cigaretu a zeptal se jestli chce vidět kam Olga chodí, i když bude víc, než překvapená. Kývla. Znovu jsem zazvonil, řekl heslo a stoupal, s Janou před sebou, do clubu. Když uviděla kde je, podlomila se jí kolena. ,,To je bordel? " zeptala se. ,,No, to zrovna ne, ti lidé tu jsou pro zábavu, nikdo nikomu nic neplatí. Říká se tomu swingers. Tenhle je evidentně s BDSM zaměřením." ,,A Olga tu pracuje?" Byla to fakt nevinná holka. Chytil jsem ji za ramena a dovedl ji k posteli, kde zrovna připoutanou Olgu někdo švihal bičem po vagíně. Jana scénu chvíli tiše pozorovala, pak k Olině přistoupila a vrazila jí facku. Ta se vzpamatovala a procitla do reality. Škubala sebou v poutech, volala na ni, ale Jana už byla dávno před domem. Objal jsem ji, aby se mohla vybrečet, a pak ji raději odvezl domů ve svém autě. Bylo mi té křehké slečny líto, ale jako psychologa si mě nenajala. Když mi přišla za sledovačku zaplatit říkala, že Olgu vyhodila a je mezi nimi definitivní konec. Po půlroce jsem je na ulici zahlídnul ruku v ruce. Za sebe si myslím, že tyhle dvě spolu šťastné nebudou. Že je Olga typ závisláka a vždycky na něčem ujede. Je jedno jestli jde o alkohol nebo sex. Jana by asi byla spokojená s mateřsky orientovanou holkou, jenže láska umí člověka dokonale oslepit a víra ve změnu milované osoby trvá u některých žen, navždy.